Marigold

Narcotelenovela, geopolitická fraška i temné realistické drama. Narcos se snaží přepnout autopilota z první série, ale zatímco temný zlom v polovině je skvělý, snaha ohnout Patronův příběh do dojemného svědectví pádu jednoho megalomana je na hraně naivity a sebeparodie.

Pleasure. American dream is dead and blind. Chcete dneska točit relevantní horor? Zajeďte do Detroitu, kulisy máte zadarmo. Smrt ve tmě není tak sofistikovaná jako It Follows, ale svojí hru s žánrovými proprietami koulí neuvěřitelně suverénně. Brilantní práce s prostorem, úsporná a ambivalentní motivace figur, famózní fyziognomie Stephana Langa, příjemně nabasovaná zvuková složka, solidní práce s motivem omezených smyslů (byť film čas od času vnímavost slepce tweakuje podle potřeby)... všechno, co potřebuju, abych strávil intenzivních 90 minut ve tmě. Fede po dutém remaku Evil Dead doručil plnokrevnou a zdravě sebevědomou inseminaci, kterou žánr potřeboval jak rotvajler drbání. P. S. Smrt ve tmě je zajímavá odpověď na Gran Torino.

Zdál se mi sen o tloustnoucích hvězdách, který zhulený na kanapi prožívají zápek nad myšlenkou filmu, v němž bude chtít mluvící párek zasunout do buclatý žemle. Pak jsem se vzbudil, byl jsem v kině na Buchtách a klobásách a celý to připomínalo spíš prvoplánovou noční můru. Body za penetraci sterilního moralistního vakua animáků, nula za jakoukoli skutečnou podvratnost a masitost. Sójová náhražka věcí od Matta Stona a Treye Parkera. Lavaš píchající bágel mi nestačí k výstřiku majonézy light, vy rauchwursti.

Feels like home.

Jednička byla agresivnější řáholec, tohle trochu slevuje z ducha osmdesátek. Najafi se to místy pokouší režírovat jako akční art film, což je vlastně docela zábavný,

Jsem asi TAKHLE blízko dát pět hvězdiček, protože horší než Do temnoty to není. Má to sice výrazně rutinnější a nepřehlednější akci, ale zároveň to působí mnohem uvolněnějším dojmem. Jednoduchá zápletka, která už komorním a vtipným úvodem odkazuje spíše k poetice seriálu, dobře využitý padouch, který posiluje Kirkovo dilema a motiv prázdnoty, související s objevováním nekonečného vesmíru, křupavé dialogy (nejdojemnější místa přicházejí v konverzacích), solidní tempo, které tentokrát vychází spíš ze scénáře než z Linovy režie, která trochu nadužívá vyosenou kameru a hyper-kinetické záběry (ve 3D fakt není jednoduché v tom navigovat). Obával jsem no brainer, dostal jsem vintage Star Trek. Bez váhání se zapisuju na další misi s touhle posádkou!

Vodní Gravitace light. Béčko, který žeru a který žralo mě. Nemuseli by mi koukat do hlavy a vytahovat odtud fóbie. Ale scéna s medúzama mě bude pronásledovat těsně před smrtí. Díky Blake Lively sladká kombinace erekce a staženýho zadku. Pár over the top of the top scén si Jaume mohl odpustit, ale jinak ultimátní letní lázeň oka, všechno, co člověk od řízný exploatačky potřebuje.

Čekal jsem něco svižnýho a drzýho, dostal jsem dejchavičnej mash-up prvků, které fungují ve filmech Marvel, ale ne u DC. Jejich nové multiverzum je nepřehledná a nesourodá drť, která budí dojem něčeho, co se rodí v hlavách kravaťáků od stolu a ne v mozku člověka, který má skutečně přehled a jasnou vizi, jak má celek vypadat. Prostě tu chybí někdo jako Kevin Feige (strážce DC Sandboxu Snyder není schopnej uhlídat ani svoje filmy, natož celý univerzum). Ayer režijně i scenáristicky zoufale tápe (jediný zvrat v nulovém ději je scéna, kterou divák viděl záběr po záběru hodinu před tím, wtf?), typy sociopatů jsou spíš na první dobrou a často nevyužité (ovet the top Letův Joker jako romantická vložka?). Soundtrack je tak nabušený a eklektický, až vyznívá do ztracena. Vysloveně kopou hlavně scény s Deadshotem, ze kterého Will Smith udělal čistej požitek (proto ***) a pár kousků sexy magorky Margot Robbie. Jinak je tahle wannabe radikální facka konkurenci jenom upocený potvrzování superhrdinského status quo, které bohužel není ani zpola tak zábavné jako v případě Strážců galaxie. No a pokusy vytvořit temný obraz světa, kterému místo Nicka Furyho vládne brutální bitch Amanda Waller... sorry, to už působí tak křečovitě, že to nejde moc brát vážně. DC tápe (a furt to není zábava).

Jediný důvod, proč Bourne pokračuje, je, že nedovede skončit a fans nechtěli, aby skončil. Greengrass nenašel ideální motivaci a film tak nečekaně často pracuje s motivem náhody nebo poněkud chtěného zvratu. Ani slíbený přesah není z nejbystřejších, je to spíš snůška obvious motivů (kdykoli v nějakém filmu zazní Snowden, umře koťátko). Jenže Jason je pořád zajímavá postava a dilema, zda je lepší přijmout uměle vytvořenou identitu, nebo být někým, koho tak úplně neznám, je pořád cool. A humanoidní gpska Greengrass pořád nachází v chaosu slastné vzorce. Není to na úrovni posledních dvou dílů trilogie, ale pořád je to pure techno thriller pleasure, kterou umí jen Paul. BTW Alicia je opět skvělá a nabízí důstojný virtuální protipól kontaktního bijce Jasona. Jeho ofenzivní úprk mě jen tak neomrzí. Adrenalin, který mi v kině chybí, se tu pořád čile dealuje.

Moc jsem se těšil na hubatý female nářez, ale dostal jsem jenom středně oslizlý a totálně splasklý biják bez humoru, s přepáleným digi vizuálem a zoufale nevyužitým potenciálem. Nevím, proč zrovna Ghostbusters přišli Feigovi jako dobrá platforma pro diss machismu a misogynie, vždyť už originál vtipně nabourával kategorii mužského hrdinství. Když už ale chtěl podvracet, měl to aspoň udělat pořádně. Chris jako Barbie není vtipný ani první minutu a pokud to je hlubší koncept, tzn. má to divákovi ukázat, jak stereotypizace není zábavná, tak by mohl fungovat aspoň zbytek filmu. Ale nefunguje. Talentovaný cast spíš okatě pózuje, slapstickové fóry padají o kus vedle, napětí nikde a skoro všechny nápady jsou jenom špatně recyklovaný originál. Použití starých pardů je spíš rozpačité než inteligentní. Krotitelky postavily svou kampaň na hejtu a člověk by si přál, aby ten diss rozdmýchávaly i něčím lepším než jen naprostou ledabylostí a nulovým adrenalinem. Bohužel si jenom dokola nabíhají na vidle těch nejstereotypnějších keců o blběnách bez chlapa, co problémy řeší fistulí. P. S. Jestli bylo vyhození Chrisova tanečku fakt nejtěžším režijním rozhodnutím, má Paul docela sladkej život.