filiperros

Rád bych vám něco řekl o Rockym. V posledních měsících jsem ze zvědavosti viděl všechny jeho pokračování a zjistil jsem zásadní poznatek: Rocky je výbornej film se silným příběhem a kvalitním hereckým výkonem. Je to dobře napsaná a dobře odvyprávěná story. Někdy mi připadá, že v našich končinách všichni posuzují celou sérii podle Rockyho IV, který se se svým soubojem USA vs. SSSR v polovině 80. let rozhodně trefuje na správnou notu, ale sám o sobě je absurdní kravinou a hůř natočenou trapárnu jen tak nenajdete. A když se u nás řekne Rocky, většina lidí si vybaví právě čtyřku, která je ale natočená naprosto odlišným stylem než všechny ostatní filmy. Úplně jinej svět. V ostatních filmech existuje vždycky aspoň psychologický moment, nebo druhá (věšinou romantická nebo rodinná) příběhová osa, která dodává aspoň trochu hlubší rozměr a uvěřitelnost. Mají odlišnou atmosféru a navazující příběh, který je všechny spojuje. Jsou to vyprávěné příběhy, zatímco čtyřka je jen sled záběrů na trénující a boxující duo Italo-američan vs. Robo-rus. Prostě jde o to, že tady existuje dost jednoznačný předsudek o filmu Rocky, který je způsoben jeho čtvrtým a nejhorším pokračováním. Přitom ve skutečnosti jde o fajn příběh o chlapovi, kterýho život celkem mele, ale jednu věc umí a umí jí vážně dobře: Boxovat. Protože ví, že nezáleží na tom, kolik ran rozdáš, ale kolik jich dokážeš přijmout. Jak v ringu, tak v životě.

Je to dobrý film. Vizuálně zajímavý, Christiane Bale ukazuje (ne poprvé a ne naposled), že umí i jiné role než temného rytíře, konfrontace kurev, chrámových školaček, opilce a války je v rámci modelu "protiklady-se-nejdřív-nenávidí-a-pak-si-k-sobě-najdou-cestu" víc než solidní a rozhodně jde o zajímavý příběh. Občasná přehnaná epičnost ne zrovna epických situací, a některá vypravěčská klišé (jako třeba že japonci chvilku padaj jak šišky a hned jsou zase neporazitelnou hrozbou, podle toho jak se to hodí a podobně) tuto podívanou zkazit nedokážou. Je to fajn film.

Je zajímavé, jak tento sled pomalovaných papírů s vyprávěním jednoduchého příběhu vytvořený autistou přes negativní hodnocení získal tady na čsfd určitou pozornost. Ve skutečnosti se vůbec nejedná o Harry Pottera a autorovo setkání s ním, ale o cestu na vzdálenou planetu, potyčku s mimozemskou civilizací, návrat domů a poselství, že v universu nejsme sami. Má to úvod, má to zápletku, konflikt i rozuzlení, zpracované neumělou rukou. Zkuste si pro zajímavost podobně jednoduchým způsobem vytvořit podobně jednoduché video. Protože každý z nás by měl mít lepší předpoklady vytvořit pěkné videjko. Většinou zjistíte, že vás to stojí neuvěřitelné a nečekané množství energie a času a že výtvor Aleše Koudely má víc hlavu a patu než to vaše.

Po zhlédnutí, kdy jsem trpěl nudou a nedostatkem zaujetí jsem tu zjistil, že tenhle film má poměrně vysoké hodnocení. Nevím jak pro koho, ale pro mě to vyznělo asi takhle: Dva americký hoši si v padesátých a v šedesátých letech prožívají klasický americký sen. Jeden z nich to ale má víte kde a miluje ptáky, chce lítat. Ve skutečnosti se mu to nedaří, což je jasný, ale pro něj to znamená, že se stahuje do sebe a stává se z něj psychouš. Druhej se na něj za to naštve a odjede válčit do Vietnamu, odkud si přiveze trauma a rozsekanej obličej. Zjistí, že jeho kámoš se mezitím definitivně zbláznil a jede za ním do cvokárny mu pomoct, což se dlouho nedaří a když už z toho taky cvokatí, zlatíčko Birdy se najednou začne chovat normálně. Konec. Síla přátelství je tu nepřesvědčivá. Závěrečný Cageův proslov jakbysmet. Celé to nemá žádnou pointu, film je vlastně poměrně bezobsažný a skládá se z kousků, které k sobě nepasují a navíc jsou servírovány ve špatném pořadí - ten retrospektivní model tomu nesedí. Jeden z mála filmů, který jsem fakt chtěl vypnout. A Peter Gabriel, slavný muzikant, film hudbou taky nikam neposunul.

Film jsem viděl v kině v rámci firemního teambuildingu, protože firma ve které pracuji film sponzorovala. Tedy sál plný kamarádů a známých, na film samotný není třeba klást velké požadavky, protože se přece i tak pobavíme. Přesto je to jedíný film, na kterém jsem v kině dokázal usnout nudou. Co jsem zejména pochytil je, že si celá natáčecí grupa zajela na dovolenou do Maroka, kde si podle všeho užila výbornou "pracovní dovolenou" a když se vrátili domů a přišel čas na postprodukci, nikomu se už do toho nechtělo. Nakonec to nějak poslepovali a pustili do kin a trochu se báli jestli jim to projde... Ale za tu srandu to určitě stálo, že?

Casablanca je rozhodně film, o kterém opakovaně slýcháme, je citován a používán v mnoha jiných filmových i televizních počinech. Pokud někomu připadá Casablanca jako klišé, je třeba si uvědomit, že všechny později natočené filmy, ve kterých tato obvyklá klišé najdete je kopírují právě odtud. Casablanca je předobrazem poválečné hollywoodské scény, stala se mustrem většiny romantických filmů, těch dobrých i těch trapných. Ty dobré jí třeba v ledasčem překonaly, ale nikdo nepřekoná tohle: "Luis, I think this is a begining of beautifull friendship."

Zpočátku mi připadalo, že snad tvůrci lovili námět v české scifi - mezi umělými lidmi se najde pár, který se už nadále nechce smířit se svou bezduchostí a oduševněle se vzepře svému údělu. Čapkovi roboti z R.U.R. jsou tradičně základem tohoto tématu, ale zajímavější je uzavření těchto lidí v podzemním bunkru s tím, že zbytek světa je kontaminovaný a nelze v něm přežít ani chvíli plus úprk hlavního páru z tohoto místa. Přečtěte si někdy komiks Arnal od Káji Saudka se scénářem Ondřeje Neffa a zjistíte, že podobnost je více než nápadná. Každopádně je to pěkně zkombinováno, má to myšlenku a náboj. Škoda, že od útěku dál se tvůrcům nepodařilo vymanit ze standartního holywoodského scénáře úprk (kde oba hlavní hrdinové používají výkřik run tak často, že by se podle toho mohl film jmenovat) - mezihra, kde se definitivně dozvíme kdo je zlý, kdo hodný a co se bude dál dít a nakonec souboj s hlavním padouchem. Vždycky mě zaujme, když taková postava i přesto, že je po celý svůj život doktor a bezohledný byznysmen, vykazuje při střelbě a v pěstním souboji vlastnosti člena speciální vojenské jednotky. Jednoduše řečeno, první půlka super, druhá půlka klasická bezobsažná, ale celkem dobře provedená vata. Dal bych 60%, kvůli epizodní a jako vždy výborné provedené roli Steva Buscemiho bych dal i 70%, ale dám 80%. Ještě teď si totiž říkám, že bych s radostí naložil Scarlett Johanson na lítající motorku a odletěl s ní..

Je to mocný. Kdo tvrdil, že po Temném rytířovi nemůže Nolan výš, měl pravdu. Alespoň za využití standartních batmanovských dogmat, jako je dokonalé utajení a nedotknutelnost batmanových skrýší a vybavení, téměř absolutní nevědomost o jeho pravé totožnosti nebo kumpáni, kteří stojí neochvějně po jeho boku. Tohle všechno a mnohem víc rozmatlá Bane napadrť naprosto nekompromisně a rychle. Bane má tak jasný tah na bránu, má plán, který plní bez skrupulí a bez zaváhání. Rychle, efektivně. Joker je oproti němu neškodný rozverný kašpárek. Trochu mě mrzí, že většina lidí ani tady ani v jiných recenzích nepochopila, že Baneova anarchistická vize je jenom jedním z jeho nástrojů zkázy.

Nemůžu říct, že bych úplně souhlasil s celkovým hodnocením přítomných. Je možné, že pro standartní obecenstvo prošpikované blockbustery a romantickými komediemi může být melancholický Million Dollar Hotel nezábavný. Myslím, že zábavnost ani nebyla původním záměrem. Pokud ovšem doopravdy vnímáte co se tam děje, zjistíte, že je to velice intimní a že každá scéna znamená tak moc pro každou z postav, že příběh, i když neni fyzicky tak dobře znatelný, je třeba ho osobně procítit a do sledování filmu vložit vlastní emoce. A to je geniální.

pekny odpocinkovy film. kdyz uz je potreba menit zlocince na dobraka, tak bondovska stylizace je dobra cesta. kdyz uz musi v happyendu vsichni tancit a zpivat, tak je dobre, kdyz za to stoji hudba. A kdyz uz musi postavicky vypadat detinsky legracne, je dobre, jsou vtipne. hranice mezi trapnym kycem a prijemnou zabavou je v tomhle zanru tenka jak nit, tady se nastesti poarilo vybalancovat.