Tosi

Nevím jak moc se film držel skutečného přepadení, ke kterému před pár lety došlo. Ale dost mě překvapil fakt, že na tak obrovských nákladních lodích není žádná ozbrojená posádka, zvlášt´pluje-li v oblastech, kde je vysoká možnost přepadení námořními piráty. Určitě by to stálo zlomeček z ceny, která pak stojí celá záchranná operace. Ale budiž, snad již došlo mezitím k posílení bezpečnosti. Výtečná režie si pohrávala s faktem, že přepadení čtyřmi piráty působilo značně nepřipraveně a amatérsky. Kapitán Phillips (Hanks), čelil poprvé pro něj neznámé situaci, v níž musel s neozbrojenou posádkou bránit vlastní lod´ a potažmo i vlastní životy. Nervozitu, strach a nevědomost, co vlastně v takové chvíli dělat, zahrál Hanks na jedničku. Jeho výkon rostl s každou další vypjatou situací. Nucený přesun kapitána do záchranného člunu či vlastně jeho únos nás vtahoval více do vnímání nebezpečné situace očima kapitána. Nevědět, zda přežije, zda někdy ještě uvidí svoji rodinu, muselo být velmi frustrující. I tady další body pro Hankse. Samotné osvobození kapitána bylo napínavé jako kšandy, ale američani si v těchto situacích libují, takže přihřátá polívčička o americkém hrdinství jako vždy. Filmu jako celku nemůžu nic vytknout. Držel mě napnutého až do konce. Hanks hodně věrohodný výkon, hlavně závěrečná dezorientace a šok z celé nebezpečné situace vyvolával hodně silné emoce, které film vynesly do nejvyšších pater.

...aneb jak pan Syamoto aka Mirek Dušín převzal vůdcovství v partě po panu Muratovi aka Dlouhém Bidlu z Bratrstva kočičích pracek. S dosti zhmožděnou představou o životě prodavačů tropických ryb jsem dokoukal tuto nehoráznou japonskou řezničinu. Po celkem klidném začátku, kdy jsem nudou stačil přežehlit i zašlý pionýrský šátek, se dostavila bizarní, obscéní a krvavá smršt´, za kterou by se nemusel stydět ani řezník a lichvář v jedné osobě Krkovička. Ted´už vážně....byla to vynikající psychlogicko-maniakální hra dvou naprosto povahově rozdílných postav, která dlouho vypadala na jasný výsledek, ale pravý opak byl pravdou. Omleté, ale pravdivé: "Kdo s čím zachází, s tím taky schází..."

Velmi, velmi dobrý moderní krimi thriller. Jsme od první chvíle vtaženi do napínavé hry mezi loupežným gangem a speciální sledovací skupinou. Výborná režie si vystačí i bez přehnaných honících scén a nudících dialogů. Rozkrývání přepadení vteřinu po vteřině je nosným tématem celého filmu, a nutno říct, že mě to strašně bavilo. Dvě hodiny utekly jako dlouho ne, a jsem rád, že po úspěšném dopadení zločinců nedošlo na trapný potlesk a objímaní... S odstupem jednoho dne, si říkám, že na to bych se podíval klidně dnes znovu. 75%

V jeden mimořádně smutný mrazivý večer jsem šáhl, zřejmě z mladické nerozvážnosti, po této vychvalované americké komedii. Inu, ono již slovní spojení "vychvalovaná americká komedie" mě měla dostatečně varovat. Přitom začátek nebyl špatný. Dokonce dvakrát v první čtvrthodince, jsem sám sebe nachytal, jak mi zacukaly koutky úst. Až později mi došlo, že to jen můj znuděný jazyk, hledal zoufale zbytky jídla od večeře. Snad mi zatemnila mozek čerstvá zpráva o smrti Nelsona Mandely, nebo můj intelekt bohužel nedosahuje vysoké úrovně tohoto humoru, nicméně déle než hodinu jsem si tento film nedokázal vychutnávat. Ujistil jsem se, pokolikáté už, že trapnost amerických komedií stále nezná mezí a o čem to vlastně bylo, si přečtěte raději z jiných komentů. Ty dvě hvězdičky jsou pouze za to, že si nechci přiznat, jak velkou hovadinu jsem si vlastně pustil.

Tak tohle jsem nepobral. Když pominu to, že vám u filmu zteplá během chvilky i pěkně vychlazený pivo, tak jsem se tak smrtelně nudil, jako už dlouho ne. Chtěl jsem dát tři pecky, ale jsem z toho filmu tak unavenej, že tu třetí tam už nedoklepnu...

Ale no jo, kdo nemá aspoń trošku rád fotbal, tak je to pro něj trapná nuda...ale pro nás ostatní....co víc chtít než si v každým díle několikrát urvat bránici.

Sledovat dvě hodiny kouzelná gesta, mimiku a přednes Geoffreyho Rushe, starého konzervativce obklopeném ještě mnohem starším uměním bylo pro mě čiré potěšení. Držet mu palce při jeho náhlém vzplanutí k tajemné mladé ženě, představujíc pro něj poprvé v životě něco jiného, než jen dotýkání se starých uměleckých děl. Za tohle všechno bych tuto romantickou detektivku na nejvyšší úrovni, s neskutečnou náladou a se špetkou vkusného humoru pasoval na nejlepší letošní film.

Vím přesně kolikrát jsem během filmu byl na záchodě, že jsem ráno koupil šest namísto osmi rohlíků a že mi ta pětistovka v peněžence nebude na příští týden stačit. A taky vím, že jediný vzorec, který budu do konce života mít před očima je třístránkový výpočet obsahu kulového vrchlíku, za což jsem ve škole nafasoval třikrát za pět. A taky, že za největšího žida ze všech židů pokládám výlučně Ephraima Kishona. Přesto...film mě překvapil více než bych si předem připouštěl. Opravdu skvěle vybraná hudba, agresivní zlomené beaty, na kterých jsem proplul filmem až do konce. Černobílý obraz ve vás zvyšuje soustředění,protože i geniální matematici jistě nerozlišují více než dvě barvy. -" Pane Cohene, je vám dobře? - Ne!!... Taky mě nebylo chvílemi dobře, ale mě se nikdo neptal. Atmosféra filmu je totiž dost děsivá a ponurá, deprese stéká ze stěn a těkavá kamera vás znervózňuje. Ztratit se pak filmu není až takový problém. Matematikou se neživím, asi jako většina zdejších, ale přesto i mě snímek donutil popřemýšlet nad pár vyřčenými teoriemi. Za odvahu natočit takový film, za uvolňující poslední minutku, ale ponejvíce však za hudbu dávám vyjímečně přesných 75,14159265358979323846 %.

Měl jsem to štěstí, že jsem během jednoho týdne viděl Zlo mezi námi a Klass. Stejné hlavní téma, ale jinak filmy dosti odlišné. Ve Zlu se obětním beránkem stal silný hráč, který se jen už nechtěl rvát - v Klass to byl uzavřený kluk. Nemám šikanu vůbec rád, přesto jsem si film sebemrskačsky pustil. Estonský film, odkud jsem dosud znal jen kvalitní repetitivní beaty v podání Rulers Of The Deep, popisuje drsnou skupinovou šikanu normálního kluka Josepha, který štval třídní frajírky svoji uzavřenou povahou. Být každodenním terčem šikany celé třídy si nedokážu vůbec představit. Jejich zprvu verbální, později už fyzické útoky za hranou chápavosti, ale Joseph snášel apatickým a smířeným postojem. To že se na jeho stranu zakrátko připojil Kaspar, kluk ze třídy, který už nedokázal nečinně přihlížet narůstajícím útokům, nezměnilo nic. Jen to, že na budku dostával nejen Joseph, ale i Kaspar. Když si jednou oba kluci snad ze srandy řekli " co kdyby jsme je postříleli? " , nehnul jsem ještě brvou. Ale při sborce a rozborce pistolí bylo jasné k čemu se schyluje. Při závěrečném masakru jsem jen seděl a několikrát opakoval " to snad ne ". Hluboké vnitřní dojetí a lítost ve mě ještě dlouho po filmu přetrvala. I chlapům ten konec drásá srdce...

Nó,tak mě tohle až nečekaně sedlo. Totálně černá anglická krimi komedie s tisíckrát omletou zápletkou od tvůrců filmů jako Podfuck a Sbal prachy a vypadni. Komu tyhle filmy neseděly, ať se The Liability vyhne širokým obloukem. Děj filmu je naprosto jednoduchý. Sígr a zmetek od pohledu Adam, rozbije auto svého nevlastního otce a ten mu jako výchovný trest dohodí práci řidiče pro nájemného vraha. To, že Adam vůbec netuší, kdo je jeho novým jednodenním šéfem, přináší parádní série vtipných dialogů. Hlavně scéna v lese při porcování "jelena" mě dokonale pobavila. Tim Roth hrál zabijáka tak anglicky suše, že byla paráda ho sledovat. Náhodná svědkyně jim jejich promyšlené veledílo ale zkazila. No, s touhle postavou se scénář začne dost sypat a nelogičnosti přibývat, konec byl taky lehce slabomyslný. Jednoduchý film na volný večer, se kterým se nepustíte do žádné větší akce, ale stejně si něj zase někdy vzpomenete...