Recenze (1 246)
Stůj při mně (1986)
Velké klukovské dobrodružství bez efektů, fantasmagorie a dalších zbytečností dnešní doby. Nostalgie mě zasáhla v plné parádě.
Tváří v tvář (2019) (seriál)
Ulrich Thomsen jako mírně psychopatický otec páchá násilí proti všem. Epizody jsou krátké a v každém díle musí Thomsen vypáčit střípek ke smrti své dcery z někoho jiného, povětšinou z elitních dánských herců. Můj oblíbec Nikolaj Lie Kaas nemohl chybět a tak to hodnotím jako výbornou dánskou krimi sérii.
K jezeru (2019) (seriál)
Hodně pochmurnej seriál, kterej vůbec nezapadá do typické postapokalyptické kategorie. Je to sice seriál o přežití a zachování jakési lidskosti, ale scénář sází na plně propracovanej charakter každé postavy. Já jsem naopak rád, že tam neběhali žádní zombíci, ten divácky důležitej pocit strachu vytvářelo chování přeživších lidí. Kdyby ovšem nestál za kamerou ten frajer, kterej uměl vždycky přesně vystihnout atmosféru, byl by seriál poloviční.
Toc Toc (2017)
Nic převratného, až bych řekl staromódní komedie, kde fóry vychází z nedorozumění a chování všech těch prdloušů. Rozhodně vás film na několika místech rozesměje a nedá se mu upřít ani jakési celkové kouzlo. Tu poruchu s tím vykřikováním sprost'áren bych tedy nechtěl mít.
Tenet (2020)
Zatraceně dobrá rada je, nesnažit se Tenetu porozumět. Například já nejsem o jeho logice vůbec přesvědčenej. V podstatě jde o sérii akčních loupeží a do toho tam postavy mumlají něco o časových kleštích a vnitřní inverzi. Jojo, vypadá to úžasně, ale mně bylo úplně jedno, co se ve filmu děje.
Nechte ho jít (2020)
Tiché drama pro dospělé, stylem vyprávění podobné Eastwoodovým filmům. Jednoduchý příběh, ale nabízí spoustu napětí, až vás to na konci posadí na prdel. Hodně příjemný překvapení.
Smysl života (2020)
Tohle nebude zdaleka pro každýho, a to nemluvím o tempu filmu, ale o jeho náladě. Tohle je prostě život, ten umí bejt hodně smutnej a vy jen doufáte, že se to někdy zlepší. A když se to furt nelepší, přicházejí nejsilnější momenty filmu. Ticho a pozorování detailů. Na náladě mně film vůbec nepřidal, snad jen ten usmiřovací konec beru lehce pozitivně. Velmi dobrý film.
Šarlatán (2020)
Skvěle vybrané téma spolu s všudypřítomným Ivanem Trojanem byla sázka na jistotu. Otřepané úsloví, že vrahem je zahradník, tady zůstane s otevřeným koncem viset ve vzduchu, ale to nevadí, film v evropské konkurenci uspěje i tak. Jo, abych nezapomněl, král malých rolí Mirek Hanuš opět skvělá svině.
Mělas to vědět (2020) (seriál)
Od začátku mě byla nesympatická ta blond'atá kamáradka Kidmenky. Tušil jsem, že v tom ta bába nějak pojede taky a už jsem ji skoro viděl v lochu. Škoda, moje tipy na vraha nevyšly, ale i tak se tahle nablejskaná paráda povedla. Poslední díl to vyšvihl na pěkný čtyřhvězdí.
Případ: Ponorka (2020) (seriál)
Řemeslně bezchybně natočej seriál o vyšetřování kodaňské policie, kterej rozhodně nedoporučuju netrpělivejm divákům. Jsou to tři roky, co se tahle brutální vražda švédské novinářky dánským vynálezcem opravdu stala a je zvláštností, že pachatel není v žádném díle ani ukázán, ani zmíněn jménem. Jméno režiséra mluví samo za sebe a jeho rozhodnutí, natočit tenhle příběh jako houževnatej vyšetřovací proces mě osobně hodně bavil. Dánové prostě neskutečně umí a nebýt pomalejšího tempa, nemám co vytknout. Skoro za pět, 85%