Gurtha

První dva díly naprostá slast - po příběhové i vizuální stránce.  Pak se ale děj misto rozplétání začal cuchat a objevování neznámého se proměnilo v bežnou brutalitu - zde ještě umocněnou tím, že se jedná o děti - není zde sice nic explicitního, ale myšlenka úplně stačí. Navíc mě zklamalo, že příběh není ani zdánlivě uzavřen, měl totiž potenciál, který zabil zbytečným natahováním a objevováním stále nových postav. Přidávám hvězdičku za vizuál a spoustu nápadů, které dělají "postapo" svět barevnějším a humornejším než je zvykem.

Divné a kapku znepokojivé, ale nejsem cílovka... Božská Octavia Spencer je jediný důvod, proč jsem to vydržela do konce.

Jsem v rozpacích. Ano, seriál má úžasné scény, kostýmy a barevně je naprosto skvěle sladěný, jenže děj by se vešel do stopáže filmu a místy podivně skřípe až skoro pokulhává. Zjednodušeně řečeno Dámský gambit je jako designový kabát,  který vás v zimě nezahřeje.

Měla bych dát alespoň 3*, ty jsou pro mne ale znakem průměrnosti, což je přesný opak tohoto seriálu, který mě v prvních dílech plnil nadšením a obdivem. Postupem času se z něj ale stala nablýskaná matrioska – jak tvůrci stále otvírali nová a stále šílenější témata, která nechávala zapomenout dosavadním otázkám pro jejich nepodstatnost. Definitivní ránu tomu zasadil poslední díl, který zcela obrací dosavadní děj a z devíti hodin napětí tvoří jen velice dlouhý prequel k něčemu, co teprve přijde. Co to bude netuším a vězte, že mě to ani nezajímá.

Takhle si představuji akčňák pro holky – žádné nákupy hadrů a zbraně s flitry, ale pořádně procítěná akce bez stupidních náborových keců (tady vážně nikdo žádný plán na záchranu světa nemá) s hrdiny, kteří jsou sice nesmrtelní, ale zůstávají zranitelní (po fyzické a psychické stránce). Ano, všechno nefungovalo úplně bez zadrhutí, ale co chybí ve scénáři napravý pěkné tvářičky, jako že jich tu máme požehnaně.

Nádherně nasnímaná, s jemným humorem a dávkou procítěnosti podaná legenda o svatém Jorgem. Jen jsem myslela, že podobné opusy vznikají až po smrti resp. svatořečení dotyčného - jinými slovy přílišná svatost současného svatého otce do filmu zavála trochu agitky.

Skoro 40 let od vzniku filmu dá docela námahu jej hodnotit – chvíli jsem si na něj zvykala a teprve pak mě odměnil věškerou krásou i ohavností, kterou v sobě má. Nejsem ale dost trpělivá, takže jej hodnotím jako příliš dlouhý. Ano dřív snad čas plynul jinak, ale tady vidím i problém v tom, že pomalé tempo je doplněno tak málem slov, že se musí stále a pořád opakovat, dokolečka a furt.

Rozhodně netvrdím, že jde o skvělý seriál - po první sérii, která se brzy začla vléct, jsem si musela dát pauzu – ale má prostě nápad a v každém díle ve mnoho skvělých momentů, jen jsou holt tak zvláštně poslepované. A ano, moc to jako celek nedává smysl. Problém ale také trochu vidím v tom, že je tu označení drama/thriller, takže divák očekává geniální zápletku - podle mě jde ale spíš o romanci, opravdu hodně a velmi nekonvenční romanci, která jde doslova přes mrtvoly. Jinými slovy, je to celé na palici, ale když se tomu poddáte, je to paráda.

Spíš než o film jde o obrazově zajímavé leč obsahově vyprázděné jednohubky, takže víc než kino (televize) by se dílu hodil nějaký experimentální prostor pro videoart.

Velice milé překvapení. Podle fotek jsem čekala další patlaninu v trikotech plnou nadutých keců a dostalo se mi výjimečné podívané, za kterou stála především skvělá kamera, hudba a příběh bez jasného vítěze. Předlohu (zatím) neznám, ale už jsem již stihla seriál (2019) a obstojně jsem se proto orientovala v ději a doplnila si i řadu prázdných míst - velkým překvapením pro mě byl démonizovaný Rorschach – fakt pecka. Řekla bych zkraťte to, ale vůbec mě nenapadá o co.