Gurtha

Jako na potterovském šílenství se nepodílejícímu pozorovateli mě tento díl naprosto uchvátil. Rychlý spád, zářivé barvy a pěkné vizuální nápady mě nutí pozorovat Vězně z Azkabanu znova a znova. Jistý podíl na tom má i výjimečně uzavřený děj a značné procento „staré generace“. A že je to kýčovité? Co na Potterovi není?

Kdyby takhle vypadaly všechny seriály, celý den sedím před televizí. Vemte dobrý nápad, obalte ho skvělými dialogy, přidejte nějakou tu vraždu, celé to promíchejte a pak rozdělte na 32 částí ... to co vznikne bude Life. Jediné co lze seriálu vytknout je poněkud rozpačitý konec druhé serie - proto zcela kvituji rozhodnutí další sérii netočit, zkrátka skončit se má v tom nejlepším. Osobní poznatek: Jsem přesvědčena o tom, že herci byli vybíráni na základě úsměvů, nikde jinde takovou galerii radosti nenajdete.

Mnoho slov někdy škodí a život plyne pomalu jak Arno pod Ponte Vecchio. Tenhle film zkrátka musíte zažít. Snad vás nalákám na rozkošně mladého Ruperta Gravese ... i když vzhledem k zářnému obsazení, je to asi dosti nemístné.

Předlohu neznám, diskontuitu neřeším, technické nedokonalosti zas patří ke kouzlu "béček". Mám za to, že čím míň člověk čeká tím víc dostane - já nečekala nic a byla z toho láska na první pohled. Upíři jsou teď "in", mnohá "áčka" z nich ale dělají kostěné chlapíky, to mi je Towsendův Lestat milejší. Další body jsou za Maria, Vincent Perez je prostě správně "divnej".

Další prazážitek, kdo to nezná nepochopí. Co mě překvapilo byla originální knížka - doporučuji zvláště pasáže, kdy si jednotlivé osoby balí na cestu.

Příběhy Neila Gaimana jsou skvělé nápady pospojované do sletu jednoduchých vět. Autoři filmu tyto nápady oblékli do zářivého a oku lahodícího šatu. Některé nápady tím získaly, jiné bohužel pod tou tíhou zapadly. Výsledkem ale stále zůstává napínavé dobrodružství s neotřelými nápady.

Působivý příběh ženy, který dala jméno celému půlstoletí, děj pěkně ubíhá a je pochopitelný bez potřeby zvláštních historických znalostí, to vše je dokresleno působivým vizuálním zážitkem. Když se ale objeví titulky zaplaví mě pocit nedokončenosti. Ano řekli nám jak to dopadlo, ale o čem to bylo? Nebo je opravdu moc očekávat něco nového od zpracování půldruhého století starého příběhu?

Přiznám se, že tohle mě za srdce nechytlo. Příběh celkově nijaký a postavy až moc upřímně opravdově obyčejné. To, co mě ale uchvátilo, je líčení doby, od hodnocení pro slečnu vhodných povolání až po vysypávání ornamentů z chlebové kůry a jarní slavnost. A nejlepší stejně byla kráva Bessie.

Moje kamarádka to odsoudila slovy: „To je přeci blbost, Olivia by se nikdy nedostala do žádného výběru miss.“ Ano, je to blbost, ale na tom tenhle film nestojí. Little Miss Sunshine je hlavně o radosti ze života. Ano, je smutné, že Frank chtěl spáchat sebevraždu, že Dwayn nemluví, že maminka nemá čas na vaření, že dědeček bere koks a že tatínek je zaslepený optimista, je smutné, že tahle rodina je totálně v rozkladu. Je smutné, že Olivie nevyhraje Little Miss Sunshine. Tak proč od filmu odcházím rozzářená jak slunko s očima uslzenýma od smíchu? Protože je to úžasný film!