Petrus1

Miluju gangsterky. A především miluju gangsterky dvou typů: a) z období prohibice v USA a za b) o lůzrech, kteří se pomalu šplhají po mafiánským řebříčku. Takže je jasný, že Veřejný nepřítel byl předurčen k tomu, aby se vyšplhal v mém hodnocení až na vrchol nejvyšší. A taky že jo, vyšplhal. Naprosto skvělá podívaná, kterou absolutně neomezuje rok vzniku. Ba právě naopak. Bez zbytečných příkras a ještě s upozorněním, že film není žádnou oslavou zločinců, ale je v podstatě pravdivým příběhem...taky mě potěšilo představovaní herců a jejich postav na začátku...a pak už samotný příběh. 1909 - Je jasný, že ten kluk roste pro šibenici. Nejen, že krade hodinky a brusle, chlemtá s kámošem pivo z kbelíku, ale dokonce si už začíná se "ženskýma". Taky mají svůj klub, kde prodává kradený zboží překupníkovi Kulišákovi. 1915 - Kluci trochu povyrostli, začali mutovat a dostali větší kšeft. Větší kluci, větší práce. Ideálním dárkem jsou pro ně zbraně. 1917 - Mladí muži si našli dobrou práci - rozvoz. Zboží se totiž dá dovízt na místo a v noci nepozorovaně otočit. 1920 - A je to tady. Prohibice. Zlatý důl pro mafiány, překupníky a gangstery všeho druhu. Obchod s pivem se zdá být dobrou volbou...samože s využitím tradičních mafiánských praktik. "Hotovost nebo jeho hlavu. Jedno nebo druhé." - "Přinesu ti oboje." Tvrďák Nathan mi sice zrovna jako tvrďák nepřipadne, ale zato James Cagney je naprosto brilantní. Určitě si na tohohle gangstera dám pozor i v jiných filmech. No a ten závěr byl třešnička...fakt sem si smlsla! :-) Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Svým zjednodušujícím moralizováním je zápletka Veřejného nepřítele velice ubohá. Nicméně Cagney je v roli Powerse silný a energický, dominuje plátnu v každé scéně a tvoří zde základy všech budoucích filmů o gangsterech, včetně Kmotra. Wellman film režíruje se silným vizuálním cítěním a vymýšlí nezapomenutelné scény..." Jeden z 501 filmů, které musíte vidět "Byl to jeden z prvních zvukových filmů a jeho odvážná, násilná témata se velmi dobře hodila do období deprese; mluvený dialog a zvuk přivedly gangsterské snímky k životu. Produkční kód ještě nebyl v platnosti a titulky na počátku filmu oznamovaly, že se studio nesnaží žádným způsobem obhajovat násilí a kriminální aktivity... I přes své upozornění je však film násilný. Cagney se potácí, plive a střílí a během tohoto procesu ze sebe vytvoří legendu. Z větší míry se násilí děje mimo kameru a díky skvělé režii je vše efektnější než mnoho pozdějších ekvivalentů."

Už docela dlouho sem neviděla žádnej němej snímek a jelikož sem si připomněla Browninga nedávno v mých oblíbených Zrůdách, měla jsem chuť s ním zabrousit znovu do cirkusového prostředí. "Proč na mě pořád sahá? Ruce! Mužské ruce! Tolik se mi hnusí!" No, tak to je teda hodně úchylná fóbie...to vůbec nechápu....to já bych se nechala vosahávat od rána do večera, hehe. Ale její fobie chce využít Alonzo, kterej předstírá, že ruce nemá, ale zato má dva palce na jedné ruce...rozhodně to není žádnej chudák, ale pěkně vychcanej hajzl. S nohama umí kde co, dokonce si zakouřit a hrát na kytaru...a tak zapomíná, že je vůbec má. A tudíž je vlastně ani nepotřebuje a taxi je nechá kvůli své milované amputovat. To je debil! :-D Každopádně skvělej hereckej výkon...to za a). Za b) bylo to dramatický celou dobu a ten závěr byl největší napínák! A za c) viděla sem sice kratší verzi, ale za to s naprosto dokonalým hudebním doprovodem Alloy Orchestra...člověk si to aspoň vychutná líp, když mu do toho nikdo nekecá :-) A právě hudba zahrála moji pětihvězdičkovou píseň! Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Tod Browning, bývalý cirkusák, který se stal filmovým tvůrcem, je nejznámější jako režisér Bely Lugosiho z klasického hororu Dracula a proslulost si získal rovněž výstředním snímkem Zrůdy z roku 1932. Nejlepším jeho filmem však je bezpochyby Alonzo, muž bez rukou. Snímek patří k podceněným perlám z éry němého filmu a vystupuje v něm nejoblíbenější (a nejslavnější) herec scenáristy a režiséra, "muž tisíce tváří" Lon Chaney...Browning vytvořil deprimující mistrovské dílo psychologického (a psychosexuálního) dramatu, především díky tomu, jak dokázal přimět Chaneyho k pozoruhodnému nevšednímu výkonu a naplnil zápletku náhlými zvraty a nezapomenutelnými postavami."

"Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě." ..."Básník chce...básník hodlá...básník touží státi se trpaslíkem." :-) Básník, dle výkladu filmového studenta, možná, ale Scott Carey rozhodně trpajzlíkem být nechce. "Lidé se prostě nezmenšují." Ale jó, zmenšují, jeden určitě. To má z toho, že je tak hrozně shnilej. Kdyby svou ženu neukecával, ať mu donese studený pivo a zvedl svou línou sedýnku...mohl mít svoji normální velikost do konce života. Takhle, když má už míň jak metr, si připadá jako zrůda. Ale rozhodně nechce patřit do cirkusu vedle Tlusté Dolly Knedly, která má 380kg (už vím, kde jednou skončím :-)) a jiných... No, jenže se zmenšuje pořád víc a víc, až se musí nastěhovat do domu pro panenky. Ale ani tam už není bezpečno, když je málem jednohubkou pro jejich vlastní kočku. A nakonec se stane malým trosečníkem uvězněným na opuštěném ostrově...vlastně ve vlastním sklepě. Bydliště si zařídí v krabičce od sirek, vodu pije s kapajícího bojleru a obživu shání jen s velkým úsilím. Nakonec musí svést nejen o jídlo, ale dokonce o vlastní život, boj s pavoukem...každopádně tento sklepní svět je ztvárněnej na svou dobu úplně skvěle! Bez toho poselství na konci bych se klidně obešla, ale nevadilo mi...nejen výborný sci-fi, ale i Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. "Většinu svého účinku film čerpá ze své psychologické pichlavosti a z živého a přesného užití předmětů...Podle Mathesona s Arnoldem představuje Scott Carey typického člověka atomového věku: jeho dobrodružství je příkladem nehostinnosti zastavěného životního prostředí a odvěkého sklonu lidstva považovat se za míru všech věcí." I still exist.

Na rozdíl od většiny zdejších hodnocení a komentářů, který tu vidím, já takový nadšení nesdílím. Když sem to viděla poprvé, usnula sem v půlce. Když sem to viděla podruhé, usnula sem ještě dřív. A abych se na to nemusela za pár měsíců dívat potřetí, radši sem to ještě večer dokoukala. Já mám všeobecně satanskou tématiku ráda, jenže jak si to teď tak uvědomuju, většinou to dopadne tak, že jsem buď nadšená nebo otrávená a nudím se u toho. A tohle byl ten druhej případ. Připadlo mi to jako uhozená blbost. Některý dobrý scény tam sice byly, ale ne moc. Obecně to bylo tak hrozně předramatizovaný. Tyhlety rádoby napínáky přitažený za vlasy nikdy nepatřily k mému oblíbenému žánru. Mocata vyvalí oči a hned je každej zhypnotizovanej...a dokonce dokáže hypnotizovat lidi i na dálku skrze své médium. Prej jsou skeptici nejslabší články. Fakt? No já si myslím, že nejslabšími jsou právě ti, kteří se do podobných sekt nechají uvrtat a nechají sebou manipulovat ostatními lidmi. "Ani na okamžik ho nenechávej samotnýho," říká opět dramaticky Lee...bububu. No, dnes se u toho určitě nikdo bát nebude a silně pochybuju o tom, že se bál někdo v roce 1968. De Richleau se snaží zachránit svého kámoše a ještě jednu mladou kočku ze spárů samotného ďábla. Satan se dokonce zhmotní na jednom obřadu v podobě Kozla z Mendesu. Ještě se v oblaku páry zhmotní jedna ďábelská postava...nějakej černoch, ale co to bylo zač, to už si nepamatuju...asi to měl být taky Pán temnot...jen vím, že se mu nemám dívat do očí. Bububu. No a ten pavouk tomu všemu dal korunu. Bububu. A málem bych zapomněla na Anděla smrti. Bububu."Co se stalo, se nestalo." No, tak proč sem se na to musela teda dívat? :-) Nakonec sem se prozívala až do konce. Nevím, proč je tento hrůzostrašnej horor Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete, ale vůbec se nedivím tomu, že u nás nevyšel, ani že se název nepřekládá do češtiny :-) "Ačkoli literární předloha není víc než senzační labyrintická fikce, filmová adaptace se může pochlubit scénářem renomovaného Richarda Mathesona. Právě ten svým uměním, ale i z ekonomických důvodů, zbavil příběh všech vedlejších zápletek a soustředil pozornost k hlavní dějové linii...Fisherova režie je svižná a snímek celý čas kypí imaginárními scénami, které podtrhuje jednak Grantova kamera stylizovaná do poetiky 20.let, jednak Bernardova lehce patetická hudba...Navzdory ne vždy povedeným vizuálním efektům a četným stereotypům v tematizaci satanismu patří snímek k vrcholným realizacím Hammer Films. Zásluhou silného scénáře i hereckých výkonů dvojice hlavních postav se mu veškeré divácké pochyby daří rozptylovat až do dramatického konce." Moje pochyby teda rozhodně ne...Za dva, ale s odřenýma rohama...

Když sem tenhle film viděla kdysi hodně dávno poprvé - mám takový pocit, že to bylo na čt2 ve Filmovém klubu - byla jsem docela překvapená, že se takovej film povedlo v těch letech vůbec natočit. Vůbec jsem netušila, že takto šokující horor existuje. Teď nevím, jestli úplně mluvím pravdu, ale myslím, že to byl můj první černobílý horor, který sem viděla a možná právě on odstartoval moji zálibu v černobílých zahraničních filmech. Do té doby to pro mě byla záležitost naprosto nepochopitelná. Neměla sem k takovým filmům vztah, ani důvěru...jak já sem byla naivní a blbá! Hlavně, že sem čuměla na kde jakou "novou" kravinu v tv. Každopádně to už je dávno pryč a já si otevřela filmové obzory. Zrůdy jsem pak viděla ještě jednou a film na mě dělal podobně silný dojem. Teď při třetím zhlédnutí se dojmy z cirkusového představení vůbec nezměnily. Já nevím, jestli je v tom nějaká zvrhlost, ale mě ten film svým způsobem fascinuje. Obdivuji nejen odvahu režiséra, ale především herců-neherců, kteří se do tak kontroverzního projektu v té době pustili. Myslím, že někoho může šokovat i dnes. Vždy nás šokují "věci", které neznáme. Moje dvouletá dcera z toho rozum ještě nemá a tak když se na scéně objevili Hans a Frieda, ukázala na ně a jen pronesla: "Diti." (rozuměj děti) :-) No, sem zvědavá, jak ji to budu jednou vysvětlovat. "Urazit jednoho, znamená urazit všechny." No a to ještě Cleopatra netuší, co ji čeká, když odmítne být jednou z nich! Pomsta za její opovržení je hrůzu nahánějící i dnes. "Žádné shrnutí zápletky nedokáže dobře popsat tento znepokojivý, ale hluboký snímek, jenž se opravdu musí vidět, aby člověk "uvěřil". Svrchovaná zvláštnost (zrůdnost?) světové kinematografie, již mnozí považují za nejpozoruhodnější film v kariéře režiséra, mezi jehož díla patří například i původní verze Draculy" /Proto Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. V dnešní době naštěstí vnímáme lidi s postižením jinak - nemusí dělat v cirkuse cvičené opice, ale mohou se zapojit do běžného života (aspoň v něčem svět pokročil). Dřív ale asi - vousatá žena, která porodila holčičku, která snad bude mít taky vousy, muž bez všech končetin, který si ale umí zapálit cigáro, ženy bez rukou, které se v pohodě nají nohama, muži bez nohou, napůl žena napůl muž ("Myslím, že se ji líbíš...ale jemu ne."), siamská dvojčata, z niž jedno se bude vdávat za chlapa, kterýho druhá nemá ráda (to nechápu vůbec)... - moc na výběr neměli. "Zrůdy Toda Browninga představují směs hororu, artistního a dokumentárního filmu. Poslední charakteristiku - dokument - zmiňujeme kvůli jeho realismu vyjádřenému angažováním "skutečných zrůd". Nicméně navzdory originálnímu záměru a zpracování i překvapivé schopnosti zároveň dojímat i děsit diváky, zůstávají Zrůdy dodnes nedoceněným filmem." Pro mě tedy rozhodně ne! Já to oceňuji plným počtem bodů. No a taky samože Jeden ze 101 hororů, které musíte vidět, než umřete. "Browningovy Zrůdy neztratily nic ze své příznačné síly. Všední činnosti, náhlé charakterové zvraty a citově vypjaté scény aktérů monstrkabaretu, do nichž nám režisér dává nahlédnout, sledujeme na jevišti i v zákulisí, přičemž mezi jedním a druhým není většího rozdílu. Záběry se odpočátku koncentrují na hrůznou titulní atrakci: film zvolna spojuje cirkusovou frašku s romantickou tragédií a spěje ke grandióznímu a teatrálnímu finále (fantasticky kruté pomstě)" Jeden z 501 filmů, které musíte vidět "Pokrok medicíny během první světové války umožňoval léčit dříve smrtelná zranění a důsledkem toho se stalo fyzické znetvoření častějším jevem, který fascinoval zejména americké diváky. Hollywood by nikdy nepromarnil svou příležitost a nepřímo toho využil v mnoha svých průkopnických hororech (zejména ve Fantomu opery a Zvoníku od Matky Boží), ale Zrůdy jsou nejvěrohodnější. Tento film je nekompromisní, vyzývavý a naprosto jedinečný."

Poprvé jsem to viděla zhruba před rokem a tak bylo na čase si to připomenout. Docela mě zarazilo, že sem si to v podstatě celý pamatovala - to je totiž u mě vždycky problém. Věděla sem o co jde, jak to dopadne, ale nějak jsem zapomněla na ten skvělej hudební doprovod. Hra na citeru je naprosto dokonalá. Americký spisovatel přijíždí do Vídně na pozvání svého kamaráda, ale zjišťuje, že je mrtvej...a protože se mu ta dopravní nehoda nezdá, pustí se do pátrání na vlastní pěst. Všichni totiž tvrdí, že tam byli jen dva muži, ale domovník viděl tři...takže kdo je ten třetí? Než mu domovník stihne říct víc, je zavražděn. A když na něho začne řvát ten malej práskač, musí zdrhat. Taky zjistí, že jeho kámoš byl pěknej darebák - nešmelil jen tak s nějakýma cigárama nebo pneumatikama, ale s říznutým penicilinem a to je prostě svinstvo, který nese těžký následky. V pátrání mu taky pomáhá Harryho milenka, herečka Anna Schmidtová (moc krásný příjmení :-) )...která není takovou Rakušankou, za jakou se vydává. Odkudpak ona asi je? :-) Když sem to viděla poprvé, měla jsem z toho lepší dojem. Není to jen Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete, ale i ten typ filmu, který vás poprvé hodně osloví, ale když pak už znáte rozuzlení, už to prostě není takovej zážitek a napětí. Každopádně za vidění určitě stojí. Myslím, že je tohle je noirovka, jak má být. Pro fanoušky tohoto žánru naprostá povinnost - a myslím, že i dokonalost :-) Hudba, rozbombardované město, hra stínu, skoro mysteriózní příběh a závěrečná honička...to je to, co z tohohle thrilleru dělá tak dobrej film. "Okupovaná Vídeň, rozdělená vojenskými mocnostmi do čtyř zón a sužovaná ničemy provozujícími černý obchod, nabízí stejně fantastickou scénu jako exotické stavby ve studiu, ale Reed se svým štábem dokázali celý film natočit v exteriérech uprostřed rozbombardovaných rumišť i laciného pozlátka a zachytit svět strachu, který je až příliš skutečný....Třetí muž je vzácný britský film, který dosahuje technické kvality nejlepších klasických hollywoodských snímků - Reed už nikdy nenatočil nic tak mistrovského. Jde o vynikající směs politického thrilleru, tajuplné lásky, neskutečné detektivky a černobílé romantiky." Též Jeden z 501 filmů, které musíte vidět

Pravidlo číslo jedna: "Važ si toho, co dostaneš." Jo, to já už dávno vím a další radou se asi začnu řídit: "Když tomu nerozumíš, zbav se toho!"...to já teda budu muset udělat se spoustou filmů, co mám na disku :-D To se ale netýká téhle modernější verze Bez okolků. Odplata je pro mě určitě uchopitelnější, srozumitelnější a přímočařejší a bez (pro mě docela zbytečných) artových prvků. Nechci zrovna tvrdit, že je to remake (i když vlastně je), protože námět sice zůstal stejný, ale zpracování se hodně liší. Hlavní hrdina se nejmenuje Walker, ale Porter, manželka nebere léky, ale drogy, nejde o 93 tisíc, ale o 70 a Mel tady hlavně působí lidštěji než v původní verzi - hlavně dostane několikrát nakládačku. Nevím sice proč manželky nemají pochopení pro milenky (zatím sem to řešit nemusela), ale zajímalo by mě, jestli by měly pochopení pro takový děvky-dominy jakou je Lucy Liu - tu to fakt baví a vyloženě si tuhle roli užívá :-D Pro mě ovšem největším sadomasem bylo vytrhnutí naušnice z nosu. Tam sice žádnou nemám, ale za to jich mám spoustu v uších a když sem si představila, že by to někdo udělal mě...kurvaaaa au au...bych mu urvala něco jinýho! "Ještěže ňáký hodní kluci sou, aspoň je koho zneužívat." K tomu už netřeba víc dodávat. :-)

Všichni dobří gangsteři už jsou mrtví nebo sedí v Alcatrazu a tak je potřeba z vězení dostat Roye, aby byl alespoň jeden dobrej bandita pro vyloupení hotelového sejfu. Jo, jo, kdyby jich takových bylo víc, byla by to brnkačka. Takhle má ale Roy k dispozici akorát dva mladý amatéry, jednoho podělanýho recepčního a holku, která nejen že tam nemá co dělat, ale ještě se do něj zamiluje. A aby toho nebylo málo, cestu mu zkříží jeden děda a hlavně jeho vnučka. Spratek jeden nevděčnej! To jako neví, že když ji někdo zaplatí nákladnou operaci, že mu má být nejen vděčná, ale i po vůli? Ale to nééé, ona bude radši chtít nějakýho rozvedený troubu, než bejvalýho vězně, trestance, lupiče a gangstera, kterej po další obchodní transakci bude jistě bohatej a kterej ji chce vzít na cestu kolem světa...ale ona ho prostě nemiluje...husa blbá! :-D První hodinu filmu to spíš vypadá na romantický film o neopětované lásce, a to na více frontách, než jako krimi noir...a hlavně "vysoko v horách" se to odehrává až tak v poslední deseti minutách. Celkově je tam docela málo akce a moc lásky - nejen člověčí, ale i ke psovi a asi i proto je to pro mě jedna z těch slabších gangsterek. Škoda...Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete "Na rozdíl od současníků Johna Forda, Howarda Hawkse, Franka Capry nebo Michaela Curtize, kteří zdůrazňují hodnoty komunity či skupiny lidí, Walsh klade v tomto období větší důraz na egotismus svých hrdinů, jejich nonkonformitu a antisociální postoje...Ve Walshově světě z filmu Vysoko v horách tvoří Bogartův odstíněnější herecký styl výrazně odlišnou postavu: náladovou, odtažitou a nervózní, s nahrbenými rameny a s křečovitými gesty, jimiž zdůrazňuje hrdinovu nesnášenlivou povahu."

Myslím, že je docela opovážlivé nahnat všechny notorický útěkáře do jednoho tábora, byť je sebevíc zabezpečenější. Jeden se o útěk pokusí už při převozu, pár dalších během prvního dne a ostatní ho začnou plánovat hned, jaxe za nimi zavře brána tábora. McQueen se na to snaží jít chytře a hledá slepá místa...bohužel neúspěšně. Všichni jsou taky drzí jak opice a zřejmě spoléhají na to, že se jim nic nestane, maximálně skončí v díře. Jejím nejčastějším obyvatelem je samozřejmě Hilts. Hned, jak díru opustí, pokusí se zas o útěk. On je ze začátku totiž tak trochu sólista...a jak to asi dopadne? No jasan...šup do ďoury :-) Vlastně on stráví většinu filmu v díře. Ostatní, ale pracují pospolu a připravují se na velkej útěk. Navenek hrají pro Němce i divadýlko, že jsou náruživý zahrádkáři a dokonce se jim podaří vyřešit i největší problém - kam s ní. :-) Když se bachaři diví, co všichni dělají v koupelně, mají pohotovou odpověď: "Dohlížím na něj - jsem plavčík." Chtějí taky požádat Hiltse o pomoc s útěkem...ten jim sice tvrdí, že by to neudělal ani pro vlastní matku, ale tragická událost ho nakonec obměkčí a k ostatním se přidá... Film je to fakt úžasnej...určitě mi nezůstanou vzpomínky nejen na přípravy útěku, ale i na proslavenou motocyklovou honičku...a hlavně ho táhne skutečný příběh, což určitě ovlivnilo (asi nejen) moje hodnocení...plnej počet ale přesto nedávám...v jistých věcech mi to připadlo docela naivní - nezdá se mi, že by se Němci chovali v zajateckých táborech tak mírumilovně a kamarádsky...a stejně nechápu, kde to všechno vzali a jak na takový geniální nápady může někdo přijít...šikulové :-) Přes ne zrovna optimistický konec, je v tom cítit jakási naděje (což je doprovázeno hudbou). Právem Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. "Výpravný, hrdinský dobrodružný film na námět románu Paula Brickhilla, jenž se v mnohém podobá Sturgesovu dřívějšímu snímku Sedm statečných (objevují se zde tři hvězdy z tehdejšího hereckého obsazení: McQueen, Bronson a James Coburn), doplňuje nezapomenutelná hudba Elmera Bernsteina, která nádherně podtrhuje všechny úžasné okamžiky děje."

"Někdo vyjebal s chlapem, co jebal." A tenhle film tak trochu vyjebal i se mnou. Jake Gittes má další případ nevěrné manželky, která chrápe s obchodním partnerem svýho manžela a ten toho chlapa zastřelí...a spousta lidí chce pásku, na které je ta vražda nahraná. A já sem byla taky nahraná, protože sem většinu filmu vůbec nevěděla o co tam jde. Jen, že se Gittes vyspí se studenou a frigidní mrchou - vdovou po tom zastřeleným maníkovi a že ho vyšetřování zavede k dceři Evelyn Mulwrayové...tedy i ke vzpomínkám k případu, kterej řešil v Čínské čtvrti. Jo a taky tam už nejde o vodu, ale o naftu. No a to je tak všechno. Celý rozuzlení (a celkový pochopení) sem se na konci sice dozvěděla, ale když dvě hodiny koukáte na něco, co moc nechápete a docela se nudíte...není to asi úplně ideální...