playboxguest

Jednička je můj nejoblíbenější a zároveň mnou nejvícekrát viděný animák, dvojka je jen o malinko slabší a trojka... U té jsem se smála, bála, rozčilovala, fandila, několikrát absolutně netušila, co bude dál, a i navzdory mému drsnému já mi několikrát během sledování ukápla slza. Nemám slov. Toy story trilogie je jedničkou mezi všemi animáky, které znám. Tyhle hračky mě vždycky dostanou.

Tak mám pocit, že jsem si zase pustila I sell the dead, až na to, že tahle o něco lépe obsazená verze se dá s mírným zíváním dokoukat do konce a to i bez rychloposuvu. Ale pořád žádný zázrak.

Belgickej Tobey Maguire (nemůžu si pomoct) měl rád videohry, fantu a, kdo ví proč, lepily se na něj hezký holky, pak se ale ukázalo, že to není tak úplně pravda a ještě k tomu rozkopal na maděru celej počítač, tož to už jsi mě Bene nasral, takhle nejlepší kamarádi nebudem, holt budeš jen další z mnoha... Mazej.

Here Comes the Sun - Sheryl Crow... No tak to mi nesedlo, až se mi z toho zatly pěsti. Ale jinak solidní podívaná o slušné animaci (Ray Liotta a Sting rules) i fórech (konec už mě trochu nudil, ale Travolta zabral).

Skoro beze slov a přesto plné emocí. Každý, kdo má rád choreografické kousky, bude při sledování tohohle roztančeného filmečku ve svém živlu. Já si užila také. Aby ne, když hned začátek ve mně vzbuzoval až "silent hillovské" pocity, jen make-up tu byl nahrazen pohyby, které by i sestřičky ze špitálu na Tichém kopci mohly závidět. Následně přišlo několik rozhovorů, které mi přiblížily život zjevně velkolepé ženy, jenž má tyto taneční kreace na svědomí, a do závěru už jsem provanula na poněkud radostnějších kouscích, které ve mě zanechaly vlnu optimismu. Optimismus ve mně v celkovém dojmu zanechal celý tento lehce dokumentární, hodně vzpomínkový a silně taneční film, ale krom toho se po dvouhodinové zážitku cítím obohacena i o pocity, z nichž ne všechny dovedu výstižně popsat. A to si zaslouží potlesk. Určitě hodlám zhlédnout i do budoucna.

Byla v tomhle filmu přesladká Milla tak mdlá, protože to vyžadovala její role, nebo čistě proto, že jí natáčení nudilo stejně jako mě samotný film, ale chechtáky jsou holt chechtáky? Druhá hvězdička za nápad s rádoby autentickými záběry, jejichž prostřihy však taky po čase začnou spíš prudit a otravovat. Ke konci už to docela šlo, ale husinu mi to teda nenahánělo ani vteřinu, to už mi jí víc naháněla šéfka v Paulovi! Jdu vymazat film z paměti svého harddisku, ale bohužel bez summerského doprovodu, tak snad se nevrátí...

Co bylo v první půlce zábavné, je v té druhé už ohrané. Pestré obsazení, sem tam hlášky, co uhodí hřebíček na hlavičku, ale celé je to zabalené v podprůměrné, k trapnostem se schylující, dějové taškařici. Co se týče Sandlera (nebo Dugana?), který mě Zohanem na dlouhou dobu otrávil, pobavilo mě jeho letošní Zkus mě rozesmát o mnoho více.

Meryl už natočila lepší filmy, Nancy Meyers bezpochyby taky (Prázdniny patří mezi mé oblíbené "můžu vidět opakovaně" slaďáky), Baldwina, ani Martina moc nemusím a příběh mě víc nudil, než bavil, takže mi kromě Meryl v tomto filmu opravdu mnoho nezbylo. Tak nějak jsem si při sledování zavzpomínala na De Nirovo Pohodáře, kteří, oproti těmto Komplikacím, v tématu komediálně/dramatického stárnutí vítězí. Tento film nemám chuť vidět znovu, už takhle mi dal zabrat.

V Irsku je krásně, to se musí nechat, ale příběh se mezi záběry na ten skvost někam jaksi vytratil. A zábavu vzal sebou.

Agent 47 zestárl a ještě se zamiloval. Tak tahle představa mě dokonale rozesmívá a rozesmála mě i tahle komedie, která mi, nevím proč, atmosférou neustále připomínala Sklapni a zastřel mě. Ústřední trio je parádní, Grint mi začíná být celkem sympatický, k Emily netřeba slov a Bill ztvárnil čtyřicet sedmičku (nemůžu si pomoci XD) daleko zajímavěji než plešatej Olyphant.