playboxguest

Jestli mě film na něco utáhl tak na jména Plodková, Čermák, Neužil a Plesl. A i přes ta všechna jména zůstane Vánoční příběh jen tím filmem, u kterého si po čase nevybavím víc, než tu komedii, co v ní hrajou Kaiser a Lábus celkem vydařenou parafrázi na Blbce k večeři. Zbytek byl dost nuda, loňské Přání ježíškovi, nebo i starší Pohádky pro Emu, to obojí bylo rozhodně lepší.

Anička opět dokazuje, že nejen na divadle, ale ani ve filmu nemá momentálně jako komediální herečka konkurenci (neumím si představit v dané roli nikoho jiného). Co se filmu týče, za mě fajn, hlavně díky Aničce zábavná oddychovka, která chvilkama zacházela až do hororu. To ve chvílích, kdy si člověk představil, že by se v podobných situacích sám ocitl. 70%

Jestli na filmu něco oceňuji, tak asi určitě neplánované umocnění zážitku, kdy Morena vcelku úspěšně s děním na plátně pronikla i do kinosálu, aniž bychom museli navštívit 4dx projekci. Jinak jsme na film zavítali spíše náhodou ve stylu, jdeme na to, co dávají nejdříve a v dilematu, jestli na Mamánka, Největší dar, nebo animák, zvítězilo obsazení (Polívkovic). Bohužel, to je asi na filmu to jediné pozitivum, jinak je pohádka cítit hodně amatérštinou, příběh nezaujme (pokud nebudu brát v potaz, že se tu na pohádku dost popíjí) a v televizi na Vánoce může vyplnit maximálně dopolední díru, kdy vysílání slouží spíš jako podklad k vaření. Letos určitě nejslabší film, na jakém jsem v kině byla.

Většině diváků připadá díl nejslabší, jak se zdá. Já ale právě afektovanou Jenn žeru na moderním Chuckym skoro nejvíc a tahle epizoda parodující třeba Bound (nechybí k tomu samozřejmě Gina) nebo vztah sester Tillyových byla prostě třešničkou na dortu. Obyčejně samostatné epizody nehodnotím, ale tahle se od zbytku seriálu dost odlišila a její hravost mě fakt bavila. 70%

Spíš než Mostu podobné Třem Tygrům, ale narozdíl od nich i docela koukatelné. Několik scén pobavilo, jako seriál by možná fungovalo opět lépe než jako celovečerák.

Slušný průměr, ale jedna hvězda musí dolů, za to, že si autorka myslela, že má na to odehrát jednu postavu v období cca 45 let sama, což je zejména v první půlhodině filmu, kdy je Celine 5 - 18 let, do očí bijící a na hranici trapnosti. Druhá půlka filmu je celkem fajn a má pár silnějších momentů, ač nepatřím mezi fanoušky zpěvačky.

Tak jsem opravdu ráda, že jsem na film zašla v rámci levné neděle, protože v tomhle případě by mě plné vstupné dost mrzelo. Natahovaná napodobenina Stepfordských paniček, kde je většina dění opravdu přes kopírák, a tak jsem dvě hodiny jen čekala, v čem to bude oproti originálu jiné a zda tomu zvedne prestiž alespoň odlišná pointa. Pointa mi ale zase tak jiná nepřišla, ze židle mě nesundala a její natahování o další půlhodinu mě spíš řádně vydeptalo. Kdyby to byla necelou hoďku trvající epizoda Black Mirror, bylo by to stravitelnější. Už kvůli tomu, že by to člověk na gauči tu chvilku nějak vydržel a pak by si řekl: "Další variace na paničky, ok, dalo se, šup na další epizodu". Na dvě hodiny a kino je to ale slabota, kterou drží nad vodou jen Florence Pugh v hlavní roli. A když už se ta pointa ukáže, vymizí jakákoli motivace vidět znovu.

Ze všech hraných filmů nejvěrnější zpracování. Což pořád není výhra. Kaya mi sice vykompenzovala Milu relativně slušně, ale jinak jsou to docela netflixovské hrátky s castingem, kdy jsou tváře některých herců v porovnání s předlohou i etnicky úplně mimo. Odpovídá snad jen Ada Wong. Film je totální béčko, ale tak svým vzevřením měly působit i původní hry, atmosféra je každopádně fajn a spousta odkazů na hry, hlavně na první dva díly, taky. 50%

Překvapení, o kterém jsem ještě ráno nic nevěděla. Nervy drásající momenty, kdy jsem prostě musela schovávat hlavu do dlaní a hlasitě nadávat. A to skoro neustále. Nevím, jestli tomu pomohl fakt, že jsem kdysi slítla z dvaceti metrové výšky a od tý doby je nesnáším. Nesedl mi jen twist ke konci filmu. Proběhnout to přímočařeji bez twistu, myslím, že by to atmosféře jen přidalo. Na omezené možnosti jedné plošiny hodně vysoko v pustině moc dobrá práce všech zúčastněných. Bavila jsem se. Kiksy ve scénáři neřeším, mně ve stresu taky mozek dost vynechává. Za mě to funguje. Byla jsem ty necelý dvě hodiny napnutá víc jak kšandy poctivýho pivaře.

Za asi 30 let, co chodím do kina, první film, u kterého jsem se snad ani minutu nebavila. Ďábelská nuda s nekončícími, opakujícími se dialogy, a takřka nulovým posunem v ději. Další Šarlatán se nekoná, ač trailer na velkolepé dění téměř nahlodal.