playboxguest

Každý má v minulosti nějaké šrámy, s věkem dozráváme a věci, které bychom dnes neudělali, se prostě staly a už je nezměníme, můžeme změnit jen samy sebe a snažit se být lepší a prostě si tak nějak šťastně žít. Kdo někdy neudělal nějakou p**ovinu, ať hodí kamenem. Tohle je takový malý film, který krásně vyobrazuje realitu dnešního světa a lidskou potřebu řešit a hledat špínu na ostatních, aby ti, kterých se to týká (nebo spíš absolutně netýká), zametli a nevnímali tu svou vlastní. Z českých filmů poslední doby mnohem zajímavější než většina velké produkce.

Animovaný wrestling s outsiderem, který překvapil. Klišé vedle klišé, předem jasný příběh, ale sympatické příšery, pěkné animace a svět wrestlingu mám prostě ráda, tak proč ne. Příjemná pohodovka, která mě bavila víc, než polovina animáků nasazených do kin. Kdo tvrdí, že do wrestlingu tanec nepatří?

Příliš televizní a amatérské pro kino. Hodně cílené na nejmenší diváky. Lépe by sedělo filmu víkendové dopoledne na libovolné tv stanici. Divák nejspíš hodně rychle zapomene bez ohledu na věk či zálibu v dracích.

Jako epizoda Black Mirror by to bylo super, jako osmidilná minisérie to ale s každým dílem rozmělňuje zajímavý nápad natolik, že ubývá motivace vleklý příběh vůbec dosledovat.

Dokud soutěžící netuší, že jsou natáčeni, má myšlenka dvojího chování ještě něco do sebe. Jakmile se ale dozvědí, že jsou kamery úplně všude, a v reality show dávno jsou, stávají se z toho jen další VyVolení.

Na velkofilm a komiksovku příliš nezajímavý herci (přitom Gemma byla skvělá v Humans, Lauren ve Walking Dead, ale tady jsou prostě všichni silně ploší a nemastní neslaní) v čele s Angelinou, která tu působí jako někdo, kdo není schopný uhrát delší text a tak jen stojí a nějak na tom plátně je, aby plakát nalákal. Dialogy taky děsně plochý a tisíckrát ohraný a že jich teda je a opakují se i furt dokola většinu stopáže. Ke konci už těžká zívačka. Akce pomálu a na konec lákačka na druhej díl. Na začátku deviant krásně uhryzl jedné postavě hlavu, měl si udělat švédský stůl rovnou z celé bandy Věčňáků a i naše banda tak mohla ušetřit cenný čas a trávit ho třeba klabosením u piva. To jsme teda stihli taky, ale film vyšuměl z hlavy rychleji, než první škopek po něm.

Bála jsem se, co to zase bude za šílenost, ale vyklubala se z toho docela slušná oddychovka s jednoduchým konceptem a super maskama. Jen mi přijde trochu mimo mísu, že si pořad hraje na nepovrchní hledání spřízněné duše a fakt, že vzhled pak není až tak důležitý, přičemž všichni zúčastnění mají stejně po odmaskovaní tváře jak z modelingového katalogu, čímž vlastně dost povrchní celkové vyznění je.

Luxusní parafráze na Battle Royale, která se vychýlí trochu jiným směrem, ale silná podoba tam stále je. Přišlo mi vtipné, že tam jsou, zřejmě neúmyslně? symboly Playstation na každém rohu, jakoby připomínka, že se stále jedná o hru, ikdyž bez možnosti restartu po neúspěšném průchodu levelem. Seriál mě nadchl, ale mimo herní pole obsahuje i spoustu pro mě hluchých míst z obyčejného života, tak proto hvězda dolů.

Luxusní jednohubka. V podstatě mix Black Mirror a Neuvěřitelných příběhů v kratší délce, díky čemuž ani slabší epizody nejsou zbytečně zdlouhavé. Tohle jsem si fakt užila.

Ďábel nosí Pradu. Bez Meryl. V Paříži.