blacktomas

V první třetině celkem vtipná podívaná, čím víc se však film blížil závěru přicházelo klišé a nuda. Michael Douglas už má věk a zkušenosti zahrát si bohémského strýčka, co střídá jednu sukni za druhou, nikdo mu to ale nevěří, teda já určitě ne. Přesto, nebo právě proto se mi jeho výkon líbil nejvíc.

Čekal jsem hodně a dostal jsem toho mnohem víc. Velmi prozíravě natočeno. Musím přiznat, že do půlky filmu jsem to Scorsesemu žral i s navijákem, pak přišly pochyby ( říkal jsem si, co sakra dělá ta holčina v Teddyho haluškách s jeho ženou?) a nakonec když Teddy vcházel do majáku jsem začínal mít jasno. Teddymu hrabe, nebo spíš kape na maják a to docela slušně, připomnělo mi to reminiscenci na film č. 23. Filmařské řemeslo je zde zmáknuto naprosto profesionálně, počínaje hudbou, která skvěle sekunduje a dotváří velmi sugestivní atmosféru podivného ostrova, přes výkony herců ( samozřejmě především DiCaprio hraje prim, ale i Ruffalo se nemá za co stydět, mě osobně příjemně překvapilo angažování M. von Sydowa) až po skvělou režii. Prostě miluju tyhle temné thrillery. Shutter Island opět dokázal, že si Scorsese a DiCaprio zkrátka sedí a jejich spolupráce má stále co nabídnout.

Po všech možných kritikách na tento snímek, jsem byl zvědavej, jestli je vůbec možný natočit tak děsný film. A ono to je opravdu tak, ba co víc, je to spíš tragický. Tragedie od začátku do konce. Nemám chuť a vůli vypisovat co všechno se mi nelíbilo a vyzdvihnout něco pozitivního už vůbec ne. Je to prostě nemožný. Jediný slovo, který mě napadá je: TRAPAS!!!

Velmi příjemné překvapení od bratří Afflecků. Oba odvedli velký kus práce, každý na svém postu. Příběh odehrávající se na okraji společnosti mezi gangy, feťáky, vrahy, pedofily a samozřejmě zkorumpovanými poldy je výtečně zpracovaný a hlavně velmi chytře natočený. Syrové drama, které se dívá pravdě do tváře a nebojí se poukázat na nepříliš oblíbená témata. Velmi vyrovnaný snímek s výtečnými herci.

Taková hezká pohádka, nic víc, nic míň.

Jó, to byly časy, když parodie byly ještě vtipný. Nesmrtelná legenda poctivého humoru, který si střílí ze všech, ze všeho a hlavně ze sebe. Bratři Zuckerové s Jimem Abrahamsem zažehli plamen, který se zatím nikomu nepodařilo uhasit. Stará dobrá škola. Gagy, gagy a zase gagy....

Na tenhle snímek jsem byl opravdu zvědavej, už jen pro ty rozporuplný reakce a angažování Joshe Hartnetta, měl jsem dojem, že nemá špatný vkus ve výběru filmů. Možná nemá, ale tady jsme se teda rozešly. Přicházím s deštěm jsem tak trochu protrpěl. Mix kriminálky a dramatu s biblickým přesahem a s typicky asijsky minimalistickými dialogy. Spousta zbytečných scén a hluchých míst dělá ze snímku schizofrenní záležitost, kterou neslepí ani dobrý soundtrack, který se skutečně povedl. Bohužel několik povedených, většinou brutálních scén však film jako celek nezachrání. A co ten mesiáš? Co to mělo sakra znamenat?

Starobylé sídlo kdesi na anglickém venkově, majestátní stavba však nevypadá zrovna lákavě, je zní cítit chlad, stejně tak obyvatelé toho domu jsou tak trochu chladní a jízliví. Především paní domu je tak trochu afektovaná starší dáma, unavená životem, manželem a problémy s majetkem, který musí postupně odprodávat. To však neznamená, že by ztratila něco ze své hrdosti a všem to dává jasně najevo, ať už svému tichému, rovněž životem a válkou poznamenanému a cynickému manželovi nebo služebnictvu. V domě s nimi ještě žijí jejich dvě dcery, které nikdy nevystrčily paty z domu a jsou tak trochu mimo mísu, jsou žhavé potkat nějakého toho mládence, každá má sice toho svého už vybraného, ale nevypadá to že by v nejbližší době mělo dojít k něčemu zásadnímu v jejich životech. O to víc se však snažil jejich prvorozený syn John, který se bez souhlasu rodičů rozhodl oženit s o něco starší Laritou, závodnicí, která zrovna vyhrála závod v Monte Carlu. Larita je vdova, američanka s trochu feministickými názory, což u tradicemi živené a konzervativní rodiny způsobí doslova vichřici. A válka může začít (rozuměj válka mezi tchyní a snachou), protože co tyhle dvě dámy, díky výbornému scénáři předvádí se jinak nazvat ani nedá. Jízlivé dialogy obou na adresu té druhé jsou trefné a zatraceně provokativní. Film je plný velice povedených hlášek, situací a hlavně skvělého humoru. Setkání volnomyšlenkářství s tradičním pokrytectvím nikdy na růžích ustláno nemělo a mnohdy ještě nemá, my jsme ale díky tomu svědky opravdu kuriózních situací např. nevinný kankán dole bez a pod. Nelze než doporučit a to jak budoucím manželkám tak tchyním. A vlastně všem. Velice povedený snímek se skvělými výkony především zmíněných ženských rolí, ale i poslední dobou můj velmi oblíbený Colin Firth se v žádném případě nemusí stydět.

Byl jednou jeden taťka a ten měl ženu a spolu měli holčičku, tedy dnes už je z ní sedmnáctiletá slečna. Bohužel mamka s dcerkou u taťky už dlouho nebydlí, mají teď nového manžela a strejdu, hoooodně bohatýho, ale ne tak sympatickýho. Taťka s mamkou se rozešli, protože taťka nebyl vůbec doma, měl moc důležitou práci pro vládu a taky tajnou. Ale to neznamená, že by taťka neměl svojí holčičku rád, spíše naopak, hrozně se mu po ní stýskalo a tak když šel do penze, rozhodl se přestěhovat do stejnýho města jako holčička s mamkou a tím bohatým strejdou. A všechno bylo tak nějak dobrý, až na to, že nemohl být častěji se svou holčičkou. Jednou za ním holčička s mamkou přišla s tím, že chce jet s kamarádkou do Paříže, jelikož ale ještě nebyla plnoletá, potřebovala písemný souhlas obou rodičů. A to se taťkovi zrovna dvakrát nezamlouvalo, jednak byl opravdu hodně opatrný, samozřejmě měl strach o svojí holčičku, za druhý, narozdíl od mamky znal opravdový svět a věděl jak moc je nebezpečný. Pro vládu dělal špiona, nebo co. Tak to musel vědět. A holčičce souhlas nedal, což holčička těžce nesla a s brekem utekla. Druhý den však taťka za ní přišel s už podepsaným artiklem a zase to byl ten nejlepší taťka, ach jo. A holky mohli jet, ovšem pod podmínkou, že se bude holčička taťkovi každý den ozývat po telefonu. Při jednom takovým rozhovoru holčička z vedlejšího pokoje viděla, jak nějací pánové unáší její kamarádku, taťka jí poradil schovat se pod postel a připravit se na to, že i jí asi unesou. No byli to opravdu moc zlí pánové a mluvili divnou řečí. Tak se taky stalo, holčičku odvlekli a taťka byl moc smutnej. Ale to neměli dělat, tím hodně taťku naštvali a taťka se teď rozhodl, že na holčičku mu nikdo sahat nebude. A rozjel se do Paříže...za těmi pány....a ti pánové moc rádi nebyli... To je asi v kostce kostra příběhu, která evokuje zlatá osmdesátá léta a jejich béčka, ovšem 96 hodin se řadí do kategorie A a to tak, že je těžké mu něco vytknout. Strhující děj okrašlují souboje plné profesionálního chladu a poměrně dost mrtvol, prostředí pařížského podsvětí funguje skvělě a Liam Neeson je prostě pan herec. Skvělej střih, kamera, režie i hudba, která vše dobarvuje.

Rock´n´Roll jako prase. Měl všechno, slávu, peníze, bouráky, holky na jednu noc a před sebou hvězdnou kariéru. Měl dar od boha, talent jako málokdo, měl génia a egocentrickou povahu. Měl rád skleničku a nějaké to domácí násilí mu taky nebylo cizí. Prostě vše co má správná rocková star mít. Měl však taky jednu slabinu a tou byla Myra, třináctiletá sestřenice z druhého kolene, do které se zamiloval a která jeho city opětovala. Nemohlo to skončit jinak než utajenou svatbou a tím si zadělal na jeden z mnoha skandálů, které se mu během života lepily na paty jako mouchy na hovno. Příběh začíná, když je sotva devítiletý Jerry uhranutý ďábelskou hudbou (rozuměj rock´n´rollem) přímo od mistrných černých hudebníků, na které se tajně chodí dívat se svým pobožným bratránkem, kterému časem opravdu pěkně hrábne a se kterým se během filmu ještě několikrát potkáme. Po jedenácti letech se přestěhuje ke svému jinému bratranci (otci zmíněné budoucí manželky Myry ). S ním zakládá kapelu, podpisuje smlouvu a hraje, a hraje sakra dobře. Tak dobře, že předběhne i slovutného Elvise a ujímá se vedení v TOP hitparádě. To je asi tak první polovina filmu, naplněná fantastickou hudbou. Ta druhá začíná oním sňatkem a začínají i problémy, počínaje nepochopením ze strany rodiny, což je vcelku pochopitelné, přes vyhoštění z Velké Británie kde byl na turné až po nepřijmutí svých amerických fanoušků. Prostě za lásku se platí a za lásku ke mladistvým se platí dvojnásob. Přes nějaké alkoholické úlety, veřejné omluvy a narození syna se pomalu film blíží ke konci. A končí? Končí jak jinak než na pódiu, u klavíru v rock´n´rollovém reji. Dennis Quaid si zasluhuje můj obdiv, do excentrického muzikanta se vžil na plno a neměl jsem problém mu uvěřit každé slovo a každičkou pózu, stejně tak Winona, hrála tak sladce, že jsem jí těch třináct zbaštil i s navijákem. Vřele doporučuji všem co mají rádi hudbu pěkně od podlahy.