Bart

Jeden z nejlepších filmů naší kinematografie. Skvěle sestavené a navazované scény. Šokující a nečekané dějové zvraty na konci filmu (krvavé drama v domě) jsou naprosto perfektní. A špatný konec - to je úplně ideální pro takové pochmurné a lehce deprimující drama.

Jen stavme pomníky mafiánům a drogovým bosům a ukažme, že jsou to vlastně jen obyčejní lidé, kteří se chtějí mít dobře, že to dělají proto, aby se měla dobře jejich nade vše milovaná rodina, aby feťáci dostávali kvalitní materiál za výhodné ceny. Budiž jim země lehká. Těch pár mrtvých - čert je vem. Ovšem z filmařského hlediska precizní práce.

Tenhle film ve mě zanechal hodně rozporuplné pocity. Samotnou předlohu jsem nečetl, ale troufám si tvrdit, že znám jinak dobře Čechovovo dílo (především to dramatické) a tohle mi autorův rukopis rozhodně nepřipomíná a ruské prostředí už vůbec ne. Na kvalitě díla se rozhodně podepsala 20letá pauza v natáčení. Nejvíce je to znát na dodatečných postsynchronech z roku 1990.

Upřímně řečeno, na Avatara se mi moc jít nechtělo. Už jen kvůli všeobecné hysterii kolem filmu. Opakoval bych už jen to, co bylo tolikrát řečeno o technické dokonalosti a absenci zajímavého a nápaditého příběhu. Nicméně musím ocenit několikaletou práci Jamese Camerona (když už to neudělali akademici) a dát plný počet.

Neokoukaný herci v čele se skvělým D. Day-Lewisem v chladném a syrovém příběhu podle Uptona Sinclaira. Za zmínku rozhodně stojí hudba. Především ta použitá. Když na mě během filmu vybafla optimistická třetí věta z Brahmsova houslového koncertu, nevěřil jsem. Musím ale uznat, že sedla jak p....l na hrnec. Pro mě jasná volba. Za pět.

Škoda, že režisér Čáp v roce 1949 emigroval. Možná bychom se dočkali krásných filmů. Takových, jako byla Babička. Brzková se brzo stala synonymem pro typickou českou babičku. Původně byla tato role nabídnuta Růženě Naskové, ale ona sama nabídla režisérovi Čápovi téměř neznámou Terezii Brzkovou. ŠŤASTNÁ TO VOLBA!

Něco mezi infantilní zábavou pro malé a slátaninou. Ty dvě hvězdičky jsou za jedinečné herecké obsazení.

Průměrný film, vyznačující se především netradiční formou vyprávění, která byla pro režiséra Holmana typická a odlišovala tak jeho tvorbu od jeho současníků.

Vyrovnaný a kvalitní film, ale na K. Kachyńu průměrný. Film byl dokončován v bouřlivých listopadových dnech a na jeho obsahu, co se týče trefování se do komunistů, je to vidět. Začínající Milan Šimáček jako dementní Pepík byl skvělý a svou roli už nikdy nedokázal překonat, ani svými vojáky v Tankovém praporu a Černých baronech.

Nádherné a podmanivé dílo se skvělým Miroslavem Kůrou a geniální hudbou Luboše Fišera. Tíživé atmosféře filmu napomáhá kromě hudby inovativní choreografie Františka Pokorného a strohá ateliérová stavba Karla Liera.