Bláhový sen

Husa Žofie touží po slávě. 1) Svižný snímek očividně netrpěl nedostatkem financí. Poměrně velkoryse ukazuje dobové reálie. 2) Dvě m ve slově Telegramm a později u snídaně udivená otázka na sortiment: Jenom marmeládu? a samozřejmě dvojjazyčné nápisy. To jsou jediné odezvy na realitu. 3) Z dnešního pohledu je to ale nuda. (02.06.2017)

Holmanova Velká přehrada stavěla práci nad spekulantství, zde je v opozici proti "bláhovému" snění. Motiv obyčejné dívky, která se díky soudnímu procesu stane na chvíli celebritou, může připomenout muzikál Chicago, Antonín "Strýček" Jedlička zde prožije vrchol své umělecké kariéry jako čistič bot držící nohu A.Mandlové. A starý šatnář nakonec práskne v poznámce " kdepak ta vaše slečinka, to von měl jiný gusto", že pěvec Helbich byl zřejmě homosexuál. (08.09.2011)

Celá tehdejší doba připadala filmařům jako něco neskutečného. Jako zlý sen, z něhož se vynořovaly střípky soustředěné práce oklešťované strachem a nejistotou. Často převládaly obavy, zda rozpracované dílo, jež stálo spoustu námahy a peněz, bude vůbec dokončeno. Tvůrci, kteří v této atmosféře dokázali zůstat věrní českému filmu a nepodlehli pracovní malověrnosti a beznaději, měli obrovské zásluhy na pozdější poválečné životaschopnosti barrandovských ateliérů. Režisér Holman se snažil vycházet z tvůrčího prostoru, který měl přinášet východiska především pro nastupující mladou generaci. Ta podle jeho přesvědčení měla být upřednostňována z hlediska pohledu filmového tvůrce, protože právě ona byla nejvíc ohrožena bezvýchodností, nebo co horšího, lživým nacistickým programem a jeho zrůdným optimismem. Povídka Anny Sokolové-Podpěrové, přepracovaná do podoby filmového scénáře spisovatelem Josefem Trojanem a režisérem Holmanem, musela ve fázi příprav získat jiný název. Neslavná sláva byl titul, který v období postalingradských událostí na východní frontě zaváněl šibenicí. Populární Nataše Gollové se tu po sérii bláznivých veseloher nabízela zase jiná, závažnější příležitost stvořit na plátně výjimečnou charakterní roli, naopak Eduard Kohout pozdvihl jinak poněkud čitelnou figurku záletného vedoucího kadeřnického salonu v ironicky shozenou karikaturu. Co má vlastně společného příběh jedné bláznivé dívky, která touží stát se filmovou hvězdou, se situací v okupované republice? Hodně. Především byl projekt Nationalfilmu tak rozsáhlý, že zaměstnával mnoho českých herců a přiváděl před kameru, i když spíše jen v malých rolích, řadu nových tváří, např. Jaromíra Spala anebo teprve dvacetiletou posluchačku pražské konzervatoře Antonii Hegerlíkovou. V neposlední řadě pak bez falešných iluzí nechal v ústřední postavě zahynout jeden dívčí sen, aby se naopak uskutečnil sen ženy, která bude vytvářet rodinu a vzkřísí naději na nový život. A to bylo v té době velmi mnoho. (04.10.2008)

Naprosto bezvýrazný, tupý film, ve kterém řada znamenitých herců vůbece nemá co hrát... Nejvíce líto mi bylo Adiny Mandlové, která se zoufale snažila svou naprosto prvoplánovou roli proradné krasavice podat nějak přijatelně, ale- ne. S tím scénářem to nešlo. Přesto je Bláhový sen vcelku bez potíží koukatelný. (20.11.2009)

Neuveriteľne hlúpy film, ktorý mi skazil celý večer. Táto melodramatická romanca je tak stupídna, až som sa podivil, že v tom čase už značne rozvinutý a skúsený Barrandov vyprodukoval niečo také. Veď to nedosahuje ani nenáročné kvality filmu, ktorý má "príjemne odreagovať" (Raoul Schránil). Gollová tú rolu prijala (alebo si ju vybrala?) celkom určite v náhlom pominutí zmyslov a celkom by ma zaujímalo, čo hviezdu na úplnom vrchole, akou bola vtedy Mandlová, zaujalo na tom scenári, že do toho šla, a to rovno ako podradný sidekick, dokonca v kameovej verzii. Režisér zorganizoval i veľkolepé kabaretné číslo, ktoré malo zrejme elegantne zatieniť tú veľkolepú sprostotu všade okolo. Nezatienilo, zvýraznilo. Ani neviem, prečo som tomu dal vôbec nejakú hviezdu, možno v náhlom pominutí zmyslov. Všetci sme len ľudia. (17.12.2019)