TAMEHEMP

Co mě u tohohle filmu napadne jako první je, že není výborný ani špatný. Aby mohl být výborný, nesměl by být v určitých momentech špatný a aby mohl být špatný, nesměl by být v určitých momentech výborný. V co taky věřim je, že z průměrnosti se po více zhlédnutích dokáže vyšplhat až nad nadprůměrnost.

Hned od začátku mě to nepohltilo a vydrželo to až do konce. Což byla škoda, protože jsem si řikal, kdybych se správně naladil, tak věřim, že bych si to i užil. Ale nakonec to vyústilo tak, že ať už se semlelo cokoliv, tak mi to bylo lhostejný. Co za to může, těžko říct. Nevylučuju, že jsem nebyl úplně v nejlepšim rozpoložení. Možná mi až tak okatá snaha o výraznější tempo přišla víc nešťastná, než šťastná. Těžko hledat nějaký příběh. Exkurze skrz futuristickou Británii fajn a už taky někdo konečně pochopil, že sundavat masku v nehostinném ovzduší, nebo bojovat s vyskratovanym terminátorem neni úplně košér. Jinak se to má tak, že někdo celou dobu utíká a někdo má babu a zákonitě musí honit. Už už se zdá, že past sklapla, tak samozřejmě hlavní záporáci odfrčí do pryč a ať už se to tam nějak semele, žejo. Jak nápadité. A začal se mi najednou zpomalovat čas. No a co by to bylo za honičku, kdyby nikdo nikoho nechtěl zabít, i když vlastně nesmí. Přece bych čekal, že s tak zajímavym námětem (vzpomínky šup sem, šup tam a nic z toho. Jenom jakási komická scéna, jestli teda jako sním, či bdím.) bude logika aspoň trochu fungovat a nebude to taková vyližprdel.

Na počátku byla tma, na konci světlo. Od 18. století už jsme dokázali čarovat se statickou elektřinou, doslova se kouzlilo před publikem. Je až s podivem, že na dalších 100 let jsme vystačili jen s ní. Postupnými krůčky se nám rozkrývá vývoj elektřiny až do dnešní doby. Mapuje zvraty doby od statické elektřiny, uchovávání náboje, asi vůbec nejzásadnější objev - elektrický proud, přes transatlantickou komunikaci, elektromagnetismus, až po využívání elektromagnetických vln. Dokonce i ve zkratce v návaznosti naťukne postmoderní dobu, supravodivé nástrahy, se kterými jsme se ještě nevypořádali. Vedly se také spory, čí vynález je "efektivnější" a kdo na něm zbohatne. Neustále vznikaly nové objevy paralerně a zkrátka vždycky měl někdo větší štěstí. Avšak měřítko cesty za vizí, kterou so hodláte naplnit, nemusí být jenom úspěch mezi širokou veřejností. Dříve jsme se ptali, jak něco vytvořit, experimentovali a vynalézali. Přišla však doba, kdy jsme se museli začít ptát proč to vůbec funguje tak či onak. Změnil se pohled na věc. Najednou vznikaly teoretické výpočty, až pak se začaly dokazovat experimentálně. A tak šla doba až k dnešním technologiím, které si lze jen těžko představit.

Tak nám Batman zestárl o 8 let, co zestárl, on vlastně zchátral. Kostým s gumákama pověsil na hřebík. Jeho nástup se odehraje snad až po víc jak půl hodině a hned po provotnim nadšení jsem v úděsu. Panáček už nám prosim nelítá, jenom se "obtěžuje" chodit, že si tu práci ještě dá, co? No, tak nám zase na nějakou dobu zmízí a začínám se ptát, jestli jsem šel vůbec na Batmana. Je snad víc bojových situací bez něj, jak s ním. A když už se konečně dobelhá, tak se pere jak ženská. Člověk by přeci jenom čekal epičtější akci a ne. On jenom nějak přijde, obdrží pár facek, pár jich rozdá a když už se zdá, že je v úských, tak odletí tim hnusnym vrtulníkem naruby. Jo, Lucius tomu říká Bat. Je trochu času i na filozofičtější rozvoj, který vyústí zkratem postav (oni si prostě zmizí a hotovo). No a celý to působí hrozně maloměšťácky. Oni nám uvězní 16 mil. obyvatel na tak malym pískovišti, že se ptám, jsme vůbec v Gothamu? Vlastně ne, nejsme. Jsme v Pittsburghu!! Zavládla anarchie a todleto, no taky jsem z toho nebyl dvakrát odvázanej. Ještě, že to trochu zachraňuje Bane. S přehledem moje předpoklady nekompromisního žoldáka splňuje. Zbytečně se nevykecává, nenechá se rozhodit a zkrátka se jenom drží plánu a od všeho ostatního se dokázal odprostit. Budí respekt. Trochu i překvapil konec, kdesi na začátku se cosi rozehrálo a a na konci to pěkně zapadá. Stejně jsem ale očekával, že Nolan bude sršet větší inteligencí, marně pátrám po nějaký scéně. Jsem až tak kritický, že je mi to skoro líto. V nadějí doufám, že další projekce si u mě alespoň trochu napraví reputaci.

Tak nakonec tu hypotéku splatil.

Nedokážu přesně klasifikovat. S odstupem času geniální, v průběhu sledování naprostej paskvil.

Liberální matka, mladá správňácká dcerka se špatňáckou kamarádkou, konzervativní ustrašenej taťka. Tahle smyčka funguje perfektně. A když vyùstí ve prospěch taťky, tak jsme všichni šťastní. Ke všemu se tu tak nějak protínají všechny prvky akčního žánru včetně tikajících hodin a už tuplnem musíme být šťastní. Jsme šťastní.

Po čtvrtý řadě jsem naprosto konsternován. Snažil jsem se najít správný název poslední sezóny, skončil jsem u Útěku do vězení. Jen malá ochutnávka kandidátů: Útěk z kamionu, z kulturního domu, ne počkat.. Myslim, teda aspoň Útěk z ambasády, vlastně z přístavu, či dokonce z rodinného domu, nebo ze skladiště? Teď vážně, byl jsem jen krůček k depresi, vlastně nenecházim vhodná slova, jak popsat, co se tam probůh dělo. Rád bych nějak klasifikoval vlastní rozpoložení, ale prostě to nedokážu. Rozhodně nedoporučuju koukat na všechny díly, začínal jsem být už mírně paranoidní, že by mě klidně mohla přepadnout i vlastní máma a zamknout mě v koupelně. A já bych se samozřejmě musel osvobodit z místnosti bez otvorů, tedy jen kde jsou zamčený dveře. Pravděpodobně bych tam umřel, teda pokud by se mamča neslitovala. Ostatní řady stály taky za prd, kromě první, která s celou tou havětí nemá nic společnýho (vypíchnul bych ještě druhou řadu a spojování s nejvyšší reprezentací americké vlády působilo opravdu směšně), bohužel celý je to pod záštitou stejnýho názvu a nemůžu přehlížet to zbytečný pokračování, který z geniálního seriálu udělalo naprostou paseku.

Silně autentická podívaná. Tady bych asi Spielbergovi křivdil, kdybych nedal 5.

Neodolatelnej Bridges. Zcela nenápadný motiv, byť pro pochopení psychického rozpoložení Bridgese klíčový. Touha po neznámu je doslova smrtelná, až teda na konec, který zklamal. Ale když je Bridgese tak uvěřitelnej, tak i nějakej ten přešlap hodlám zanedbat a že jich bylo. K němu.. Furt je to obyčejný člověk, který s neùspěch ztrácí motivaci, ale nejdřív v sobě vůbec musí najít odhodlání. Pak důkladná příprava, neponechat nic náhodě. Tak třeba nápad s pavouky, nebo zaklapnutí západky s dcerou v autě ve mně probouzí nemalý pocit nadšení.