TAMEHEMP

Já bych řekl, že Nokia a Nikon mají krásný produkty, obzvlášť když se k tomu přidá takový grandiózní hudební podkres. hej co si stezuju je to supertet fifkgl

Kobra 11: Opět v akci

Bylo to teda o přeměně, nebo o mimozemšťanech? Asi o mimozemšťanech.. Achjo.

Já nevim, co všichni remcaj. Čekat se skoro vůbec nic nedalo, prostě proto, že pokračovat ve filmu založenym na únosu dcery s limitem na vypátrání nedává moc manévrujícího prostoru. Samozřejmě nesmyslný pokračování, ale vlastně jsem se v podstatě nenudil. Trochu mi vadil otravnej střih, ale jinak náboj, spád to mělo, ne že ne. Hloupý samozřejmě, ale i to se dá překousnout, když si člověk nemusí vyloženě rvát žíly z absolutní pitomosti čisící ze všech úhlů. Ovšem, obavy z třetího dílu na místě - ještě nezabil zbývající Marcy z Tropoje. Další pomstu/pomsty bych už nesl těžko.

Beru zpátky. Tak nakonec je všechno o penězích prej i pro toho Štěpána, či jak mu říkaj. Chvilkama možná ne, ale o to huř. Nikdo neví, co vlastně chce. Jenom hlavně, ať je to co nejpodobnější předchozím dílům, aby se svezl na úspěchu, že.

Doba přeje různým, ale ne těm, kteří si něco zaslouží. Přežívat ze dne na den, vyčkávat na to, kám vás osud zavede, vychutnávat si každý okamžik, je už dávno přežité dogma, bohužel.

Líbí se mi ten entuziasmus přes demotivující úspěch svých přátel s minimální snahou se o cokoliv zasadit - doba přeje různým, ale ne těm, kteří si něco zaslouží. Naproti tomu skromný klouček, který i přes to všechno se dokáže vzchopit a překonat tvrdé odříkání. Ten, který nikdy nedostal nic zadarmo, ke všemu se vlastními silami dopracoval a nikdy ho nenapadlo, že by si mohl materiálně přilepšit, kdyby se líp protloukal. A taky proč?

Všichni napjatě s nadšením poslouchají. Stále poslouchají. Stále. Ale víš ty co? Vždyť to jsou všechno učebnicový znalosti, pověz nám něco prokazatelnějšího. Pokračuje učebnicový výklad a všichni se zase nechají unést a zaposlouchají se. Poslouchají. Stále poslouchají. Míří pistolí, všichni strnou hrůzou. Proč se všichni vylekají, když vážnost situace není emocionálně nijak vygradována? Vypráví dál a všichni zase poslouchají. Teď trochu z jinýho soudku. Jak zareagujete na člověka, který se vám bude snažit tvrdit, že žije 14 000 let? Začnete ho se zcela vážným zájmem poslouchat a ani na vteřinu během jeho vyprávění to nebrat s nadsázkou, ba naopak byli byste napjatí, unešení? Ne, já se přes tuhle neskutečně lacině působící berličku ve smyslu vyzvídání s naprosto nepřirozeným zájmem, aby bylo vůbec o čem povídat, nemohl přenést. A neskutečně na nervy mi lezl ten hudební podkres. Taky špatně zahraný. Ani tu hvězdičku tam nenajdu.

Film o vztazích, rodině. V čem tkví celá krása, je v uvědomění si, kdo je pacient a kdo doktor. A ten nejzávažnější pacient je ten, který si neuvědomuje, jak nesmírně důležité je vážit si pouta rodiny, neboť ztráta někoho blízkého může být tak zdrcující, aby už navždy zdecimovala život druhému. Ano, rodina je starost a Marc to nakonec taky pochopí. Je vyléčen.

Ne, tak tohle fakt nebylo dobrý. Ještě začátek ušel, ale pak se najednou z celkem i inteligentního thrilleru stal romantickej slaďák. Snaha vybudovat hlubší vztah v takovym filmu se cení, ale když se tim zazdí veškerá možná invence, tak je průšvih. Nehledě na to, čekal bych, že pozornost bude spíš upřena na rozpolcenost postavy, která se tváři v tvář setká se sebou samým o několik let starším. A těm nelogičnostem jsem nepřikláněl ani tak velkou váhu, ale tohle mě fakt namíchlo (spoiler): Joe si vyryje na ruku místo setkání (mimochodem fajn nápad), vzápětí ale zjišťujeme, že neexistuje žádný osud, ale jakési paralelní (ale ne tak docela) reality. A to už jsem ztratil veškerou naději. Nojo, typická hloupost, která se svým originálním nápadem naprosto vymkla z rukou.