kobejn

Já to měl přesně naopak než píše neoBlast, teprve po nudné exkurzi do historie, kterou jsem víceméně musel přetrpět, mě druhá polovina konečně zaujala, ale vidět to jednou mi docela stačilo. Pochybuju, že si to někdy pustím znovu, proto jen průměrný hodnocení. Pokud by to bylo o něčem, co je mi bližší, bavilo by mě to víc. Tohle je hlavně dokument pro Grohla než pro mě.

Díval jsem se včera na třetí epizodu a byl jsem zvědavý, zda je to tak špatné, jak tu lidé píší. Je to prostě talk show a nejedná se o nic originálního ani uměleckého. Je to prostě jen hodinka povídání. Polívka mě nijak neiritoval, hosti byli více či méně zajímaví. Goldflam mě také ničím neurážel. Prostě jen další z řady mnoha televizních zábavných pořadů. Pobaví, neurazí a žádný jiný význam ani smysl tato show nemá, takže hodnotím spíše kladně. Na podobné pořady si nepotrpím, ale pokud si je někdy zapnu, dá se to bez úhony přežít, alespoň konkrétně v tomto případě.

Dalo by se to celkem v pohodě přežít. Mělo to alespoň už trochu minimálně evropskou úroveň díky profesionálně udělané scéně, jenže kvůli moderátorovi Marešovi jsem měl stejně pocit, že jde o nějakou odnož Superstar. Mareš to opět srážel na úroveň maloměstské veselice v žánru Disco nebo talentové soutěže komerční televize. Navzdory tomu, že se snažil chovat profesionálně a seriozně, stejně z něj stále prosakovala jeho manýra televizního a rádiového moderátora, který není ani příliš chytrý ani příliš vtipný. Alespoň, že interpreti vystupovali na živo a člověku nebylo trapně, že kouká na karaoke show. Jinak je ale takzvaná česká populární scéna tragická, ale to není nic nového, ona musí být tragická ze své podstaty, jelikož osobitost a originalita je přímo antonymum k popularitě. Zde se předvádí to, co je nejpopulárnější, nejprodávanější a podobně. A to, co je nejoblíbenější, musí být vždy co nejlíbivější, jinak by to nebylo tak oblíbené. Typický příklad je vítěz v kategorii skupina a album roku. Kapelu Kryštof chápu jako dokonalý příklad kapely, která je tím víc populárnější, čím víc je líbivější. Oceňují se tu prostě jiné hudební kvality než oceňuju já.

Dobré, zajímavé, poučné, ale pokud nejste excellent in english, tak máte smůlu, být k tomu české titulky, bylo by to ještě lepší. Zaujalo mě, že všichni pimps are black, and all bitches are white, neni to trochu stereotyp naruby? neni to trochu "černobílý"? Nevim, když se v tom nevyznám, tak nevim.

No vida, tomu říkám přijít s víc jak dvaceti křížky po funuse...Psí vojáci, jinak než legenda se to už nazvat nedá, kapela, která vznikla někdy koncem 70. let, překlenula léta 80., 90., 00. částečně...rozpadla se, nyní znovu spojila a život jde dál... rok 91 byl nepochybně pro Psí vojáky klíčový, vydali oficiálně své první alba - Nalej čistýho vína pokrytče a Leitmotiv, obě právě v roce 91, no a z týdle šílený doby, která dnes působí jako by šlo o století zpět, nikoliv jen něco přes dvacet let, je tendle koncert, kde Topol vrcholně expresivně performencuje svoje nevím na kolik osobní či neosobní, ale vrcholně expresivní a chci věřit, že naprosto upřímné písně, které nemusí být sice nutně výrazem jeho, ale věřim, že jsou. Podává je s takovou razancí a nasazením, že to strhne i po letech, ač publikum i prostředí dnes působí hrozně archaicky, jak říkám, jako by neuteklo dvacet ale sto nebo tisíc let...to zachycení toho konkrétního okamžiku v té době kamerou je to nejhodnotnější, co mohlo být zachyceno - navíc, Topol Kiliána naživo už potom nehrával, alespoň co jsem zažil koncerty Psích vojáků v letech 96 a dál já, a když sem poslouchával cd Live I,II kde fanoušci furt skandovali, že chtěj zahrát Kiliána, kterého na Chmelnici zahrál rok předtím, a Topol už byl jinde a prostě ho Kilián nezajímal a nezahrál ho, tak todle je opravdu asi jediný důkaz, že Kiliána naživo zahrál. Přehrál tu vlastně téměř celý Leitmotiv a zahrál i to nej z Nalej čistýho vína, tím pádem, to absolutně nemá žádnou slabinu, ba kdyby toho ještě zahrál více, mohlo to být ještě hodnotnější, cokoliv v té době Topol zahrál a udělal je dnes neocenitelné, tehdy to byl jen další koncert Psích vojáků, dnes je to naprostý unikát, díky za muže s kinoaparátem, či spíš kameramany, který to zachytili a docela sem se divil, že je pod tím jako režisér uveden Milan Šteindler, takže asi dík i jemu tu bylo zachyceno z dnešního pohledu kulturní dědictví a paměť národa, psích vojáků.

Nou, tohle vážně není komedie ani trochu, je to spíš taková hodně černá a hodně drsná moralita/satira. V rámci tvorby Chytilové nic nového, jen ještě vyhrocenější a ostřejší podoba "Kopyt". Všechny hlavní postavy tu jsou "šmíra" - politik, architekt, Bach, novinářka. Jedna postava je tu čestná, ale hloupá - Michal. A jedna tu je čestná, ale posléze "šílená" - Lenka. Ač to není komedie, smál jsem se hodně, jenže se tu člověk nesměje, protože by se smál něčemu příjemnému, ale směje se, protože vidí tu špatnost, smál sem se tý šmíře, tomu hnusu, tý absurditě...smál sem se ale i tomu, jak to hráli Donutil, mě ta jeho kreace, zde zcela vhodně přehnaná, přišla nesmírně vtipná, smál sem se Hanákovi, který prostě tydle typy hrát umí, nesmál sem se Stivínový, protože u ní se nebylo čemu smát, trochu sem se smál těm scénám s nehercem, který hrál Michala, protože ty scény vytvořily úžasný nesoulad mezi profesionálním herectvím a neherectvím, což byl chvílemi velmi zvláštní mix trapnosti a autenticity, nakonec film vyzněl dost hořce a dal spíše zapravdu té zkaženosti a šmíře, která bez problému vždy zvítězí nad snahou o spravedlnost, to je diskutabilní, zda ano, či ne...závěrečná Čtvrtníčková hláška už na vyznění filmu celkově mnoho nezměnila...film to není dokonalý, ale velmi zábavný a velmi znepokojivý...a stále aktuální.

Můj celkovej dojem z letošního přímýho přenosu - nuda, příšerná nuda a poměrně trapný konferenciér. Celé to bylo takové dost otravné a bez šťávy. No, nemá cenu to dál rozmazávat. Pozitivem pro mě bylo zjevení se Saši Gedeona, který řekl, že prý konečně něco chystá, hmm, už je dávno na čase. A ještě, konečně byl oceněn i "lví outsider" Ondra Vetchý. Ale celkově, nuda a šeď.

Mám slabost pro tudle starou peckou z dob studené války uvedenou u nás warner home videem z kraje 90. let.

Chacha, Truffaut si zase střihnul jeden "hičkokovskej" film, kterej je "hičkokovštější" než Hitchcock sám, a aby toho nebylo málo, jako správný cinefil par excellence, přihodil nádavkem ještě jednoho Kubricka, no jo, "filmofil" se nezapřel, jen nedopatřením jde o poslední film tohoto frankofonního cinefila, škoda.

Wow! That was some crazy shit aneb young and in love...