kocik1

"Když někoho miluješ, nemusíš ho znát zcela dokonale, Georgiano. Cítíš to. Okamžitě." Anebo necítíš. Taky okamžitě. Ještě že jsem nežila v 18. století.

Ždímačka na city AAA+. Chápu, že to je to, co lidí chtějí. Dojímat se cizím (ne)štěstím. Doufat, že i na ně si jednou někdo vzpomene a oni budou moci odhalit za novou kuchyň, výlet do Londýna nebo do Prahy své životy, své myšlenky, svou hodinku slávy. A zamyslel se nikdo z těch, co si přejí kousek nebe pro své blízké, jestli jim ten ježíšek před celou republikou za to stojí? Jestli radost z dárku vyváží to, že celý národ bude vědět, že kluk byl obětí šikany? Copak národ, ale sousedé či děti z jeho třídy? Že ta a ta má ty a ty problémy? Co bylo jednou natočeno, dá se kdykoli použít znovu. Ne, nemám tyhle pořady ráda.

V podstatě dobře vystavěný film, který má jedinou chybu: kdybyste takhle hodinu před jeho začátkem zavřeli oči a zkusili se trefit, jak bude celý příběh probíhat a jak skončí, bude se váš odhad překrývat se skutečností na 100%.

V barcelonském podsvětí to vůbec není beautiful, Uxbalův život taky není beautiful, a tak se dá čekat, že film taky nebude beautiful, dokonce ani biutiful.:-) Příběh sám je postaven hlavně na Javieru Bardemovi, který jako by úplně vystupoval z plátna. Film si subjektivně asi zaslouží jenom 4 hvězdy, ale protože i já, známá cynička, jsem z něho byla lehce naměkko a přemýšlím o něm v podvědomí už druhý den, možná těch 5 dám.

Dělat dvě věci najednou se většinou nevyplácí. Takže je tu romantika, kde se první pusy dočkáme až společně se závěrečnými titulky a ničím nepřekvapující agitka strany zelených s opičkami a hezkou tvářičkou hlavní hrdinky (to aby se holky líbily těm svým opičákům). Příběh sám není ničím výjimečný, překvapivý, je prostě dělaný podle stejné šablony jako desítky jiných.

Padesát odstínů šedi aneb otevřená studie, jak se ze slušné holky stát zlatokopkou. Film dokonale vykresluje, kam až se dá zajít za počítač, za auto anebo za vrtulník. :-)) A co už je vážně moc. Ale no tak, fuj, nechat se seřezat a nemít z toho ani dům či byt, to snad ne, to už si ten Christian dovolil vážně příliš.:-) Končím. Alespoň do příštího dílu. No a teď vážně. To, co (možná) může docela dobře fungovat v ženské erotické fantazii, na velkém plátně naprosto selhává. Počínaje dialogy, které vlastně ani dialogy nejsou, protože pořád jenom slyšíme, že on nemůže a pak zas může, i když vlastně ne, ne, nemůže. A když už teda opravdu může, tak zase jenom chce a nařizuje a co chce ona, to je druhořadé. Ona má jeden výraz tváře, on má jeden výraz tváře, možná neumějí hrát, ale spíš jenom není hrát co. Čekala jsem tedy alespoň nějaké jiskření, přitažlivost, erotiku, ale ten jejich vztah byl zpola asexuální a jestli jsem na něco po zhlédnutí tohoto dílka měla chuť, tak sex to rozhodně nebyl (Doporučila bych nadšeným divačkám zkusit třeba francouzský film Milenec z roku 1992, to jen pro porovnání, jak lze taky natočit milostný erotickým jiskřením nabitý film, jenže to je úplně jiný level.). Film v podstatě nemá divákovi co nabídnout. Chybí mu příběh a nemá ani psychologii, protože to, o čem se snaží divačky přesvědčit, a sice, že dominantní chlap se (prý) vlivem lásky změní v zamilované jehně a takovým už zůstane, je nebetyčné zlo a já jen doufám, že se o tuto proměnu nebude pokoušet žádná žena v reálu, přece jenom, milionářů, aby z toho něco měly, zase tolik není a s alkoholiky a podobnou verbeží zůstává jenom ono bití bez dalších funkčních požitků. Takže co s mým hodnocením? 2 hodiny hodnotím z výše uvedených důvodů jako odpad, poslední čtyři minuty konečně měly náznak myšlenky. Ale to v průměru na tu jednu hvězdu stejně nestačí.

Z tohohle filmu mám vcelku ambivalentní pocit. Místy opravdu dobré hlášky a postřehy ze života žen a místy až fekální humor, který mi tam seděl ještě míň než řidičům ta nevěsta spokojeně kadící na silnici. Prostě jako konverzačka celkem snad i dobrý, jako komedie ovšem fatální zklamání na celé čáře.

Takový komorní film o návratu do vzpomínek. Hlavní hrdince se rozpadá život a ona rekapituluje, co by bylo kdyby.... Teenagerských filmů o návratu do mládí bylo natočeno mnoho, tento to ale vzal z úplně jiného konce, Nechal hlavní hrdince nějenom vzhled dámy středního věku, ale i rozum, zkušenosti a vyzrálost, takže diváka namísto trapného pubertálního humoru čeká překvapivě příjemná podívaná. 70%

Nápad použít proti sobě ve vypjaté situaci dva vyjednavače považuji za dobrý, pokud by tedy čerpal spíše z psychologické roviny. Jenomže tady nám bylo brnkáno na nervy především a hlavně akcí plnou nelogických záběrů. Dany je prostě typický americký hrdina. Nevadí, že v místnosti, kde se zabarikádoval, chybí už pomalu každá stěna, stejně ho z toho letadla nedostanou, protože Dany vždycky ví, za kterou židli skočit. Dany je veskrze kladný hrdina, protože nedovolí ublížit nevinným a co víc, oběti si ho zamilují, protože on přece není žádný druhořadý únosce. Ačkoli se hodně snažil o opak, film pro mě postrádal veškeré napětí, dá se říci, že si jen tak znuděně plynul jako Díra u Hanušovic a já jen rezignovaně očekávala konec, který překvapil tím největším klišé ze všech možných, které nakonec vykouzlilo na mých rtech namísto strachu hurónský smích:-(.

Páreček přemoudřelých rozmazlených amerických fracků, kterým očividně chybí pádná česká výchova, tklivá hudba a Popelka, která naší Libušce nesahá ani po kotníky, tak to zhruba nástin, co vás čeká v tomhle romantickém škváru. Kdo neviděl, o nic nepřišel.