GOREGASM

Nr. 1 v mém osobním žebříčku a to nejen kvůli kultovní postavě Hannibala Lectera. Jonathan Demme natočil průkopnicky temný thriller o sériových vraždách, ke kterému se řada mladších bratříčků v průběhů již více než dvou dekád snažilo přiblížit, zkopírovat základní šablonu, ale uspělo jen Fincherovo Se7en. Herecký koncert Anthonyho a Jodie bude inspirovat i za padesát let na, střelím od boku ;-), holografických discích. Hopkins a jeho inteligentně manipulativní a kanibalisticky sociopaticlké alter ego Hannibal Lecter nastavili laťku pro drtivou většinu filmových vrahů do dekapitující polohy. Jodie Foster za svým kolegou nejenže nezaostává a její výkon drtivě vrcholí ve scéně dopadení Jame Gumba. Neskutečně autentické emoce, k čemuž přispěl v řadě hodnocení neprávem opomíjený Ted Levine, který na malém prostoru vykreslí svého frustrovaného Buffalo Billa přes veškerou úchylnost až děsivě uvěřitelně. Jonathan Demme ve svém nejlepším filmu plnohodnotně využil přímočarost Harrisovy knižní předlohy a ve filmovém měřítku nabídne dokonalé souznění napínavé kriminálky a atmosféricky hutného psychologického thrilleru. 100%

Neprostupnou a černočernou temnotou prostoupený thrillerový klenot po jehož shlédnutí už budete vždy srovnávat. Pocit výjimečnosti navozují již opening credits včetně znepokojivého fontu, který načrtne pokřivenost vrahovy mysli. Fincher věděl, že má v rukou materiál, který vstoupí do dějin a využil veškeré umění své a herců jakbysmet. Místy doslova prohnilá optika, kterou nás Fincher za doprovodu Shoreových tísnivých motivů provádí po jednotlivých místech činu, jde ruku v ruce s nekonečnými provazy deště, které zkrápějí prakticky každou scénu v exteriéru a nenabízí ani chvilkový únik k naději. Od Mlčení Jehňátek nám nikdo nenaservíroval silnější a propracovanější psychologii, která je nejen díky naprosto unikátnímu vyvrcholení nezapomenutelným a katartickým zážitkem. Za ignoranci ze strany akademie potom musíme považovat jen jednu nominaci za střih. Při závěrečných titulcích budete jen ztěžka oddechovat...SE7EN. 100%

100%. Plná palba. Ve všech rovinách a polohách naprosto pohlcující a nebudu daleko od pravdy, když řeknu hypnotizující snímek, který ve mně zanechal stále pokračující katarzi a výjimečně nebudu pět ódy na herce, režiséra, soundtrack a já nevím, co všechno ještě. Nicolas Winding Refn má nakročeno k velké budoucnosti a zanechal ve mně hluboký kráter, který vyplní jen svým dalším majstrštykem. Kultovní status DRIVE nemine a já ho uvidím ještě hodněkrát, abych si znovu a znovu užil film, kterému nemám co vytknout, ba právě naopak, dokázal bych ho hodiny glorifikovat. P.S. Scéna polibku a následného hrubého násilí ve výtahu je jedinečná!!! 100%

Slovy obtížně popsatelná Aronofskyho meditace na téma smrti napříč časoprostorem mě emocionálně převálcovala a každá další projekce, doposud čtyřikrát, můj zážitek vždy jen prohloubila. Fanoušci Requiem za sen šest let čekali, než je režisérský zázrak jménem Darren Aronofsky opět položí na lopatky a taky že k tomu došlo, ovšem na úplně jiný způsob, než v jeho předešlých dvou snímcích. Fontána obnaží Aronofskyho jemnocitnou režijní genialitu v absolutní nahotě a potvrzuje, že k intenzivnímu prožitku nepotřebuje "jen" svůj trademarkový střih, ale umí se pohybovat i na zcela opačném tvůrčím pólu, který ždímá z dokonalé symbiózy Aronofsky (režie)/Libatique (kamera)/Mansell (hudba) maximum. Jedinečná vizuální stránka a pojetí všech tří rovin příběhu umožňuje Darrenovi v koncovce doslova explodovat a z komorně dramatického prožitku vystřelí diváka do filmového nebe, kde na něj již čeká natřikrát úchvatný Hugh Jackman a natřikrát nádherná Rachel Weisz (a taky dobře hraje :-). Při katarzi, kterou u Fontány zažívám, si říkám, k čemu vůbec jsou ti Oscaři... 100%

Grandiózní vyvrcholení úchvatné Tolkienovo - Jacksonovy trilogie, které musí v srdci každého filmového nadšence vyvolat absolutní extázi. Peter Jackson a jeho parta rostli s každou odvyprávěnou minutou a v Návratu krále jsou všechny filmařské složky absolutní. Od bezkonkurenční a precizní výpravy až po naprosto odzbrojující závěrečné titulky. Silné emoce na závěr jsou pak jen pečetí tohoto neopakovatelného filmového zážitku. 100% P.S. Záměrně nejdu do detailu, protože to by bylo na makrorecenzi :-)

Opravdu silná káva, která vystřelí divákovu emocionální sklíčenost do horoucích pekel. Po shlédnutí Requiem za sen se uslyšíte dýchat a ti vnímavější z vás pochopí, že zrovna prožili kinematografický milník, kterým se Darren Aronofsky vyprofiloval jako audiovizuální režisérská bestie, která své obecenstvo psychicky vyždíme. Závislost, kterou kolem sebe denně vidíme, je zde podána natolik sugestivně, že utrpení jednotlivých postav nelze nepocítit na vlastní kůži, za což může nejen geniální režie a brilantní herci, ale také čaroděj za kamerou, Matthew Libatique a Kronosem posílený mistr, Clint Mansell. Syrově bolestivá a téměř paralyzující etuda o čtyřech ročních obdobích. 100%

Bez sebemenšího kompromisu jde o nejlepší Martyho film, v němž jsou všechny složky tak dokonale vyvážené a do perfektního celku vybroušené, že jsem při každé další projekci paf a jen si blaženě vychutnávám strhující příběh, který táhne největší herecká osobnost své generace Bobby DeNiro, s více než rovnocenným Joem Pescim, který svůj výkon z Mafiánů posouvá, ač se to může zdát nemožné, ještě o level výše a přitom se neopakuje. A zapomenout nesmím ani na Sharon Stone, která s výše zmíněnými pány, věřte, nevěřte, až nebezpečně drží krok a pod taktovkou mistra herecky doslova rozkvétá. Snaha všech herců by ale vešla vniveč, pokud by za kamerou nestál muž s pevnou vizí a ohromným citem pro detail, Martin Scorsese. Elegance a samozřejmost se kterou nás v přímé a nezastavitelné návaznosti provádí mezi jednotlivými stoly kasina až k s předstihem vykopaným jamám ve vegasské poušti, jde ruku v ruce s grandiózně zvoleným písničkovým doprovodem, který bez sebemenšího zaváhání kompletuje tento majstrštyk a dodává řadě scén do maxima vygradovaný feeling (schůzka Pesciho a DeNira v poušti, nebo v závěru použitá House of the Rising Sun). Casino je v mých očích dokonalý film, a pokud si myslíte opak, tak o tom pojďme diskutovat. A pokud se ani zde neshodneme, tak pro tyto případy mám připravenou čerstvě vykopanou jámu. 100%

Kouzelné setkání třetího druhu. Ano, i tak mimozemský pocit ve mně dokázal Donnie Darko navodit. Temný, mysteriózní, filozofický, pro oko i ucho zatraceně symbioticky a chytlavě natočený, jedním slovem geniální. Richard Kelly s Donniem debutoval a stal se ze dne na den jedním z největších režisérských objevů minimálně desetiletí. Donnie Darko je kombinací žánrů, přičemž v každém exceluje a nenávratně vás infikuje atmosférou a silnými emocemi, které dokáže přenést na diváka jako máloco. Psychedelická rovina, volně přechází do romantického opojení Donnieho a zase zpátky. Kelly precizně dávkuje černý humor, dojímá, baví, klame tělem, aby vás nakonec nechal s pusou otevřenou. 100%

Právě mám za sebou 160 minut geníální filmové podívané. Téměř nemůžu popadnout dech. Andrew Dominik natočil evidentně přesně to, co chtěl. Ani o minutu více, ani o minutu méně. Legenda Jesseho Jamese je zpracována uhrančivě poetickým způsobem, kdy opravdu každé filmové políčko je doslova dechberoucí. Deakensova kamera pomaloučku vykresluje jednotlivé emoce a pohnutky všech postav a jde ruku v ruce s příběhem zbabělé Fordovy zrady. Depresivní a v jednotlivých motivech silný hudební doprovod z pera Nicka Cavea navíc ještě dovršuje onu neprostupnou atmosféru, která je zde zkrátka všeobjímající. Pověstný a chladnokrevný cejch majstrštyku filmu s definitivní platností přisuzují herci, kde Dominik sáhl po jistotě jménem Brad Pitt (jeho charismatická aura nepotřebuje slov) a na první pohled nevýrazném a mumlajícím Casey Affleckovi (zasloužená nominace na Oscara). Kdo by kdy čekal od westernu tak oduševnělý zážitek. 100%

Nechte mě to prosím vydýchat... Iñárritu je démon v rouše režisérském. The Revenant dorovnává v mých očích jeho megatunovou drámu 21 Grams. Revenant pro mnohé překvapivě vůbec nezklamává v dramatickém příběhu, který nabízí jednu z nejintenzivnějších cest za pomstou, jakou jsme kdy měli možnost vidět. K tomu využívá všechny triple áčkové propriety od jednoho z nejodvážnějších a nejtalentovanějších režisérů své generace, přes nejlepšího a nejinovativnějšího kameramana současnosti až po dokonale věrohodné a hereckou krev cedící "ochotníky". Syrový, brutální, intenzivní, dechberoucí, čelist povolující, nemilosrdný nejen vůči postavám, ale i ve vztahu k nekompromisnímu diváckému prožitku. The Revenant je tvrdě eRkový blockbuster pro fajnšmekry a já ho okamžitě řadím do své top ten. Alejandro natočil film, ze kterého běhá mráz po zádech stejně nezapomenutelně, jako medvědice, která v pro mně ještě nyní neuvěřitelné konfrontaci málem vytluče z Leonarda duši. Mexiko válí, Alfonso Cuaron nedávno všechny rozdrtil svou Gravitací, Alejandro Gonzales Iñárritu pro změnu redefinoval survival žánr do doposud nepoznaných rozměrů. 100%