GOREGASM

Pohádky s irským nádechem a nemusí jít pouze o kouzelný přízvuk Kelly MacDonald mě stručně ručně baví. Brave se i díky tomu veze na podobné vlně jako např. How To Train Your Dragon a ve své hravosti si s dračím majstrštykem nezadá. Prostě Pixar, ve kterém se pořád něco děje a většinou to končí úsměvem diváka. Klasická pohádková šablona vzpurné princezny, která neakceptuje být otrokyní šlechtických dogmat, je, tak jak jsme u Pixaru zvyklí, polita živě nápaditou vodou, díky čemuž všechna ta klišé baví, jako bych je viděl poprvé, aneb "přestože všichni dělají totéž, není to totéž". Brave dostála svému názvu a stejně drzé a rusovlasé pokračování by mi vůbec nebylo proti srsti. 85%

První dva díly řadím bezpochyby mezi žánrovou elitu, protože tak "plné" kalhoty má divák v sedačce a za tmy při sledování hororu málokdy. Trojku dávala dopředu najevo, že se bude inovovat, takže k čemu vlastně došlo. Režie se tentokrát chopil jen Paco Plaza, což má své pro, ale většinou proti. Je škoda, že se upustilo od čistě found footage formy, tu snímek využívá jen dle potřeby, takže se tím většinou koukáte na řadový zombie splatter, což se sice rejža snaží změnit zejména ve druhé půli spoustou groteskního goreu, ale pocit stísněnosti prvních dvou snímků je nenávratně pryč. Přitom svatba nabízela velmi zajímavé prostředí a jediné co v těchto kulisách funguje je ústřední sympatická dvojce dvou neočekávaně rozdělených novomanželů. Série se tedy nikam nepohla, respektive ano, ale jde o dva kroky zpátky. 40%

Mr. Anderson RE sérii tímto dílem asi nepohřbil, ale minimálně potvrdil, že už neví kudy kam, a příště už prosím NE. Jak jinak si vysvětlit nesmyslné zmrtvýchvstání několika postav, recyklaci monster, které už jsme viděli a lépe, plus příběh už skutečně smrdí scenáristickým amatérismem. Videoherní Resident Evil před pár lety pochopil slepou uličku, v níž se ocitl a sakra se mu to vyplatilo. Filmovou sérii drží v šachu muž se jménem Paul W.S. Anderson a všichni pevně věříme, že jeho The Final Chapter plánovaný na 2017 bude skutečně posledním výkřikem do tmy tohoto kdysi tak nadějného řemeslníka. 20%

Zoe Kazan si napsala scénář na tělo a se vší důvěrou jej předala ke zpracování dvojce Jonathan Dayton & Valerie Faris, kteří stojí za mou stmelující srdcovkou "Little Miss Sunshine". Má první rada zní, nečekejte "druhou " Miss Sunshine. Ruby Sparks je na úplně jiné pocitové vlně. Tady rozplétáme diskutabilní téma doslovně pojmenované "jak si napsat přítelkyni". Myšlenka je to geniální a ani její zpracování za ní rozhodně nepokulhává. Filmy, které si takto hrají ať už s realitou nebo jen se zažitou formou, vždy ocením a stejně jako o pár let starší (500) Days of Summer, i Ruby Sparks vás nechá zhoupnout na pocitové sinusoidě a nabídne svou interpretaci iracionální vztahové matematiky. Hořkosladký prožitek byl od první klapky nevyhnutelný. 90%

Už úvodní scéna naznačí (Michaela Pitta byla přeci škoda), že tady se nepojede nejen podle žánrových pravidel. Všemi mastmi mazaná vypravěčská forma v pevně sevřeném režijním provedení McDonagha, který potvrdil, že V Bruggách to nebyla náhoda. Takhle žonglovat s žánrovými klišé a zároveň odvyprávět vlastní story, která svou bizarností a trefností kandiduje na scénář roku, mě nutí vyseknout hlubokou poklonu. Za fajnšmekrovským dojmem stojí i sedm geniálních hereckých psychopatů (no schválně, kteří to jsou), kteří celému tomu brutálnímu zabíjení dodávají kabátek normálnosti a McDonaghův nenucený humor je i díky nim bez výjimky funkční. McDonagh není Tarantino, nebo Ritchie, rozhodně je v ničem nekopíruje a už při druhém filmu jasně ukazuje jak osobitý rukopis od něj můžeme vždy čekat. Takže ještě jednou... originální a s nadsázkou pojatá podivnost... a tak to mám rád. 90%

Atmosfericky skličující pumelice, která má pevnou oporu v režisérovi a hercích a permanentně rozechvívá divákovu šíji znepokojující audiostopou. Derrickson předvádí více než precizní řemeslo a dobře chápe, že není nutné být za každou cenu originální, nýbrž stačí onu notoricky známou zápletku řádně zahustit a zatemnit. A ani samoúčelné lekačky nejsou zapotřebí. Sinister skutečně dokáže s postupujícím časem a odhalováním příběhu pohltit a vydechnout nedovolí ani při zlověstných end credits. Jen to závěrečné "kuk na strejdu si mohli kluci odpustit". 90%

Po mírném prořazení jménem Quantum of Solace, zařazuje Sam Mendes opět neúprosnou šestku, a přestože nabízí hodně odlišný zážitek něž Martin Campbell se svým adrenalinovým dynamitem, Casino Royale, tak jde o další zvýšení kvalitativní laťky Bondovek. O Mendesových režisérských kvalitách se nemá smysl rozepisovat, a když dostane na stůl podobně propracovaný scénář, výsledkem je nervy drásající dramatický thriller. Koho by ještě před pár lety napadlo podobné spojení v kontextu s Bondovkami použít. Craig je již definitivně potvrzen jako nejlepší Bond historie, tady se navíc musí postavit Bardemovi, jehož pojetí je skvostně úchylné, což ale rozhodně nesnižuje nekompromisní tah na branku, který jeho záporák má. Odzbrojující kombinace nových motivů se starými do bezchybně funkčního celku navíc vybrušuje Newmanovo pohrávání si s řadou pro sérii notoricky známých melodií a já jako divák jsem v sedmém nebi. Závěrečné zúčtování na venkově je zaslouženým vyvrcholením, které svou atmosférou a napětím vyždíme z diváka poslední kapku energie. Pokud půjdou bondovky po cestičce vyšlapané režiséry jako Sam Mendes, tak se máme nač těšit. 100%

Je příjemné konečně po delší době vidět fantasy snímek temnějšího ražení, který neurazí svým vizuálním zpracováním a překvapivě i v rovině samotné story se drží pevně bez náznaku kolapsu nosných končetin. Novic na režijní štokrli, Rupert Sanders, se postavil 170 miliónovému rozpočtu se sebevědomím typickým pro nastupující generace a odvádí slušnou práci, i když se mu, tedy alespoň v mém případě, ani jednou nepodaří diváka dostat na kolena. Film je navíc mírně řečeno herecky přeobsazený a všichni ti McShaneové, Winstoneové a Frostové zůstávají v roli nudných trpaslíků zcela nevyužiti. Všechnu pozornost tak na sebe může strhnout půvabně zlá Charlize a překvapivě silná Kirsten. Zásadní problém, se kterým bojuje každý fantasy snímek, a to uvěřitelná, ne - li hmatatelná chemie mezi hrdiny a postavami obecně, zde sice nepůsobí vyloženě fiaskoidně, ale ani reálně, a proto se mi Sněhurka z hlavy vykouří s první příchozí kocovinou (a nemyslím tím třetí pokračování oné pseudovtipné Bradleyho série). 60%

Pověst, která předchází Sousedskou hlídkou protentokrát s milimetrovou přesností trefuje pomyslný hřebíček na hlavičku, ovšem v tomto případě jde o jeden z posledních hřebů do komediantské rakve Bena Stillera. Čímž nechci házet vinu jen na něj, i když pro příště by ho před rozhodnutím, zda do daného scénáře jít, či nejít, měla žena preventivně profackovat, aby svou ještě nedávnou hvězdnou kariéru neutápěl v podobně trapně oplzlých a na sílu zvulgarizovaných, ale především děsivě nevtipných komediích. Přitom, jak se to dělá, správně ukázal nedávno MacFairlane se svým Tedem. Většina filmu (až na akčněji a zábavněji pojatý konec) je opravdu jeden nekonečně ufuckovaný a ucuntovaný vopruz, kterému nijak nepomáhá ztopořené herectví celé čtyřky, v čemž doslova "exceluje" Ajťák Richard Ayoade, který jako by do snímku z jiné planety vpadl (v kontextu scénáře to tak vlastně je :-). 20%

S potřebnou mírou nadhledu, realismu a morálního apelu natočená sonda do života plážových kočiček, které chtějí jen pařit a sexuálně i všelijak jinak experimentovat. Každá mince má ale standardně dvě strany a dál už to známe. Nicméně optikou Harmony Korinea, respektive Benoit Debieho jde o velmi efektní, videoklipovou a dráždivou, stejně jako kontroverzi vyvolávající podívanou, která přímo kopíruje stav mysli hlavních hrdinek, které v euforii přijíždějí na Spring Break, aby ho nakonec opouštěly rozhodně ne bez poskvrny. Mladé herečky ve svých partech fungují skvěle, svým nastříbřeným ochrupením je ale láme v pase, teď už se to nebojím říct, herecký chameleon James Franco, který mě opět nadchl a nesklouzl ke karikatuře dalšího "tvrdého" hiphop ganstera. Yo. Spring Breakers neobjevují Ameriku, ale mají grády i mozek a za to čistých... 80%