venus

Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů.

Víme, co se stane, víme jak to dopadne, ale tak se nám to líbí, ne?

Můj oblíbený žánr, můj oblíbený Benicio a první setkání se Susanne Bier - vcelku úspěšná kombinace! Herecké výkony jsou úžasné do puntíku - včetně těch vedlejších. Pro mě je tohle vyvážený film ve všech směrech. Možná není tématicky úplně originální, no jistě, že ne - ztráta nejbližší osoby je v kinematografii dost vyčerpána, ale rozhodně Spálené vzpomínky nepovažuji za žádnou napodobeninu. Během dvou hodin jsem se ani trochu nenudila a žádný záběr pro mě nebyl zbytečný. Správnou časovou vyváženost vážně oceňuji, není nic horšího než si jít během filmu v hluchém místě jít uvařit čaj.

Kamera je naprostá malba na plátno, to si vážně vychutnáte. Hudba je nádherná, příběh velkolepý, ALE je téměř nemožné identifikovat postavy a udržet krok se zamotaným dějem. Mnoho náznaků, podobné tváře, podobná jména - pro mě celkem černá díra.

Filmové adaptace knižních předloh obvykle nepředčí knihy a bývají zklamáním. V případě Písečné ženy se ale adaptace rovná knize. Naprosto dokonalé zfilmování s úžasnou kamerou a trefně zachycenou vypjatou atmosférou. Písek dodává jak knize, tak filmu, velice neobvyklý rozměr.

Výborná skládačka z písniček od Abby, každý si tam může najít to svoje. Je to veselé, je to hravé, je to skoro dojemné. No ale křepčící Meryl Streep? Ne nee, to mi tam pořád nesedělo. Samotný výběr herců ala "nacpěme tam tolik celebrit, co jen to půjde" byl dost nešikovný. Chemie mezi Meryl a Piercem je dost mizerně umělá, další dva otcové byli trochu ve stínu a křečovitě chladní a "máminy kámošky" byly úplné křoví (proč Christine Baranski a Julie Walters???). Mamma Mia! mohla být fakt pecka, kdyby se trošičku zapracovalo na vyváženějším hereckém obsazení, choreografii a zpěvu. Kamera byla lehce kýčovitá, modrá je dobrá, ale všeho moc škodí. Závěrečný Afroditin pramen, který mi tolik připomínal Troškům Kameňák, si mohli tvůrci taky odpustit. Každopádně je to příjemná oddychovka, kterou řadím, do té lepší kategorie.

Nechápu, jak někdo filmu "Sleepwalking" mohl dát tak strašně nevýstižný název "Opravdový život"...

Na tomto snímku se někdo vyhrál, co se týče bojového umění, chvatů, efektů a dalších akčních vychytávek. Samotný příběh je ale velmi jednoduchý, nepropracovaný a předvídatelný. Jde spíše o směs zápasů chatrně spojených dějovým lepidlem. Kamera je povedená. Celkový dojem je ale bohužel za dvě hvězdy.

Pro mě velmi amatérský dokument s dost kýčovitým komentářem. Cesta byla opravdu originální, zajímavá, jenomže jí chyběl jakýkoli profesionální záběr, střih nebo režie. Vypadalo to jako sestříhané video z dovolené. Z takového materiálu/tématu/cesty se dal udělat parádní dokument. Věřím, že to bylo opravdu dobrodružství, ale kovbojka se z toho teda dělat nemusela. Ta série klišé v kometáři mi pokazila co se dalo. Jsem vděčná pouze za fakta, jinak samotné zpracování je dost podprůměrné.

Ze začátku sledujeme sesterskou partii; černá versus bílá. Jenomže po pár minutách se vybarví, že ta bílá asi nebude tak nevinná, nýbrž zčernalá zkažeností. "Sladká hudba, tlumená světla, trocha ginu s citrónem..." a každá je povolná, ale tahle ne. Tato slečna je hořké sousto. Je sex opravdu tak velké tabu? Nebo to z něj dělá společnost? Roman Polanski s tímto tématem laškuje už dlouho nebo spíš ještě dlouho bude. Tentokrát vše rozpracoval do úplné krajnosti, až do totálního šílenství, rozpadu osobnosti a hnusu. Minimální hudba zahušťujé tíživou atmosféru. Vše plyne pomalu, ale všichni víme, jak to dopadne. Tikající budík vše podtrhuje. Catherine Deneuve je výborná, kamera ji jenom hltá. Vizuální stránka komorních šíleností je nadprůměrná a odpovídající veškerému dění. Závěrečná promenáda bytem alias estráda sousedů je krásnou kritikou společnosti.