Segrestor

Možná by se slušelo příště napsat: Přímý přenos z Mírova

Za mě dobrý, tohle je zkrátka cooking show, nic víc.

Nyní jsem to viděl. Přesto, že je tam napětí pomálu, člověk tak nějak tuší, že to dobře dopadne, dějových zvratů není také mnoho a k zábavě zbývá jen odhalování filmových efektů, se na to pořád dá krásně koukat. Jen škoda té hloubky. Rozuměj, klouže to po povrchu a pořád cítíte, že to může jít hlouběji, ale nejde to. Prostě takové napůl, to si to člověk může rovnou udělat rukou. Harrelson a Ruffalo jsou ale pořád strašně fajn, kvůli nim se to i vyplatí. Bohužel se nám tu sešli dva skřehotavý chlápci. Freeman, jehož hlas zní, jako by jste mu celou dobu stáli na koulích, on nejen že tak mluví, on se tam i tak tváří. A ten nešťastný Jesí Eisenberg, jehož hlas vás dřív nebo později začne brutálně srát. Ten když otevře zobák, zní jako rozklepaný ratlík, kterému hrozí vivisekce z rukou dvoumetrového negra, který má za sebou odseděných 20 let za sexuální delikty na domácích zvířatech. Neposlouchatelné. Myslel jsem, že to nikdy neřeknu, ale doporučuju dabing. Film má dva konce. To ne, že dva různé, ale pořád to tak nějak končí a pak je tam zase něco a zase něco... Už si člověk říká, že už by to mohlo skončit a ne, je tam ještě jedno vysvětlení a tak. No, to zamrzí. Kvůli tomu debilnímu druhému a předchozím výtkám srážím na čtyři, jinak jsem byl spokojen. Pozor, ten film je jen na jedno koukání, podruhé už je to tak na hvězdu maximálně tak za hudbu.

V roce 91 to mohlo oslnit nějakého škrobeného hloubavého intelektuála, ale ruku na srdce, ten název pěkně kecá a kdo čekal nějakou akci, byl strašně zklamanej.

Hic sunt leones, chytrolíni. Nedělám si iluze, že film o zfetovaných vidlácích není to pravé ořechové na jemnocitné nitro průměrného ČSFD kritika, přesto všechno je krajně podezřelé, že červený film je v modrých číslech. To už dopředu můžeme vědět, že to bude něco EXTRA. Že to bude nekomerční rozmrdávačka, s takovou dávkou ironie, že Iron man si může akorát na dvorku hrát se svářečkou a přemejšlet o bakelitu.

Problém je hlavně v tom, že mladého Yip Mana, hraje strašně topornej a nesympatickej Číňan, kterej se navíc objevil v předchozím díle, v roli nějakého cvičence. Takže, přelidněná Čína má málo herců nebo jak? Nebo šlendrián? Tenhle film je docela špatný a vůbec by neměl spadat pod ipmanovskou sérii. Je to prostě jiný a mnohem horší počin.

To je přesně film, o kterém řeknete, že je to galimatyáš. Na jednu stranu přináší neskonalou zábavu, kvalitní záběry, vtipné situace, překrásné exteriéry, napětí a akci, a na druhou stranu nudu, klišé, nesmysly, trapnost. naštěstí to není půl na půl a to dobré převládá, takže až vyjde nějakej direktor kut, kde to bude přestřihaný ze 150 na 90 minut, pak to teprve bude něco. Každopádně, Jack Sparrow is bek akorát nejede na mlýnském kole, ale na vláčku.

Většina lidí věří, že 20. století bylo pošlapáno válkou mezi komunismem a fašismem. Dnes už víme, že to tak není. Komunismus byl hnutím blbců a následovníci Marxe už zmizeli z povrchu země, zatímco následovníci Hitlera jsou tady pořád. Hitler měl velkou nevýhodu. Žil v době, kdy fašismus, stejně jako virus, třeba jako virus HIV, potřeboval silné nositele, aby se mohl rozšířit a právě Němci byli tím nositelem. Ale kromě své síly, nemělo Německo už nic, svět byl pro něj příliš velký. Svět se ale změnil. Globalizace. Kabelová televize. Mobilní sítě. Internet. Dnes je svět mnohem menší. A virus už nepotřebuje silných těl nositelů, aby se mohl šířit. Teď se virus může šířit virálně, vzduchem. Říkalo se, že Hitler byl šílený, ale Hitler vůbec nebyl šílený, on byl jen hloupý. Neválčí se přece s tak velkým nepřítelem jako je Rusko a USA. Udělá se to tak, aby Rusko i USA válčili sami mezi sebou a zničily se navzájem. Film nabízí silné ale i slabé momenty, vše zazdívá patetický konec prošpikovaný strašnými nesmysly, ale ta část, kdy má dojít k poslední válce, to mělo takové koule, že jsem úplně zapomněl dýchat.

Člověk ze zoufalství snadno pomate se. Znáte to. Vstoupíte do sálu, nasajete ten vydýchaný odér, jakýsi zápach celuloidu ztracen mezi proseděnými sedačkami, nasoukáte svou obstarožní zadnici mezi dvě lakovaná opěradla, která pamatují ještě Husáka na náměstí. V mžiku se vám vybaví matné vzpomínky na dobu, kdy jste z toho stejného sedadla čekali, až se na plátně rozsvítí nápis Constantin film bringt a zpoza rohu vyběhne Vinnetů s Oldou. Sedíte tedy a tak nějak tušíte, že letos to bude fakt pecka, že jdete na něco výjimečného. Něco jste se už doslechli, víte, že to je tak trochu jiný film. Prásk. Odezní čtyři kreténské trailery na filmy pro úplně jinou diváckou skupinu a najednou tma; začal film Gravitace. Pak trvá asi devadesát minut, než se nadechnete. Cestou domů, navzdory dírám v chodníku, poskakujete nadšením, koluje ve vás dlouho zapomenutý pocit, který není ničím jiným, než radostí, že láska k filmu ve vás ještě neumřela, že ještě tam pod tou ztvrdlou krustou naváleného marastu negace, nudy a neuspokojenosti, to tepe. Že ještě se dá najít film, u kterého se cukáte, nedýcháte, nepolykáte, nevnímáte. Jste v transu, jste ve vesmíru a jste tam sami. Pak jdete po tom chodníku a zažíváte pocit, jako kdyby jste se z toho kosmu vrátili. Jdete z kina.

Velmi špatný film. Už tenkrát musel být. Samozřejmě jsem to viděl v době, kdy jsem nebyl schopen to úplně poznat. To bylo v době, kdy jsme se teprve rozčarovávali z rudého oblouznění a začínali chápat, že perestrojka kvalitnější chleba neupeče. Dnes člověk vidí, jak béčkové to je, jako kdyby film vyráběli rovnou na VHS, co záběr to nějaká chyba, nelogičnost, odfláknutá práce, šlendrián zkrátka vykukuje z každého záběru. Bože, a ten Seagalův běh s plácáním ručiček. Chtěl snad vzletět jako seagull? Film s nejhorší erotickou scénou, nejhorším hereckým výronem v mužské hlavní roli, idiotským scénářem, triky jak z nosu, choreografie bitek (je jich velmi málo - první přijdou prakticky až v poslední třetině filmu) stojí úplně za hovno. Tady jen vidíte, že Seagal opravdu nic neumí, takovej martial arts bych totiž dovedl taky. Je to šméčko se vším všudy. Na tom filmu není poctivýho nic. Vůbec nic. Přes to všechno to byla nesmírná zábava. Seagal rulez, pyčo.