Mulosz

Nebyt onoho poselstvi, ze rozkradani majetku v socialistickem vlastnictvi je spatne, aaaano, a ze socialistickou moralku je treba udrzet za kazdou cenu, aaaano, jednalo by se o vcelku koukatelny film.

Zajimavy napad, dobre natoceno (az na tu resuscitaci, i ja k tomu pridavam svuj postreh) a nelze vyloucit, ze neco podobneho se skutecne muze stat. Ale posledni tretinu filmu uz jsem Kyoko vubec nechapal, co ji tomu debilovi porad tak tahne a co ji vlastne muze do zivota dale prinest.. A to jsem se hodne snazil s postavami identifikovat. Tato vytka nesmeruje vyhradne vuci reziserovi a scenaristovi, samozrejme beru na vedomi, ze bylo cerpano z literarni predlohy.

Az do tohoto vikendu mi tato inscenace zustavala utajena, vcera jsem ji dokoukal. Jako pravnik mam velmi rad soudni dramata ci sceny ze soudu, a jde-li navic o ceske dilo, velmi rad prubeh sporu sleduju i po te profesni strance. Trestni rad se totiz v nekterych smerech za ta leta prilis nezmenil. Musim konstatovat, ze u tohoto dila jsem se po delsi dobe nedrzel za hlavu. Nejake chyby tam sice byly, ale spise je vnimam jako nutny ustupek pro stravitelnost filmu laickym divakem, nikoliv jako totalni selhani odborneho poradce (ze spani me po teto strance uz nejaky cas budi 6. dil Sanitky 2). Samozrejme najdeme i par reci o socialisticke moralce, ale to je vzhledem k roku vzniku jen dalsi nutne zlo, ktere nastesti nepusobi ani rusive, ani podprahove. Scenar je napsan se skvelou lehkosti, zahrano je to na jednicku (dokonce vcetne Bydzovske) a hlavne - SPOILER: rozsudek odpovida pravni realite, jakkoliv bylo mozne pohnutky profesora lidsky chapat, na zprosteni obzaloby to nebylo - KONEC SPOILERU. V pravu je jen minimum moralky, to neni vycpela klasikova moudrost, ale tvrda pravda.

Kde že tam byla ta romantika, jak uvádí žánrové zařazení titulu na této stránce?:-) Neuvěřitelně drásavý film, který nedá ďivákovi ani na chvíli vydechnout, ledaže by vypnul přehrávání. Alegorie téměř na vše v byť kultivované, ale řádně zkažené společnosti. Ačkoliv se to z formy a stylu zpracování nemusí zdát, lyrika je snímkem prostoupena od začátku do konce. Není scény, ve které by nebyla nějaká ta brutalitka, nikoliv však samoúčelná, vše má několikerý rozměr a lze uchopit několika způsoby. Sledovat tento film není pro diváka zřejmě nebude dvakrát jednoduché, zvláště pokud dosud nemá s Źulawskim žádnou zkušenost. Tento autor se u mě pomalu usazuje na čele pomyslného žebříčku "nejšílenější režisér všech dob", a to jsem od něj neviděl zdaleka vše. Kam se hrabe Lynch, Waters, Pasolini, Almodóvar, Haneke ad.

Je mozne obdivovat stylovou neokazalost vzhledem k tradicnimu vypraveni normalizacnich filmu, patricnou atmosferu a technickou vyspelost rezisera a vsech dalsich zucastnenych tvurcu. Film vsak trpi prilisnou delkou a vyraznou dobovou poplatnosti. Za oboji po jedne hvezdicce dolu. Jsem si vsak plne vedom toho, ze v ramci sve situace udelal Juraj herz pro co nejvetsi potlaceni one dobove poplatnosti maximum a on sam nikdy rozhodne (ba naopak) nepatril mezi ty, kteri by meli za socialismu na ruzich ustlano.

Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie.

Prvni Angelopouluv film, kteremu nedabam absolutni hodnoceni, a to z duvodu slabsi druhe poloviny, ktera z existenciality sklouzava vice ci mene k dramatu, pricemz to prvni je Angelopoulova velice silna stranka, kterou misty ve zminene druhe pulce opousti. Ten formalni styl je ale opet vytribeny do posledniho detailu.

Za místy nechtěnou, ovšem neskutečnou zábavu, jinak jde o bolševický škvár jak vyšitý.

Absolutni top mezi detskymi filmy, kdykoliv se na to divam, hreje me srdicko. Ma to smrnc, spad, vtip, vse je skutecne a co jsem nezazil sam, to si dovedu predstavit u kohokoliv dalsiho. Nesmrtelne hlasky. Cloveku se ani nechce verit, ze to natocil Troska. Jen by me zajimalo, kam zmizeli vsichni ti herci, Dochleba mel potencial.

Tak to bylo na hranici koukatelnosti. Sokolovsky, tys byl ocas....