Atomová katedrála

Po delikventním Jaru 68 a mírových tancích jsem se těšil, že se pobavím u další nádherné komunistické propagandy, jenže tady to tentokrát dopadlo jinak. O nějaké propagandě bych tolik nemluvil, dokonce ten film ani není tolik o stavbě jaderné elektrárny (ta je tady jenom na pozadí), ale spíš je ten film o vztazích. Vadí mi, že je to utahané, vadí mi divná kamera, místy šílená hudba a na hlavu postavené střihy a nějak jsem nepobral ten konec, ale jinak to špatné překvapivě fakt nebylo. Mělo tam teda být víc záběrů na Vysočinu, ale jinak ten film nějaký smysl dával a špatný nebyl. Slabé 3* (28.03.2020)

Zdaleka to nebyla taková hrůza, jakou jsem dopředu čekal. Samozřejmě to není žádnej nezapomenutelnej kinematografickej kousek, ale za normalizace vznikaly dle mýho mnohem větší bizáry. Takovej Muž na radnici, dotočenej 8 let před Atomovou katedrálou - to je teprv správnej odpad. Snad ani ten Krampol mi v A. K. tak moc nevadil, a to je co říct. Vyloženě blbou roli tam má Pavel Kříž jako Krampolův syn - něco mezi těžce intelektuálním studentem a týpkem na ránu. Teda...na ránu v každým případě. Možná kdyby nefiguroval i v ne moc vydařeným závěru filmu, nesestřelilo by to tolik celkovej dojem. (13.04.2020)

Československé drama související se stavbou jaderné elektrárny Dukovany. Hlavní postavou tohoto dramatu je hlavní stavbyvedoucí inženýr Vladimír Hlaváč, ztvárněný J. Krampolem; děj se soustřeďuje na jeho pracovní i soukromé starosti a problémy. Co se týče práce na stavbě, Hlaváč je brzy po nástupu na místo hlavního stavitele díky intrikám a nepravostem ze strany ředitele O. Sklenčky odvolán z funkce, a na jeho místo je jmenován jeho bývalý kolega inženýr Prchal (J. Vlasák), jenž dovede stavbu téměř k bankrotu. Kvůli tomuto nespravedlivému sesazení je J. Krampol téměř celý film pěkně nasranej, navíc na jeho psychiku začínají doléhat i rodinné problémy. Nedorozumění a vzájemné odcizení s nadaným synem Rosťou, jehož hraje poněkud afektovaně P. Kříž, je tradiční obraz u rodinného stolu. Rosťův nečekaný a nedobře uvážený sňatek s hlupačkou z kiosku a odchod ze studií vyústí k celkovému rozchodu syna s rodinou. Situace na stavbě Dukovan se však začíná uklidňovat a po doporučení zastupujícího stavbyvedoucího Milého (energický a svérázný J. Vinklář), je povýšen do původní funkce a zdá se, že film skončí happy endem. Režisér J. Balík však zvolil mnohem překvapivější a ráznější ukončení snímku. Jako nejzábavnějšího bych označil jednoznačně J. Krampola, jenž často užívá své typické sarkastické a vtipné hlášky, často v nepříliš povzbudivých situacích a také jeho pichlavé dialogy se švagrem lékařem Evženem (skvělý J. Teplý) byly opravdu povedené. Ve vedlejší roli mě též zaujal neotesaný R. Rusev, zejména když v záchvatu žárlivosti k půvabné V. Žehrové napálil automobilem do obytné budovy. Domnívám se, že snímek se politikou zabýval pouze v nejnutnější míře, rozhodně bych se ho neodvážil označit jako agitační či ideologicky pokřivený. V každém případě se nejedná o žádný klenot československé kinematografie, avšak zdejší hodnocení mi není příliš jasné, neboť film je hlavně o lidech, kteří řeší podobné problémy jako dnes. A proto navzdory všem odborníkům hodnotím s klidným svědomím drama jako průměrné. (20.08.2013)

Tak jsem to viděl. Kupodivu jsem čekal větší průser. Vezmeme-li to čistě osobně, pak Krampol zahrál uvěřitelnou roli poctivého vedoucího inženýra na stavbě atomové elektrárny (byť místy křečovitě). Uvěřitelný je i jeho boj s flákačstvím, nadhodnocovanými výsledky i zakopávání o klacky jež mu pod nohy hází připosraní soudruzi z vedení, či jeho po zádech mu šplhající kolega. Tohle může zažívat i dnes leckdo z nás. Je zde i stránka rodinná na níž má hrdina čím dál méně času. Krampol si přestává rozumnět se synem a i s manželkou. Být to takto s elektrárnou v pozadí, nebylo by to tak hrozné. Je zde však ještě ten dělnický opus. Beton, bahno, tatrovky, vé3esky, dělníci, mládežnická brigády, schůze v umakartových zasedačkách s nezbytnými popelníky na každém ze stolů...hnus.... Honí se plán, termíny........A to je to peklo. Spojit hudbu Gustava Mahlera a Čajkovského s betonováním chladících věží či s náhledy přes spleť jeřábů na opravdu hnusné staveniště (byť se hrdina několikráte tím výjevem kochá), to hned tak někdo nedokáže....Vidět to nepřipraven asi bych byl v šoku. Snímek je však dost podobný filmu - Kdo hledá zlaté dno s Rudou Hrušínským ml. který coby řidič tatry pozná pravou chlapskou práci při stavbě vodní elektrárny.... I zde hrdina opovrhuje prospěchářstvím a zvráceností okolí a sám o sobě se tvrdě ponoří do své práce. Jen pro sebe, jen pro své vlastní uspokojení.... Co je zde nutno ocenit, že film nikde nezdůrazňuje vůdčí roli strany atd... Je to spíš takový náhled do socialistického budování mega staveb typu Dukovany. * (17.08.2011)

Kromě toho, co už zde bylo řečeno, je třeba zajímavé sledovat vývoj hereckých postav Jiřího Krampola. Tento herec-neherec měl nejprve za sebou role všemožných drsňáků, posléze následovali straničtí funkcionáři (jak jsme svědky i v Atomové katedrále), poté se stylizoval do role komika, aby nakonec po revoluci v roce 1989 v důchodovém věku opět „zdobil“ plátna kin jako drsňák. Pokud jde o režiséra Jaroslava Balíka, až na výjimky jsou jeho filmy říznuty větší či menší dávkou tendenčnosti již od 60. let, vzpomeňme na „Reportáž psanou na oprátce“ z roku 1961, dílo, které vzniklo v předvečer obrovského boomu Československé nové vlny. Během období normalizace lze za jeho nejplodnější éru považovat 80. léta, kde ještě před „Atomovou katedrálou“ natočil v roce 1980 ohavně vykonstruovaný příběh s názvem Rytmus 1934, snímek, který byl dlouho nedostupný a nechtělo se do jeho uvedení ani největším otrlcům z CSFilmu. Atomovou katedrálou však překonal vše, co dosud zplodil a nezastínil jí ani svým dalším veledílem Experiment Eva. Soudruh Balík byl mj. také velkým kolektorem funkcí, což je prvek, který ho spojuje s dalším zvěřem Kachlíkem, neboť např. FAMU měla to „štěstí“, že postupně oba dva na několik let vedli její katedru režie. (23.11.2012)