Případ Platfus

Poslední léta protosocialistického režimu byla v očích mravně a kulturně zachovalejší části společnosti (vyjádření není pouze popisné, ale i až lékarnicky výstižné) časem jakéhosi vážení a převažování mravních hodnot. Stručně bychom tuto tendenci mohli popsat jako vzpouru proti pozitivně právní ortodoxii, myšlenkovému a mravnímu moru, který naší společnost v druhé polovině minulého století stál až příliš mnoho. Zdánlivě prostý a nezajímavý příběh podle vytříbeného, něžného mužství scénáře jednoho z cimrmanovských protagonistů se v tomto nasvícení mění v nadčasové naléhavé mravní poselství. Poselství, které burcuje nejen lidskou slušnost a smysl pro ideální hodnoty, ale i intelekt a jeho soudnost. Mravní rozhraní je vždy těhotné svou až sopečnou tektoničností velkých témat a mravních katarzí. A jeho přesné intuitivní postižení zase nadčasovým rozměrem. Divák, zejména poučený, otevřený a naslouchající divák, pak cítěním i dosažením mimořádného zážitku. Zážitku, na který se po léta a desetiletí nezapomíná. (23.09.2007)

Nesdílím nadšení většiny hodnotících. A) Nemám v lásce TV inscenace, působí na mě příliš uměle, papundeklově a staticky. B) Děj byl křišťálově jasně předvídatelný, překvapila snad jedině ochota ještě před Plyšovým cirkusem '89 ukázat, že někteří soudruzi zneužívali svou moc a neuměli vychovat své ratolesti. C) Zuzaně Bydžovské měl ještě před závěrečnými minutami někdo vysvětlit, že hraje vzdělanou ženu a ne vytlemenou puberťačku. Dlouhá scéna, kdy balila Hanzlíka, byla těžkým WTF!?! Její smích, znějící jako když se vlivem kulometné palby zřítí kostnice, mě bude asi ještě dlouho strašit ve snech. D) Nevím sice, jak fungovaly soudy za komárů, ale nějak mi ten proces nepřipadal věrohodný. Jinak samozřejmě potěšilo silné herecké obsazení, každý slušný člověk musel Brodskému držet palce, aby vyvázl se ctí a osobně by mě zajímal názor dnešních nedotknutelných generací zlatých dětiček... asi by byly pobouřené fyzickým násilím vůči vrstevníkovi a na jeho chování by neviděly nic zavrženíhodného. A proto: škoda každé facky, která padne vedle! 67% (23.06.2011)

V českejch končinách nejsem vůbec zvyklej na takovýhle soudní drama. Drama, kde je výbornej Ota Sklenička i Martin Růžek a samozřejmě i Bydžovská s Bróďou. Jenom mi tam teda ty komediální linky (obzvlášť ta mezi Bydžovskou a Hanzlíkem) přišly jak pěst na oko. Nebejt tam tahle jejich pseudoromantická pseudokomendiální zápletka, mohlo bejt hodnocení lepší, ale tohle celou atmosféru filmu dost narušilo. Zkrátit o 20 minut, v rámci možností vynechat Hanzlíka a jdeme do plnejch, takhle za pěknou čtyřku. 👌 (20.11.2020)

Tenhle nenápadný televizní film je vážně klenot. Skrze poctivé herecké výkony, jež zmínili ostatní a díky apelu na morálku z pera Zdeňka Svěráka. Vše zaštiťuje režie zkušeného Františka Filipa. Vnímavý divák si pak třeba najde mnoho jiných kladů, například to, jak se dá tzv. "filmové fanouškovství" převést do reálného života. MY SE NA TO PLÁTNO DÍVÁME. I TU SLZU URONÍME. DRŽÍME PALCE TĚM SLABEJM, SPRAVEDLIVEJM. ALE KDYŽ POTOM PRO NĚ V ŽIVOTĚ MÁME HNOUT PRSTEM, TAK TO NEUDĚLÁME. JAKEJ TO MÁ SMYSL? (19.03.2024)

Natvrdo řečeno, Svěrák se zde evidentně pokoušel napodobit Jiřího Hubače. Ocitl se tak ovšem daleko od pole svého záběru a v dostávání se postavám "na krev"  evidentně není ve svých kramflecích, díky čemuž na svůj vzor citelně ztrácí (asi jako Cimrmanův Dědeček na Němcové Babičku). Stejně tak vysvětlení motivace některých postav hapruje. Třeba ten obrátivší kamarád, to by u Hubače byla excelentní studie na téma kamarádství vs. správná věc, tady to vyzní vysloveně účelově a trapně. Co na tom, že Brodský je excelentní, když Svěrákovi tam, kde nestačí povrchní humor, naprosto chybí lidská hloubka i scenáristické schopnosti. (10.11.2013)