Mulosz

Docela pekne a vystizne zachyceni osudu lidi, kteri si mysleli, ze se ve velkem meste odpoutaji od sveho dosavadniho nespokojeneho zivota a najdou tam svobodu a spoustu moznosti se realizovat. Misto toho je tam vsak cekala jeste vetsi prazdnota nez poznali dosud. Znam par lidi, kteri si v mensim meritku prozili totez. Vubec se mi bohuzel nelibila herecka v hlavni roli, byla mi dost nesympaticka, coz mohlo byt dano vice faktory - nevhodnym obsazenim, nezvladnutym projevem, obcasnymi chybami ve scenari atd. Jako bych ji misty ty stavy pral a rikal si, ze si za to muze vlastne sama. Je to ale jen muj osobni pocit, nikomu ho nenutim a nevztahuji ho na divaka jako takoveho.

Meechee: zdravim:-) Tento film jsme s Meecheem absolvovali na 41. MFF KV spolu a nezbyva, nez se pod toto hodnoceni podepsat. Takove je holt cele brazilske cinema novo - divaku z jine nez domovkske zeme, nastuduj si brazilskou historii, pak se na ten film podivej a nakonec hodne premyslej o tom, co jsi videl. Tento film je hodne, ale opravdu hodne tezky. Nakonec bych mel jeste vyhrady k zanrovemu oznaceni "komedie" - o tu se jedna mozna v prvnich 15 minutach, pak uz divakovi hodne ztuhne usmev na tvari.

Je devet hodin vecer, divak je jiz dost unaven po trech projekcich, ktere ten den na 41. MFF KV absolvoval, prvni minuty filmu premysli, zda ty dalsi dve hodiny jeste vydrzi. Jiz behem nich je ale jasne, ze by mohl. Dej ma spad, rychly strih kratkych zaberu prispiva k tempu, ktere nemuze ani v tuto dobu unavit. Sceny ujizdejiciho auta jsou doplneny sviznou rockovou hudbou, u ktere si nekteri zacinaji podupavat nohou. Nechybi okamziky humoru, i kdyz hodne horkeho. Myslenka zanedbane vychovy a nedostatecne rodicovke lasky se implicitne line celym pribehem, explicitne je servirovana divakovi az na konci filmu, avsak bez prehnaneho kyce, sentimentality a snahy bez dalsiho jen dojmout divaka a bezmyslenkovite hlavni postavu litovat. Ta totiz rozhodne neni zadny svatousek. Jeden z nejlepsich souteznich filmu na letosnim festivalu. Dokaze divaka strnout, avsak ho nuti i premyslet, kde se deji chyby a zda jsou vetsi ty minule anebo ty soucasne.

Hodne tezky film, nicmene ze zajimaveho pohledu popisujici dobu prelomu 70. a 80. let v Polsku. Je treba znat nektere polske realie (zejmena vyhlaseni vyjimecneho stavu zacatkem 80. let), ktere pomohou dej chapat. Jakmile se divak v dobovych souvislostech zorientuje, zacina se postupne identifikovat s chovanim postav, ktere mu do te doby mohlo pripadat trochu nesrozumitelne. Film ma dva obrovske tahouny, a to herece v hlavnich rolich - Krystynu Janda a Andrzeje Hudziaka, ktery za svuj vykon zaslouzene ziskal cenu na 41. MFF KV.

Oznaceni "temne severske drama" je pro tento film hodne mirne. Nazval bych to spise "severske psycho od zacatku do konce". Jde o hodne negativisticky snimek, ve kterem autor dava svym postavam co proto, jak hlavnim, tak jakekoliv vedlejsi figure nedopreje ani okamzik mensiho stesti. Jen utrpeni, zavislosti, rozepre, deprese a nic jineho. Nekolikrat detailne sledujeme krute stavy postav zpusobene drogami, jejich absenci, ci jinymi postavami (v minulosti i soucasnosti). Kdyz uz se zda, ze otec ma moznost po letech promluvit se synem, zazvoni dulezity telefon. Jedna zenska postava se tesi z ocekavane schuzky s potencialnim partnerem, v tom okamziku je ji telefonem sdeleno o potizich jeji matky atd.. To jsou jen nazorne priklady, jak jsou filmove postavy reziserem systematicky muceny. Az na konci se objevuje ono "svetlo na konci tunelu", coz je vystizne reziserovo pojmenovani, v zadnem pripade nejde o zadny happyend. Po skonceni pribehu je jasne, ze nic neni vyreseno, naopak filmovou rodinu ceka prace jako na kostele, kdy prekazek je a muze byt nespocetne mnoho. Vse je velmi realisticky natoceno a tudiz je spolecne s postavami takto masirovan i divak. Jako odmena za toto psycho je mu poskytnut filmovy zazitek, u ktereho se ani chvili nenudi a proziva ho od zacatku do konce. Rozhodne ho ale nedoporucuji pro zvednuti nalady.

Jakykoliv inteligentni odkaz na Taxikare vzdy potesi. Nejvetsim kladem filmu je velmi dobra moznost divaka identifikovat se s hlavni postavou, coz je zasluha dvou osob - herce v hlavni roli a rezisera. S taxikarem prozivame jeho nahromadeny hnev, frustraci a nespravedlnosti, ktere se mu deji. Az se divime, ze vse dokazal snaset tak dlouho. Priklanim se k nazoru, ze konec je uz trochu natazeny, avsak utvrzuje v tom, ze takova postava zeny-mrchy se na platne jen tak nevidi.

V prve rade by me zajimalo, kdo tento snimek na techto strankach zanrove oznacil jako komedii. Ted uz k samotnemu filmu. Zamerne ho nehodnotim hvezdickami, protoze ma tak rozdilny obsah a formu, ze by potreboval hodnoceni dve. A misit ci prumerovat dve veci kvalitativne tak odlisne, proste nejde. Formou pripomina film Hanekeho "Utajeny". Divak se u filmu ani chvili nenudi, kazdou minutou je napinan vice a vice, jak se veci maji a v co vyusti, reziser dobre pracuje s psychikou a psychologii postav i divaka. Nastinuje spoustu hypotez, ktere jsou bud rozvijeny v dalsi hypotezy anebo po chvili zklamavany, aby se po case zase staly aktualnimi. Za tuto slozku zaslouzi film cistou jednicku. Obsahova stranka postupne nabizi behem pribehu vice interpretaci, ale pokud melo byt (soude podle zaveru, ktery byl bez nejake zretelne navaznosti na predchozi dej) hlavni myslenkou filmu naprosto primitivni a cernobile videni, ze "my se tech zemi na Blizkem vychode z duvodu terorismu tak bojime, pritom tam jsou tak hodni lide a je tam tak krasne", tak s tim at jde pan reziser s prominutim do prdele.

O takovych filmech se jednoduse rika, ze jsou bez dalsiho krasne. Zadny problem, ze po dejove strance sledujeme ne moc svizny posun dopredu, dost opakujicich se prvku a trochu nadsazeny motiv s pitim devitileteho devcatka. Pastvu pro oci zajistuje skvelym zpusobem snimana krasna fotogenicka krajina, perfektne zvoleny hudebni doprovod (mj. dost pomaha posunovat dej dopredu, kdyz uz po narativni strance je tento posun zpomalovan) a citliva prace s detskym hercem, diky ktere mohl svou roli zvladnout na svuj vek opravdu dobre. Zazitek, behem ktereho divak jen sedi, obdivne zira a snad by se tim chlapcem chtel na chvili i stat. Ale jen do te doby nez zjisti, ze si nema kde umyt ruce.

Chtel bych timto vazene pani reziserce, ze srdce "podekovat" za to nejvetsi trapeni, ktere mi za cely 41. MFF KV pripravila. Natesen na jisty zpusob odkazu na Kaurismäkiho jsem plny ocekavani tento film zhledl a na jeho konci jsem byl ne zklamany, nybrz uprimne nastvany. O co vice byl tento pokus odvazny nebo spise troufaly, minimalne dvakrat tolik vypovida o velke nevyzralosti madarske reziserky. S Kaurismäkim mel jeji snimek pramalo spolecneho. Do oci bijici rozdily spocivaji zejmena: 1) V autorove sebereflexi a empatie s divakem - Kaurismäki ,vedom si sveho osobiteho a pro divaka trochu narocnejsiho stylu, zkracuje sve filmy na stopaz nezbytne nutnou, malokdy prekroci 70 minut. Vrazedne temer dve hodiny se v tomto pripade staly muky, kdy minuta v hledisti rozhoduje, ale behem niz se na platne nic nestane. 2) V humoru - v Kaurismäkiho filmech nenasilne a polovazne cisi z kazde situace a je nezbytnym korenim vypraveni. V Cerstvem vzduchu jsem ho marne hledal, i kdyz pokusy byly (scena v kostele, ha ha). 3) V postavach. Finovy postavy jsou typy kazdym coulem, maji svuj potrebny zjev a projev, jez jsou motivaci pro cele vypraveni. Agnes Kocsis obsadila do filmu dve naprosto nudne zenske, kterych by si clovek na ulici nevsiml a ktere mohly byt nahrazeny kymkoliv, kdo byl zrovna kolem. Rovnez "dekuji" autorce za "skvely" napad s barevnym ladenim mizansceny do cervena (Kieślowski mozna in memoriam trochu skyta) a vzkazuji timto, ze to byl dost laciny trik, jak odpoutat pozornost od slaboty filmu jako takoveho. Netusim, z jakeho duvodu se zalibil tomu afektovanemu exhibicionistovi (mam tim na mysli kritika Variety Eddieho Cockrella), ze byl vybran do prestizni sekce "Critics´ Choice", zaroven ale neni v tomto pripade potreba po tom patrat. Dulezite je, co bylo k videni na platne, a to bylo tak akorat na petku do zakovske knizky. Tento film musel kazdeho soudneho divaka s minimalnim prehledem o soucasnem evropskem filmu urazit.

Moc dobry film a nazorny priklad, jak jde absurditu valky vyjadrit i bez zbytecnych klise, velkych gest a silnych slov.