Mulosz

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu.

Musim rict, ze zakrnejsi utok na prvni signalni jsem jeste na platne nevidel. Nebojim se tento film nazvat citovym vydiranim, navsteva hlavniho hrdiny u manzelky a ditete obeti budiz tomu posledni kapkou. Na rozdil od jinych filmu takto utocicich na lidske city se vsak divak Bratrum neubrani (kdeze je takova Philadelphia, kde to pri trose snahy nedalo moc prace) a polovinu filmu si kouse nehty. Reaguji na vsechny ty prohlaseni, kterak byl film laciny a plytky. Tito prispevatele necht se zkusi zamyslet nad tim, zda vubec s Michaelovym cinem souhlasili a odpustili by mu ho. Zda mel byt za nej souzen, zda byl vinen a zda si za nej zaslouzil trest ci ne. Vemte do ruky tresti zakon a tam odpoved naleznete, ackoliv neznali prava se u toho trochu zapoti. Co vsak na to moralka? Musi se vzdy shodovat s vykladem zakona (jakekoliv zeme)? Pokud si vubec odpoved na tyto otazky najdete, stravite u toho mnoho casu a nezapotite se trochu, nybrz jako prase.

Oproti prvnimu dilu zde doslo k zmene zanru, coz samozrejme neni samo o sobe spatne, problem vsak je, ze byl film prezentovan jako horor, ovsem az na par ulekovych okamziku (mimochodem o dost slabsich nez v jednicce) s nim nema moc spolecneho. Tudiz na tomto poli Oko 2 selhava, jako samostatny a na jednicce nezavisly mysteriozni thriller by ale vubec nebyl spatny. Chtelo by to ale oprostit se od toho castecneho fusovani do hororu a snimek takto neoznacovat. Co se tyce formalnich prvku, opet vynika zvukova stranka.

I ja jsem se u filmu dobre bavil a ani chvili se nenudil, vyhradu mam vsak k expozici. Nemusi vzdy byt plna informaci, naopak byva expozice kolikrat zamerne skryta, ale v tomto pripade nebylo urcite zamerem tvurcu, aby byla tak nekomunikativni a skoupa na informace divakovi, nicmene se nejakym nedopatrenim stalo. Sledujeme chlapce, jak surive bije sveho spoluzaka, posleze doma zpytuje svedomi a pak razem nekam odjizdi. Nezname zadne motivace jeho chovani. Potud by bylo jeste vse v poradku, nebylo to poprve, co jsme se o motivech chovani hlavni postavy dovedeli az nekdy v pulce filmu (jako priklad me momentalne napada Zanussiho Spirala, rok 1979). Nicmene nechapu, jak se muze pote z minuty na minutu stat z naprosteho surovce temer Mirek Dusin, ktery bojuje proti temtyz skolnim nesvarum (sikana spoluzaku) pomalu s nasazenim zivota, kdyz divak jeste ani nestihl vstrebat hypotezu, ze hlavni postava je nasilnicky blb, ktery neuznava zadne principy a ktery mel byt misto na elitni skolu poslan rovnou do Cernovic. Tento nasilny prechod z expozice do deje zbytecne ubira na hodnoceni filmu, ktery jinak nasledujicim vyvojem pribehu maximalne zaujme. Nakolik byl pribeh verohodny a zda by se nekdy mohlo stat, ze by cely profesorsky sbor jako jeden muz prehlizel praktiky samozvanych studentu-diktatoru, uz muzeme jen spekulovat.

Jeden ze slabsich Hitchovych kousku se vsim vsudy. Napad s lzivym flashbackem nemuze zachranit napr. nedotazenou hlavni zapornou roli, ale i jine nedostatky (kamera - to mel byt noir nebo si osvetlovaci cucnuli trochu kvitu na uvolneni?)

Rozhodne nejde o zadny "nebojim" horor, efektivni pouiti formalnich prvku (zejmena kamery a zvuku) vyvolava v divakovi hodne zvlastni pocity. Avsak ten konec, zvrhavajici se do neceho mezi katastrofou a melodramatem, je hodne zpraseny. Mozna by si za nej film zaslouzil i dve hvezdicky dolu, ale budu hodny.

Jedna hvezdicka dolu je za ne moc povedenou Coppolovu povidku. Jeji myslenka sice nebyla spatna, ale scenar a zpracovani melo do idealu daleko. Odted jiz nemohu prohlasovat, ze jsem od nej nevidel slaby kus. Za to zbyle dve povidky zaslouzi absolutorium. Skvela freudovska vztahova studie ve Scorseseho prispevku doplnena u nej tradicnim pouzitim popularni hudby umoznuje jednoduche vciteni se do postav pribehu, divak se s nimi bez problemu identifikuje a patra, kdeze uz nekdy neco podobneho v zivote videl ci snad dokonce zazil. Woody Allen se zase dokazal drzet sveho modelu, ktery je v podstate ve vetsine jeho filmech stejny, ale nikdy nenudi a neprijde stereotypni. Jeho pribeh zkraceny na polovinu obvykle delky je stejne uplny jako by byl celovecerni, nic nechybi ani neprebyva. Navic zivotni pribeh, ktery nekteri urcite osobne taky znaji, opet koreni obvyklym, mne velmi blizkym sarkastickym humorem.

Antonioniho jsem nikdy nemusel, Wenders naopak patri mezi me oblibence. Byl jsem zvedav, co vznikne ze spojeni techto dvou protipolu a musim tedy konstatovat, ze nic, co by zvedalo ze zidle. Nebyt zaverecne povidky a hudby v ni a v titulcich, bylo by hodnoceni jeste nizsi. Zde jsou duvody: 1) Film ve mne nedokazal vyvolat jakekoliv citeni s postavami, dialogy byly studene "ako psi nufak", jak napsal Radko (presne a vystizne). 2) Z prehnaneho mnozstvi filozofickych myslenek si divak v tom zmatku odnese stezi jednu. 3) Nechci byt cynicky, ale hudbu, ktera podkreslovala milostne sceny, jsem naposledy slysel v Denicich cervenych strevicku (vyjimku tvori jiz zminena ctvrta povidka a titulky -nevyrovnanost formalniho prvku filmu). 4) Az na ctvrtou povidku chybel pribehum bod zvratu ci nejake prekvapeni. Od jejich expozice se nic nezmenilo - dva lide se na zacatku povidky potkali a zamilovali do sebe, ac jejich laska nebyla naplnena, a milovali se az do konce, ac jejich laska stale neni naplnena... muz na zacatku povidky podvadi svou zenu a tak je tomu i na konci... V treti povidce uz sledujeme pokus, ktery vsak pusobi velmi neverohodne ("uz mi nevolej..."). Ctvrta povidka nam konecne neco prekvapiveho v zaveru prinese a sice, ze divak zjisti, ze divka patri k... (nebudu prozrazovat), avsak je uz hodne pozde na to, aby to spasilo cely film (nevyrovnanost scenare - nebo chcete-li syzetu - filmu). 5) Kamera jezdici ulickami mest je sice pekna, ale nijak napadita a brzy zacina nudit. Na zaver je treba prece jen smeknout pred Wendersem, ze se pro sveho tezce zdravotne postizeneho kolegu dokazal obetovat a de facto mu svou ucasti na filmu umoznit jeste neco natocit. A ze dokazal slovy docela presvedcive vylicit dusevni rozpolozeni rezisera-umelce. To je vsak jeden z mala dobrych okamziku ve filmu. Optimalni hodnoceni by bylo 1 a pul hvezdicky, jelikoz to vsak nejde, snad jen z ucty k velkemu jmenu filmove historie zaviram oci a davam dve.

Slabota, kyc, nuda, klise aneb jak lze temer ve finale genialni kariery riskovat celozivotni povest takovym paskvilem.

Tento film, stejne jako ostatni z Antonioniho tetralogie citu ma pro divaka jeden zavazny nedostatek - pojednava sice o zajimavych vecech, ma dukladne nastudovanou muzskou i zenskou psychologii a v zobrazovani dusevniho stavu a potazmo chovani postav je naprosto presny, ale je podan takovou fomou, ktera kdekoho (krome masochistu) vetsinou zhruba v druhe pulce filmu odradi. Jako by Antonioni pri nataceni techto filmu zapomnel, ze se na nej nekdy budou divat lidi. Jeho reziserskou zrucnost a napaditost vsak rozhodne nepopiram.