Třináct rozhovorů o tomtéž

Tento film bych rozhodně neřadil ke klasickým Hollywoodským tvorbám. Scény jsou dokonale propojené, bez jediného klopýtnutí, co se dějové návaznosti týče. Jejich ponurá atmosféra připomíná trochu Hitchcockovské filmečky, i když se nejedná o horror. Ale i tak vás zamrazí v zádech nad situacemi, kterými jednotlivé filmové postavy prochází. Ve filmu vás budou provázet střídavě pocity štěstí, smůly, viny, utrpení i odpuštění, prostě téměř všechny co patří k lidskému žití. Veškeré tyto pocity maximálně prostoupí divákovou duší, ať chce nebo ne:-) K hereckým výkonům, hudbě a střihu není snad potřeba dodávat jediného slůvka. Prostě celý film je unikát. Je to skvost na který je radno se podívat co nejdřív a nejenom jednou:-) (10.07.2006)

Tenhle film obsahuje snad všechny ingredience, které mám v současných filmech nejradši - tajuplné prolínání lidských osudů za neustálého filosofování o příčinách a důsledcích štěstí, podmáznuté smutnou klavírní hudbou a odehrávající se na magickém Manhattanu. Ale tentokrát jenom za 4 hvězdy, poněvadž to, narozdíl od podobné, ale mnohem propracovanější Magnolie, občas drhne a některé dialogy nejsou až tak moudré a objevné, jak mohly být. (Např. na dětskou otázku ,,Proč do tebe nabouralo auto?" se dalo - aby to vyznělo moudře - odpovědět takřka cokoliv jiného než ,,Protože jsem mu stála v cestě.") (14.07.2006)

Povídkový film, který sleduje osudy několika lidí, které se různě proplétají, ovlivňují, náhodně setkávají. Je to "pouze" bilancující dialogovka, ale velmi příjemná a místy až depresivní. Zatímco první polovina funguje, ve druhé už to začíná být příliš rozvláčné. Některé z příběhů sice doplní některé jiné, ale celkově jich dobře polovina působí jako zbytečná vata. Prostě je to opravdu třináckrát plus mínus to samé. (11.03.2005)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)

- Co vlastně chceš? - To, co chce každý. Opravdu žít. Probouzet se s elánem. Být šťastný. // - Stejně si připadám nějak neuspokojený, něco mi chybí. Pořád si říkám: Je to všechno - jenom existovat? - A co hledáte? - Už ani nevím. Někdy se dívám studentům do tváře a vidím tam úžas, dychtivost, když se dovídají něco nového. - Musíte mít uspokojení z toho, že je učíte. - To není totéž. Já už to vím. // Spokojenost jsem vždycky pokládal za druh rezignace, přijetí statu quo - jako by člověk všechno vzdal. A já se vzdat nehodlám. // Je to zvrácené: léta si lidé tříbí ducha, vzdělávají se a nakonec se chtějí stáhnout do sebe. ___ Režisérka filmu: "Vždycky mě fascinovalo, jak někdy zcela banální gesto nebo náhoda dokážou změnit směr života." ___ Jsme maximalisti jen ve svých představách a snech a jsme povětšinou minimalisté a realisté ve skutečném životě. Sníme o mnohém, ale spokojíme se často s malým. ___ Occasional glimpse of everyday beauty. (16.05.2011)