Mulosz

Doteď přesně nevím, zda jsem viděl něco geniálního anebo naopak naprosto příšerného. "Přehorlivý muzikálový superkýč na vlnách Dunaje a rockové nostalgie, za miliardu forintů (pozn. v přepočtu cca 80 mil. Kč) z Maďarského filmového fondu." (Jaromír Blažejovský, Cinepur č. 115, s. 19). Hodnocení zřejmě stojí a padá s tím, nakolik má divák za to, zda a jak moc je ten film myšlen vážně. Přikláním se k tomu, že ani trochu, a výborně jsem se bavil. Hranice mezi 5* a odpadem bývá někdy velmi tenká.

Za celou 2. sérii. Kvalitativně stejná úroveň jako první. Onen detektivní příběh vlastně není důležitý, ten tvoří jen pozadí či základ onoho tzv. buddy movie.

Postupně se z tohoto seriálu čím dál více stává moje guilty pleasure, jinak bych šel s hodnocením rapidně níž.

Za celou 2. sérii. Ta šla kvalitativně ještě níž než ta první. Některé díly měly svou úroveň, proto celou sérii zvedly na dvě hvězdičky. Ovšem zvláště ty případy založené na tom, že se do nich jako obět či přímý aktér přimotal někdo z vyšetřovacího týmu, byly k pos*ání v kleče. Tento pokus o "Okno do dvora" v závěrečné části tomu dal korunu.

Čím jiným přesvědčivěji ukázat, jak nebezpečné je hrát na strunu nacionalismu (ač je to hrdě a velmi zavádějícím způsobem nazýváno "Pochod nezávislosti") a jaká nálada se pak šíří společností, než autentickými záběry zmíněné akce, na které je zcela elegantní formou navázán příběh hlavních hrdinů. Ti nejsou typickými sociálními případy, mají v podstatě jen jedno (přirozené) přání - mít kde spát. Jinak nikam nechodí s nataženou dlaní, nikoho citově nevydírají. Jde o něco, co se u sociálně laděných filmů jen tak nevidí, a Andrzej Jakimowski dokázal obě roviny propojit tak geniálně, že se tomu snad ani nechce věřit. Nelze pominout nádhernou formální stránku - kameru a hudbu, která dává celému filmu ještě silnější atmosféru. Po třetím zhlédnutí filmu neměním názor a dojem, který na mě film udělal hned napoprvé.

Zde popisované okolnosti mimo text samotného filmu jsou nesmírně zajímavé, hodnotím však film jako takový (scénář, režii, formální stránku) a ptám se, kdy si taky mohu natočit své domácí video a nechat ho promítnout v Cannes?

Zatím největší bomba celého Febiofestu 2018, těžko říct, zda lze něco takového ještě vidět:-) Pochválit lze mj. také skvělý titulkový překlad do češtiny.

Strašná selanka, ale závěr celkem zajímavý.

Prostitutka z přesvědčení.

Bylo potěšením sledovat, že Kimovi ještě neodbilo (jak v tvorbě, tak v hlavě). Po poslední příšernosti Stop! a scénáři ke stejně zhovadilému kousku Made in China by se tak mohlo zdát, i když při poslední návštěvě MFF KV v roce 2015 vypadal zcela normálně - chodil na několik filmů denně, dobře věděl, které autory si vybírá, s každým se rád vyfotil, na každého se přirozeně usmál atd. Nyní ve svém nejnovějším filmu předkládá syrovost až na dřeň - násilí v jeho dřívějších filmech bylo zabaleno do poetiky a formální vytříbenosti, zde se nic takového neděje. Možná může trochu vadit poměrně televizní vizáž celého díla, ta ale zcela s touto syrovostí koresponduje a nijak mě vlastně ani nerušila (i kdyby to neměl být záměr, ale důsledek toho, že po Stop! se prostě těžko shánějí důstojné peníze). Kim staví hrdinu a diváka před otázky, na které se těžko hledá uspokojivá odpověď, ale nesnaží se ji podsouvat prostřednictvím podprahových vsuvek, propagandy, svérázných postojů apod. Vše podává naprosto racionálně a každá scéna dává smysl. Odpověď na ty otázky nechť si najde divák sám, je-li to vůbec možné. Dále odkazuji na komentář Enšpígla, k němu snad jen dodatek - neznám korejskou náturu, projevy chování apod., ale přijde mi, že ono "přehrávání" je u nich prostě normou, jen na nás působí místy nepatřičně. Minimálně v Kimových filmech tomu tak vždy bylo.