1frida2

U všech jsem si smlsla, mňam

Ach ty deti. Pohled ocima deti je nekdy tak slozity a smutny a jindy tak krasne jednoduchy. Nemaji to lehke s nami dospelymi.

Malebne, jak obrazem, tak zvukem. Jen me mrzi, ze jsem tam nemohla byt s nima.

Na Vargovi jsme byli, když vystupoval v rámci koncertu skupiny Synkopy61, jako host. Už jsem ho znala a šířily se o něm fámy, že hraje pod vlivem. Tak o tom jsme se přesvědčili. Hrál pod vlivem, pod vlivem svého génia, kdy nevnímal publikum, jen svou hudební múzu a koncert se tak o dost prodloužil. Musím přiznat, že i já jsem tomuto pánovi zcela propadla, umělci,který žije ve svém světě a ani nevnímá, jakým je kouzelníkem. Dokument mne navíc přesvědčil o tom, že je skromným a vlastně i překvapeným, že o něm chce někdo natáčet dokument. Jo a líbilo se mi, jak hezky hovořil o své ženě se kterou žije léta a ta to s ním určitě nemá snadné.

Ten film má atmosféru, jaká se jen tak nezdaří. Je to díky hercům, kostýmům, kulisám. Příběh se nevleče, má spád a energii, zrovna tak, jako Katie. Je pravda, že B.S. zase přehrává, ale to je u ní vždycky, tady mi to však nevadí, naopak je to v tomto filmu velkou devízou. Skvělé dialogy, vtipné i břitké. A ano,člověk má ambice a plány a také svá přesvědčení. Katie si myslí, že by měli mít s mužem stejné vize a Hubbell by se jí zřejmě podřídil. Jenomže to nejde, Katie touží po tom, aby její přesvědčení bylo i jeho. Ale ví, že není. Proto odejde, chce všechno, nebo nic! Škoda, kdoví, jestli časem nelituje, ale to už by byl zase jiný příběh. Takže" já chci, aby pršelo!"

Film měl tři roviny, první, sezmanovací s kamarády, městem, ruskou komunitou, místními prioritami (hospoda, lov jelenů, těžká práce v ocelárně). Druhá rovina je těžko stravitelný obraz z válečného zajetí ve Vietnamu a pokus o útěk. Třetí, návrat domů. Nadšení z mládí je pryč a v hlavách se usadí kulka, kterou už jen tak nelze odstranit. Celou dobu jsem fascinovaně zírala na R. De Nira a určitě ne proto, že by byl zajímavý jak skvrna na zdi. To tedy fakt ne.

Robert Redford má tak neskutečné charisma, že všechny filmy, ve kterých hraje posouvá o stupínek výš. Tři * za příběh, který naštěstí nesklouzl do unylého a plochého naivního romantismu. Trošku mi to připomnělo drama z filmu "Vzpomínky na Afriku". Sebevědomá a ctižádostivá žena si uvědomí, jak křehký a zranitelný je život ve všech jeho podobách se všemi jeho důsledky. Další* Redfordovi, kterému věřím úplně všechno.

Tak nevím, zaříkával Redford koně nebo mě? Asi oba. A povedlo se mu to!

Velmi se odkryla Dagmar Pecková v tomto dokumentu. Působivé, zbavené bulvárních manýr. Za to patří dík režisérovi Mikulíkovi.

Líbila se mi ta radost, jemnost a vlastně i taková samozřejmá poslušnost všech těch žen a jejich milenců a mužů. A když k tomu přidám vizuální zážitek, co víc si přát. Mám dobrou náladu.