fmash

Co se zpočátku zdá jako nuda, je nakonec docela nuda. Největší zábava je asi zajímavě pojatá nedbalost, s jakou hlavní hrdina ke všemu přistupuje, a musím říct, že jsem se párkrát zasmál, i když jsem ještě nevěděl, že to je komedie... K té nudě — on se hlavní postava po všech těch letech fakt krutě nudí, ale jak něco takového, má-li to být podstatou příběhu (ale možná mi to tak jen přišlo), ztvárnit jinak, než nudně? Oříšek. Vlastně se mi to líbilo, asi tak mezi jedničkou a pětkou. Takže dám zhruba dvojku s lehkým dojmem, že kdyby pod tou samou věcí byl podepsaný Jarmusch, pětky by jen padaly, včetně mé.

Od prvního pohledu béčko, nápady posbírané všude možně v hrách i televizi, herci na levačku, zombíci jednou sprintují a jsou neporazitelní, podruhé je stačí propíchnout násadou od smetáku, s atmosférou a propracovaností Walking Dead nesrovnatelné. Na druhou stranu je to docela sranda a příjemné osvěžení. Doktor je prima čípek, Murphy zrovna tak. Vlastně si není tak moc na co stěžovat, přinejmenším od třetího dílu nahoru.

Žhavé výstřely a podobné legrácky se tomuhle kousku nehrabou ani po kotníky, což ale možná ocení jenom lidé kolem čtyř křížků na hřbetě a mladí filmoví maniaci. Druhá nejlepší věc hned po skvělé nápodobě efektů a vzhledu starých kousků, odzbrojující nadsázce a bezohledném ignorování všeobecně známých vědomostí, i kdyby to byly kupecké počty, je samozřejmě půlhodinová délka. A kdyby to bylo dvacet minut, o jiné známce než 5 bych ani neuvažoval. Takhle 4½.

Na Bonda určitě nejsem odborník, ale co že je to za žánr? Podle všeho parodie komedie. Jedna kebule za dědka na lyžích a sem tam cecek.

Pěkná výprava s náběhem na klasiku, ze které se brzy vyklube rádobyrealistická taškařice o revoluci, která za rozjásaného povyku proletariátu svrhne imperialistického mocipána i s jeho pohůnky.

Najděte si tu komentář uživatele Adam Bernau, to bude asi nejjednodušší...

Jestli na těchhle morzakorech něco zaujme, tak je to Eva Green a Hartnett. Protože skutečně hrající herce by člověk v béčku nečekal, a je to příjemné osvěžení. Výprava ale také není typicky béčková, tak v čem je problém? Vlkodlaci, upíři, exorcismy, Dorian Gray, Frankenštajnova nevěstka, čili všeho víc než dostatek, jenom se tam všichni tak nějak hluše plácají a první série mohla mít podle mého tak 3-4 díly. K tomu nechutně dlouhé unyle snaživé titulky, a nebýt občasného slušného dialogu a zřídkavé napínavé scény, netuším, proč bych se měl jako chudina takovouhle šestákovkou vůbec zabývat, protože neposkytuje ani chléb, ani hry. 2¾. Mimochodem, kolik tak zhruba killne rachitický doktůrek upírů, když má prvně v ruce bouchačku? No, bez ztráty květinky tak asi 6-8 kousků. Pak se začne trochu potit. Dovětek: Za zmínku možná stojí postava Frankensteinova druhého stvořence. Jeho lidsky kvílivá truchlivost a nářek nad nedostatkem lásky, nezájmem stvořitele a světa vůbec v kontrastu s jeho vlastní sofistikovanou necitelností, krutostí a egocentrismem. I jako homunkulus je věrným obrazem lidství, zcela pochopitelný, a přesto nevzbuzující žádné sympatie. Zajímavé je, že jako snad jediný ze všech postav nakonec dosáhl svého, navíc za příznačně postmoderně nemorálních okolností (krádež příteli). Možná to byl záměr, možná ne, tak či tak se jedná o poměrně vzrušující (protože skryté a nedořečené), byť nechutné a našemu upadajícímu étosu odpovídající, sdělení. (Tahle závěrečná úvaha by jistě udělala radost panu Jiřímu.)

Zaplaťpámbu jenom třísériový seriál, to se jen tak nevidí, čehož je ovšem v HG vícero (co se jen tak nevidí). Například že upíři jsou víceméně krvelačné mrchy. Nejsem z těch, kteří dají něčemu pětikuli jen proto, že upíři souložící s mládeží nenosí batikovaná trička a nevrhají hluboce zamilované pohledy, ale jednu chvíli jsem měl namále... V první sérii se seznamujeme s hrdiny, jakož i oni se seznamují se sebou samými a se svými schopnostmi a sklony. Zápletka je příjemně přímočará a vede z bodu A do bodu B. Největší problém je, že snaha je moc patrná – hodně střev, hodně hromobití, každou chvíli se někdo poblije a žádný záběr na zvratky si nelze odpustit. Nemilé, ale odpustitelné. Druhá série je už víc thriller, věci se komplikují, a aby bylo o čem točit, všude samý komplot. To mě moc neba, mám radši démonické potvory než intriky, ale na druhou stranu ubývá naivity. Většina postav se vyvíjí (nečekaně je největší sympaťák seriálu dr. Pryce), a to je fajn. Třetí série už je jenom prodloužením té druhé. Některé motivy se zajímavě rozehrávají, některé (např. chorobně užvaněný amant nejsilnější obludy z místní Addamsovy rodiny) méně zajímavě. Pak ale někdo zatroubil na ústup a v posledních dílech (bacha, možný SPOILER) bylo potřeba zbavit se kvapně všech postav a ukončit veškeré zápletky (KONEC SPOILERU). Ve finále moje hodnocení míří dolů, ale na druhou stranu je tam zajímavý soundtrack, pěkná nekorektnost (žádný explicitní mezirasový sex, zato sem tam incest), takže téhle cikánské variaci na True Blood pořád ještě hodím čtyřku. 3¾.

Při sledování jsem několikrát živě viděl (bohužel jen ve svých představách), jak věčné pochybnosti o sobě a svých motivacích, skrývání pravdy a realtivita milosrdné lži - podle toho, kdo ji uplatňuje - stravují hlavního hrdinu a činí z něj uvěřitelnou temnou postavu balancující na hraně povinnosti, svědomí a svévole. Jelikož ale tvůrci nenašli fešného freerunnera, který nemá obličej s mimickými schopnostmi medvěda, tedy který by dokázal hnutí mysli vyjadřovat i jinak než pohyby koutků úst a sem tam svraštěním obočí, a protože scenáristovi je evidentně jedenáct, tak se to nepovedlo. Pitomé motivace pitomých postav, hlavní hrdina rozmazlený blbeček, který vidí jenom sebe, jakkoli se nám všichni snaží namluvit opak, nereálné úlety (tím nereálné myslím samozřejmě popírání vlastních pravidel tvůrců reálnosti), protahování zápletek za únosnou mez... Všichni neustále nad něčím kňourají a litují se a pořád dokola vytvářejí rodinná pouta ve své růžové zahradě BH90210. Nejvtipnější a nejsympatičtější jsou záporáci, asi proto, že se s nimi nikdo nemazal a nesnažil se je propracovat „do hloubky“. Navíc jediná pěkná buchta je tam stará Moira. Nesčetněkrát jsem u sledování doslova řval vzteky, ale pod dvě hvězdy nejdu, to by bylo pokrytectví, když už jsem tak cílevědomě dokoukal dvě série.

Jak tu někdo poznamenal, hrozně se to táhne. Už ho máme, zase ne, už zas jo a pak zas nic. Hlavní hrdinka je zastydlá grungeová puberťačka s iksovkama a v křiváku, která má špatné svědomí. Takže hrozně pije, chodí doma takříkaje ve slipech a nátělníku a trousí kolem sebe drobky. Taky se tam dost souloží, na dětský seriál hrozně naostro, totiž hejbe se deka a myslím, že jsem zahlídl stehno. Ale to bylo asi při tom chození ve slipech. Vždycky mě fascinuje, jak se na tyhle věci dbá, a pak se tam strkají ruce do mixéru, jako by se nechumelilo. Zkrátka drsná noir škola podle návodu z Bravíčka. Na druhou stranu se na to pěkně kouká, protože jakožekomiksová kamera se záběry z podivných úhlů a většinou zpoza něčeho, přebarvená a doprovázená tou správnou hudbou tomu dává zajímavou atmosféru, která přebije i nevyváženost násilnických schopností hlavní hrdinky (a nejen jich, je tajemná jak třináctka, která ráno zjistila, že už není, co bývala, a hodlá svoje tajemství řádně prodat). Atakdáleatakpodobně, vlastně jsem chtěl tenhle komentář napsat takhle: „Dobrý den, prosím vás, nemáte špunty do uší?“. 2¾.