HanaM.

Film s neuvěřitelným kouzlem, nikdy jsem nic podobného při koukání na jiný film nezažila - směsice jemnosti, hořkosti a podivnosti. Člověk má chuť Chance pohladit, smát se mu, litovat ho i červenat se. Kouzlo je opravdu jedinečné a co můžu říct po druhém zhlédnutí, bohužel neopakovatelné - podruhé se prostě nekonalo. Teď tak přemýšlím co je právě to kouzlo pana "Náhody Zahradníka". S vážným výrazem mluví o tom jak udržuje zahradu a všichni až moc zintelektualizovaní lidé kolem to berou jako úžasnou metaforu. Nebo už jsme se ve vší té vyumělkovanosti vzdálili opravdovému světu tak, že když nám někdo opravdově řekne něco jednoduchého, skoro to ani nepoznáváme. No každopádně...Pokud nejsou kořeny porušené...vraťme se ke kořenům!

Zvláštní, že je tenhle seriál, co se hodnocení i divácké sledovanosti týká, docela neúspěšný. Myslím, že jsem viděla hodně zpracování artušovských legend a toto mi připadá, jako jedno z nejzajímavějších. Morgana, (nemohl ji hrát snad nikdo jiný než Eva Green), je ďábelštější než Lady Macbeth, svůdně laškuje s Merlinem i svým skoropubertálním bratříčkem Artušem, vynalézavě vraždí své nepřátele, přitom však v kontextu její minulosti i doby, ve které žije, je její chování vlastně pochopitelné. Právě její podobnost, propojenost a zároveň boj s čarodějem Merlinem jsou hybatelem celého děje. Oproti tomu sám Artuš je asi největší slabinou celého seriálu, někdy jsem si říkala: "co, tam pořád ten klučík otravuje."

Krásně udělaný film o trnité cestě některých dětí ke vzdělání. Dva roztomilí indičtí bratříčci, táhnoucí a tlačící svého brášku na vozíčku každý den do školy - občas někde vyklopí a poté se vymlouvají, že tu řeku tam prostě nečekali, nebo, že ty krávy je napadly. Bratr a sestra z Argentiny jedoucí do školy na jednom koni, handrkující se, kdo bude vepředu. Keňští sourozenci snažící se přežít cestu do školy mezi slony a žirafami. A tři Marocké kamarádky na dlouhé cestě do školy i s živou slepicí. Film ve mne tak nějak vyvolal dojem, že jsem se všemi dětmi do té školy šla.

Na konci filmu je napsáno, že tvůrci vycházeli z dobových materiálů. Tyvole, nějací černokabátnící do novin napsali, že nějakou rodinu posledl ďábel, který očaroval jejich rodinného kozla a nějací dementi o dvěstě let později o tom natočí film- a to ve vší vážnosti. Lidská blbost nezná mezí. Jeden z nejhloupějších hororů a fimů vůbec.

Kde jsou ty časy, kdy mne spolužák zdravil Rimmerovým salutováním a já to brala jako výraz úcty? Ten příběh vám v hlavě vytvoří jakousi zvláštní nezaměnitelnou realitu - aspoň tedy já bych ji nevyměnila za nic jiného. A pořád věřím, že Rimmer ty důstojnické zkoušky udělá.

Nic mi nepřipomene léto víc, než tato ztřeštěná komedie. Scény, při kterých se smějete i podesáté, krásné prostředí letoviska a hlavně Jean Lefebvre na nudistické pláži. Chci ten film zase vidět, nebo aspoň znovu navštívit Saint Tropez!

Dala bych určitě nejméně o jednu hvězdičku víc, kdyby mne první polovina filmu neunudila téměř ke spánku. Ale pak to přišlo, černý humor střídal ještě černější. Před filmem nám nějaká slečna říkala, že se tvůrci dlouho zavbývali výzkumem amatérských teroristů a přesně to jde z filmu poznat - některé příhody jsou tak dementní, že se prostě musely stát. A po všech těhle pitominách až dojemný konec - jediný hrdina se kterým můžeme alespoň trochu sympatizovat, jelikož se v slabších chvilkách zdá, že má mozek v hlavě (ano, pomineme tu scénu, kdy omylem vyvraždil své kamarády - to se může stát každému, že vezme zbraň naopak), říká kolemjdoucímu, ať všem řekne, že měl úsměv na rtech, šťastně se však rozhodně netváří, pak výbuch, spousta prachu a ticho.

Trochu mi připomínal Schindlerův seznam. Dojemný, stejné období, podobný rozporuplný hrdina. Před válkou byl bezcharakterní padělatel a v dílně dělá vše pro to, aby zachránil životy svých spoluvězňů.

Perfektní scénář, zajímavé kontroverzní téma a hlavně snaha režiséra dělat si věci po svém. Film s na toto téma a s podobným přístupem se měl natočit už dávno. Bezvadný je konec, který se nesnaží ani o "hollywoodskou bombu", ani o nějakou existenciální amorálnost.

Už si moc nepamatuju děj seriálu, ale vím, že jsem ještě dlouho po tom, co ho odvysílali, jsem chtěla být policajtka jako Makepeaceová (mimochodem úžasné jméno).