HanaM.

500 Days of Summer - Ne film, ale chaotické vzpomínky na lásku, která možná nikdy nebyla. Spousta skrytých vtípků, nevyřčených věcí, náznaků. Film jsem už viděla třikrát a pořád nacházím nové nepochopené drobnosti. Člověk by nevěřil, že nejkrásnější romantická scéna se může odehrávat v IKEA. Celou dobu jsem měla strach, že konec celý kouzelný dojem pokazí - naštěstí se tak nestalo. Bohužel asi každý potká svou Summer.

Moje hodnocení je možná trochu zkreslující, pět hvězdiček za dojem. Dojem z pozorování úžasně sebeironického pána s černým humorem, kterak se seznamuje online se ženami a žádá ministerstvo o vlastní popravu. Některé pasáže z filmu se mi však zdály hloupě strojené, například když vykládal kadeřnci o tom, jak poznává ženy, nebo když ho natáčeli ve vaně.

Známí mi neustále říkali, jak je to dojemný film. Myslím si, že ta snaha být dojemný je z filmu hrozně poznat. Kdyby se méně snažil o dojem, odpustila bych mu i tu děsnou nevěrohodnost. Kromě všech náhodiček - upřímně nevěřím, že by židovský chlapec dovolil svému kamarádovi, aby šel do toho pekla.

Musím odhodit intelektuální pózu a přiznat si, že se mi to prostě líbilo a na konci jsem chtěla tančit. Ehm a k tomu mě přiměje jen opravdu málo filmů. Mamma mia vylepšuje náladu a ty sluneční paprsky jsem v tom tmavém kině cítila na vlastní kůži - čestné slovo. Ale co udělali s Colinem, to neee, tohle se s sex idoly nedělá. To jim nezapomenu...

Muž, který miloval Yngveho - vtipné bezstarostné mládí, punková kapela, holky - spokojená komedie ve stylu Pelíšků, které by stačily maximálně tři hvězdičky. Pak přijde Yngve, nic netušící mladý, hodný kluk a tohle všechno zničí snad jediným úsměvěm. Hlavní hrdina ve zmatcích neví jestli chce Yngveho zničit, nebo vlastnit. Všechno končí mrazivým dramatem, ve kterém je spousta věcí nedořečeno, ale vy je stejně cítíte.

Nepřipadá mi, že by většina povídek nějak vystihovala New York, snaha o propojení příběhů ve výsledku vypadá trochu násilně, ale přesto tam pro mne jsou nezapomenutelné povídky, ať už jde o Attalovy "připalovačky", nebo Kapurovu snově divnou povídku s Julie Christie.

Nemůžu si pomoct, ale film mi připadá hrozně umělý. Jakoby nejdříve přišel nápad natočit nějaký film na "hluboké" téma. Pak se navršily zajímavé průpovídky, malé pointy a scénky, ale teprve potom se někdo začal zajímat o to nejdůležitější - tedy hrdinu a jeho životní příběh. Zajímavé je téma nejistého vztahu, potkáváni se na cestě se smrtí a náhody, které mohou ovlivnit život. Ano, líbí se mi ta myšlenka, že můžete udělat nějakou drobnůstku a nevědomky tím někomu změníte život. Tohle všechno je moc hezké, přesně se hodící na vykonstruovaný a rádoby dojemný film...

Achjo, Carrie se vdává a Samantha žije v dlouhodobém vztahu. Ve městě není skoro sex. Celá myšlenka seriálu, jak ji popsal jeho scénarista a to, že být singles není špatné, je v ruinách.

Docela nechápu, že lidi považují tento film, za nenáročnou komedii, za "letní oddechovku" nebo "koketní psaníčko." Jasně, kdyby filmy voněly, tento by voněl létem. Navíc krásná Barcelona, španělské rytmy a spousta vtipných scén. Ale pod povrchem také příběh čtyř lidí, kteří zjistí, že spolu nikdy nebudou moct být, že to v co věřili, mohl být jenom sen. Krásný konec s Rebeccou Hall jakoby vystihoval obsah celého filmu.

Tenhle film jsem viděla omylem v Uherském Hradišti, když zapomněli dovézt nějaký úplně jiný film. Úplnou náhodou jsem viděla asi nejlepší a nejdivnější thriller. Hrdina ve vás budí odpor i soucit. A až do poslední minuty netušíte, jak to vlastně dopadne.