RickDeckard

Připomínka prvních dvou dílů Pirátů z Karibiku, jen převedená do prostředí Divokého západu. Johnny Depp šaškuje tentokrát jako mimoňský sedmilhářský Komanč Tonto a záleží, jak moc se vám v této poloze už okoukal. Já se ho navzdory minimu výrazových inovací rozhodně zatím nepřejedl. Navíc mu v lechtání bránic skvěle sekunduje "dost divnej" kůň. Humoru je ve výsledku tentokrát o něco méně, ale několik gagů zejména při obou akčních scénách ve/na vlaku je opravdu smrtících. Příběh je postaven na klasických westernových klišé a občas dokonce i zvážní a potemní (aniž by z toho všeho byl nesourodý eintopf). Gore Verbinski opět potvrzuje, že je nadmíru zkušený řemeslník, má cit pro komediální timing a vizuální humor a při inscenování jakékoliv akce doslova srší originálními nápady. Armie Hammer je samozřejmě neustále v Johnnyho stínu, ale jistý potenciál má, Fichtnerův záporák je pak jaksepatří odporný. V ILM si zase jednou mákli na výbornou a Hans Zimmer si dovolil příjemně neotřelé hudební citace a žánrové variace. Přímočarý příběh bohužel po celou neodsýpá tak, jak by se slušelo, a v druhé polovině se kvůli nafouknuté stopáži natočený materiál místy dostaví nuda. Sečteno a podtrženo Osamělý jezdec je našlapaný výpravný letní popcorn, kterému jen schází větší originalita a odvaha více prostříhat natočený materiál. Přeci jen neustále cítíte, že se jede podle "Pirátské" šablony. Odpočinkových 70%.

Ztělesněná průměrnost se vším všudy. První polovina je jen převyprávěním pohádky, kterou zná (minimálně na západ on našich hranic) každé děcko, ke které scénáristi přidali jako bonus v druhé půlce útok obrů na pozemské království. Celou dobu jsem měl pocit, že by z toho měl Singer rád moderní vekolepou fantasy, ale je to bohužel celou dobu příliš chladné, předvídatelné a vykalkukované. Ani na chvíli mě děj nedokázal strhnout a i když některé scény nejsou vůbec marné (především ty v zemi, resp. sídle obrů), jako celek film bůhvíjak nešlape. Z herců tradičně vyčnívá jen Ewan McGregor, jehož role ale není bůhvíjak rozsáhlá, naopak Hoult mi jako titulní Jack přišel dost nepřirozený a nesympatický. Hlavním problémem je nejspíš to, že tvůrci jakoby sami nevěděli, jestli z výsledku chtějí mít ryze dětský příběh nebo přeci jen dospělejší podívanou. Pro děti jsou totiž Jack a obři až příliš drsní v kosení vedlejších postav, na dospělé je zase děj zbytečně prostoduchý a nenápaditý. Digitálních kejklí je přehršel a nejsou úplně špatné, k uvěřitelnosti jim ale pořád schází několik krůčků. Na jedno podívání se jedná o adekvátní náplň dlouhého večera, ale podruhé to vidět určitě nepotřebuju. 60%

Jak koukám na spokojené komentáře všude kolem, budu zase jednou se svým hodnocením v menšině. Muž z oceli je totiž pro mě nepochopitelně rozpolcený film, jehož dvě poloviny k sobě vůbec nepasují, jako by je snad ani netočil stejný režisér. Začátek na Kryptonu je bombastický, vtahující a konečně dává Supermanovu rodišti dostatečný prostor pro vybudování rozsáhlejší mytologie, načrtnutí pravidel tohoto světa a jeho obyvatel. Okoukaná pasáž dospívání po příletu na Zemi je chytře úplně přeskočena, resp. úsporně dávkována ve flashbacích při vyprávění či vzpomínání Clarka. Toho potkáváme rovnou jako dospělého neukotveného vyděděnce, který skrývá před světem své schopnosti a ničí ho vědomí, že by mohl otevřeně pomáhat lidem, ale nedělá to z obavy, jak by na jeho mimozemský původ zareagovali. Nastolená dilemata jsou věrohodně palčivá, fungují a film i navzdory razantnímu zklidnění po Kryptonském úvodu a absenci větších akčních scén perfektně šlape, má napětí a spád. Hlavním tahounem je pátrání po vlastních kořenech, odpovědích na otázku kdo jsem a jaký smysl má moje přítomnost tady. Pánská herecká sestava Cavill, Crowe a Costner doplněná o Diane Lane ze sebe sype myšlenkově hutné dialogy i monology a je radost na ně pohledět. Jenže v polovině se zjeví z vesmíru generál Zod a po nápadité akci na jeho lodi začne přibližně 40! minut trvající digitální rubanice. Bitka Zodovy armády se Supermanem a US Army je naprosto stereotypní (neustálé omlacování a prohazování se skrze okolní mrakodrapy, které se bortí a vybuchují) a bez špetky originálního nápadu. Po nějakých deseti minutách jsem se začal nudit a zívat a ke konci byl už vysloveně otrávený. I ta šmršť digitálních triků najednou začne povážlivě klesat na kvalitě. Nejhorší ale je, že všechny ty zajímavě nastolené otázky a morální dilemata jdou najednou zcela do kopru bez jakéhokoliv dořešení a uspokojivé katarze. Mimochodem i ten Hans Zimmer je tentokrát nějaký nezvykle generický a sterilní. Až do půlky jsem to viděl za 80%, následný hloupoučký maglajz si zaslouží max. 40%. Výsledkem je tudíž 60% a kandidát na zklamání roku.

Dodnes nedovedu pochopit, kam se z Shyamalana vytratil ten kdysi originální vypravěč a nápaditý filmař. Jeho strmý pád do béčkových vod nicméně pokračuje i Po zániku Země. Špatně je v podstatě všechno. Příběh je naprosto primitivní a za celý film vás ničím nepřekvapí, ani se o žádný zvrat vlastně nepokusí. Po ztroskotání zkrátka řekne otec synovi, co musí udělat a s čím se bude přitom potýkat a divák už jen následně sleduje, jak to syn plní a naráží na vyjmenované překážky. Těch je naneštěstí taky pomálu a tak vyplňují stopáž proslovy o odvaze, strachu a traumatech z minulosti, které jsou tak stupidní, až jsou vyloženě k smíchu. Postavy obou Smithů na mě navíc působily dost nesympaticky (otec panovačná vojenská guma, synek nevychovaný fracek), takže jsem jim ani nedokázal příliš fandit. Nejhorší ze všeho je ale neskutečné vršení vyložených nesmyslů. Na začátku se dozvíme, že Země je zakázaná neobyvatelná planeta, kterou lidstvo opustilo poté, co si ji zničilo svým průmyslem, chemií a urbanizací (což je nám i ukázáno), ale po tisíci letech planeta vypadá jako džungle v tropickém ráji a fauně i flóře se daří evidentně dobře. Až na to, že se - za pouhých tisíc let - vyvinuly spousty nových druhů nebo aspoň zvířata narostla do obřích rozměrů. Přistání na Zemi se považuje kvůli nebezpečí za zločin, ale pobyt na nové domovské planetě, o kterou je třeba bojovat se smrtícími mimozemšťany, je úplně OK. Návrat na Zemi, kde dovede přežít v pohodě i kluk, nikoho nenapadne. Ti mimozemští tvorové nemají oči a člověka loví jen podle jeho feromonů, které vylučuje při strachu, ale v terénu se přitom orientují bez nejmenších potíží. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. K dokonání zkázy je i kvalita triků hodně rozkolísaná a třeba závěrečná nestvůra je odporně digitální až hanba. Zrežírované je to celé snad v polospánku a já se většinu filmu regulérně nudil. Jediné kladné body má u mě za tradičně povedenou hudbu James Newton Howard. Ale Will Smith ať už prosím nikdy nevymýšlí námět svého filmu! 20%

Třetí Pařba na to jde trochu jinak, než předchozí dva díly, a obávám se, že to není ku prospěchu věci. Osobně jsem se u předchozí Pařby v Bangkoku bavil více než u jedničky a nerozumím příliš kritice, které si stěžovala, že jde skoro až o remake, který jen změnil prostředí a přitlačil na pilu. Podobný soud by šlo myslím udělat o velkém množství druhých dílů a v tomto případě to bylo zkrátka nespravedlivé. Nu což. Todd Phillips si vzal výtky k srdci a namísto další kocoviny rozpracoval jiný z motivů Pařby ve Vegas: "Máte něco, co patří mně, a já to chci zpět." Tento úkrok znamená, že se dočkáme více akce, střílení, krádeží a podrazů. Bohužel ale zároveň absentuje ona v názvu avizovaná pařba (v originále kocovina), čímž název postrádá smysl, a spolu s ní se vytratil z velké části i humor. Jistě, mimoňský Alan i tentokrát občas pobaví, neustále se hrdiným děje něco šíleného a návrat do Vegas v poslední třetině přinese i několik vtipných scén, ale to nejzábavnější - skládání událostí z prohýřené noci zapomenutých v drogově/alkoholovém delíriu - je pryč. Tedy ne až tak úplně, počkejte si na konec ;-). Bohužel zdaleka nejvíc mě rozchechtala každopádně až ona "bonusová" scéna v závěrečných titulcích a já celou cestu domů přemýšlel na tím, jak moc bych si přál, aby touto scénou film začínal a nikoliv končil. A to není dobrá vizitka, protože jen tenhle fórek na konci mě donutil přidat i tu třetí hvězdu. 50%

Shane Black nalil do žil Iron Mana potřebnou čerstvou krev, která brání nudnému opakování již viděného, kterého se nedokázala vyvarovat dvojka. Na jednu stranu jsou pro Tonyho Starka události třetího dílu podstatně osobnější a osudovější než kdy dřív (je to pořád takový cynik jako ho známe, ale vztah s Pepper mu přeci jen zamíchá žebříčkem hodnot), na druhou si Black neodpustil svůj typický černý humor a hlášky, které Downeymu dokonale pasují do pusy. Dokonce i jeden ze zásadních zvratů filmu je v podstatě takový podvratný vtip na diváka. Originální je i to, že se Stark musí nezvykle často obejít bez svého obleku (či spíše obleků), ale i oblek samotný je schopen fungovat daleko více bez Tonyho uvnitř. Akční scény jsou sice většinou jen řemeslně adekvátní, vše ostatní to ale vynahrazuje. Tylerův hudební motiv žene film kupředu, triky jsou bezchybné a fanoušky Marvelu nadchne promyšlené zasazení filmu do celého komiksového univerza Avengers. U mě spokojenost veliká. 90%.

Gangsterka, která sází především na nápaditý vizuál a kamerové hrátky. Ty vyniknou zejména u všech akčních scén, a že těch přestřelek není ve filmu vůbec málo! Až v druhém plánu se staví na našlapaném hereckém ansámblu, v němž všichni důležití hrají nadprůměrně a zdatně zakrývají občas nelogické chování postav. Příběh se navíc snad až nezdravě podobá nedostižným Neúplatným. Tyto výtky ale v mnohém překryje výborné tempo a nekompromisní atmosféra boje mezi mafií (krytou úplatnými soudci i policisty) a těmi několika nezkorumpovatelnými muži zákona, kteří musí v zájmu spravedlnosti a očisty Města andělů sahat k praktikám, jež si v ničem nezadají s těmi, které používají gangsteři. Vše je dekorováno nádhernou a uvěřitelnou retro výpravou, která vynikne především v exteriérech. 80%

Animák, který tajně podezřívám, že nebyl ani náhodou točen pro děti. Nejde ani tak o strašidelné pasáže, jako spíše o dosti drsný a dospělácký humor (znásobený tím, že ho produkují primárně dva kluci na pokraji puberty). Neskutečné množství hlášek a gagů bez problémů vyváží i v dnešní době vysloveně obstarožní grafické ztvárnění. Navíc jsem rád, že můžu zase jednou chválit i český překlad a dabing! 80%

Ačkoliv se nejedná o remake žádného japonského hororu a scénář je zcela původní, je pro mne Klíč vrcholným představitelem americké vlny "japonských hororů". Nestaví na zobrazování násilí ani lekačkách, ale jen a pouze na hutné atmosféře a tajemství, které divák odhaluje společně s hlavní hrdinkou. A právě scénář je největší devízou Klíče, Ehren Kruger je neustále o krok před námi a vždy, když si myslíme, že už tušíme nebo známe celou pravdu, vytasí se s dalším zvratem nebo pointou, přičemž ta finální je v mých očích opravdu geniální (a její propracovanou rafinovanost lze plně docenit až při druhém shlédnutí). Vše podporuje neokoukaná a nebývale skličující výprava starého jižanského otrokářského sídla a správně ponurá kamera. Navíc Gena Rowlands hraje majitelku sídla opravdu báječně. I když se navenek neprojevuje nijak vyloženě nepřátelsky a je spíš otevřeně zatrpklá, jste si jistí, že někoho podobného byste za souseda rozhodně nechtěli. Ústřední Kate Hudson ničím výrazně nepřekvapí, ale její postava je napsaná natolik dobře, že na rozdíl od většiny hororů zde funguje motivace (pomoc invalidnímu starci), proč se snaží zjistit pravdu o jeho nemoci a minulosti domu, namísto aby při první příležitosti utekla a už se nikdy nevrátila. Po Kruhu další velká trefa do černého, kvůli výměně strachu za napětí se jedná spíše o mysteriózní thriller než čistokrevný horor, ale to není vůbec na škodu! 80%

Přiznám se dobrovolně - původní Evil Dead jsem neviděl. Stydím se, ale díky tomu se mohu na remake (popř. restart nebo co to má být?) dívat nezatížený kultovností originálu. A moje dojmy? Že si zase jednou někdo spletl slova "děsivý" a "nechutný". Nic proti všem těm pilám, nožům, kráječům a hřebíkům zatínajícím se do masa, kladivům a záchodovým mísám drtícím kosti a lebky a hektolitrům krve z toho (resp. z postav) pramenících. To ke gore subžánru patří. Jenže tohle všechno mne donutí maximálně si říci "Fůůůj!", nikoliv se bát. A z pohledu strašidelnosti tento horor, který se bere vážně a ne jako (sebe)parodie žánru (viz nedávná Chata v horách), nadmíru selhává a to z několika důvodů. Předně jsou to postavy. Těm chybí ústřední hrdina, kterému by šlo fandit, a jako skupinka jsou příliš nezajímaví, než aby jim divák držel palce všem společně. Především se ale všichni chovají jako banda trotlů, která dělá stále ty samé chyby a vrací se na nebezpečná místa, jen aby přehlídka ubližování a umírání mohla pokračovat (návrat do chaty plné posedlých zlým duchem jen kvůli fotce z mládí?; riskovat souboj s démonem na férovku namísto bezpečného upálení?). Místy je tohle dobrovolné nabíhání si na smrt/posednutí tak zjevné, že působí až komicky (kino se na CSFD projekci několikrát smálo) a to obávám se nikoliv záměrně. Herci, snad vědomi si těchto nepravděpodobných konin, působí místy dost nepřirozeně a představitelka posedlé Miy navíc občas nesnesitelně přehrává. Nejzásadnějším prohřeškem je nicméně to, že tvůrci neustále porušují pravidla hry, tedy čeho je ústřední zlo schopno, o co mu jde a jak se šíří. Může to znít banálně, ale právě pátrání po tom, jak se zlu ubránit a jak ho porazit (což jde obvykle zjistit jen tam, kde zlo sídlí) je hlavním nábojem většiny kvalitních hororů s nadpřirozenou tématikou. Zde návody v knize nedávají smysl, protiřečí si, zlo se pak šíří poprvé v podobě jakéhosi červa, podruhé zvratkami, potřetí kousnutím a dále už zcela náhodně bez jakékoliv logiky, jak se zrovna v dané scéně hodí. Proč se třeba duch děsí toho, že si jedna z postav uřízne posedlou ruku, když ji o pár vteřin později beztak posedne celou i bez ruky? Aha, on je to odkaz na originál. Nic pak nepomáhá, že mikrokosmos chaty je výborně nadesignován a všechno to násilí vypadá až na výjimky hodně realisticky. Jediné povedené děsivé scény jsou v podstatě ty ze sklepa, které mají výrazně lepší atmosféru než zbytek filmu a skutečně přinášejí mrazení v zádech. Celek je bohužel příliš rozpačitý a nekonzistentní. Nepřekvapilo by mne ale, kdyby pubertální mládež byla nadšena, protože té nějaké to stříkání krve ke spokojenosti často stačí. 40%