NinonL

V roce 1832, kdy asijská cholera pustoší Provence a celý jih Francie, sem přijíždí Angelo, mladý italský důstojník. Z jeho země ho vyhnala rakouská tajná policie, protože patří mezi odhodlané vlastence. Ve Francii se skrývá mnoho jeho přátel, italských bojovníků za svobodu, proti rakouské nadvládě. Ale neméně je tady i rakouských tajných. V prvním hostinci se Angelo ptá po příteli Magionarim, ale dozví se jen, že ten uprchl, jakmile se v oblasti objevila cholera. Voda ve studních je nakažená, nemocných a mrtvých stále přibývá. Okolo opuštěných domů se slétají havrani a zvykají si na chuť lidského masa. Stejně tak i zdivočelí psi. Když se Angelo setká s Magionarim, zjistí, že se jeho přítel dal do rakouských služeb a musí opět prchnout. Města jsou však neprodyšně uzavřena z obav před zavlečením nákazy. Proto putuje liduprázdnou krajinou, kde narazí jen na loupeživé bandy nebo na vojáky, kteří chytají pocestné a zavírají je do karantén, aby zabránili dalšímu šíření epidemie. Tam, v uzavřených budovách žijí lidé mnoho dnů pohromadě a je jen otázkou času, kdy mezi nimi někdo tou strašnou chorobou onemocní. V karanténách se umírá rychle. Angelovi se podaří vniknout do města, ale při pokusu napít se z kašny, je přistižen a podezíravými měšťany obviněn z travičství. Lidé se podezírají a udávají navzájem, bezpečí už nelze hledat ani mezi nejbližšími. Panika a strach vládne všude. Angelo uprchne do cholerou nakaženého domu, kam se nikdo neodváží a potom dále po střechách. V prázdném domě, kde se schová před bouří, se setká s markýzou Pauline de Theus, která ho beze strachu pohostí a nechá odpočinout. Ráno však musí dál a za městem konečně najde svého přítele Giuseppa i další italské spolubojovníky. Řekne jim o zradě Magionariho a přijme úkol dopravit zpět do Itálie peníze na revoluci. Na cestě domů se Angelo znovu setkává s Pauline. Ta opustila město a vydala se sama hledat svého manžela. Ačkoli nemají společnou cestu, Angelo se rozhodne ji doprovodit. Všude je přece plno nebezpečí, v zemi vládne chaos a jeho matka mu vždy kladla na srdce, aby pomáhal potřebným.

Na skupině propuštěných a prchajících maďarských vojáků je ukázána celá tragédie občanské války v Rusku. Všichni bojují proti všem, žádný místní velitel si není jistý, kdy ho přepadne a popraví nějaká tlupa, třeba i vlastních. Dále bezbranní civilisté nebo zdravotní sestry v provizorní nemocnici, další oběti války. Zmatek, chaos a zbytečné oběti, takový dojem ve mně tento maďarský film zanechal.

Měla jsem obavy, že to bude další vyděračská love story o smrtelně nemocných milencích. Trochu byla, ale celkově se na to dívat dalo.

Pořadu jsem přišla na chuť nedávno a stále si zachovává svou kvalitu. Sice se vyhýbám dílům, které moderuje D. Takáč, protože mě svým ideologicko-nemastným-neslaným stylem irituje nebo uspává, ale někdy to zachrání jeho hosté, příp. dotazující se diváci (často přes jeho aktivní odpor). P. Kvapilová je jiný kafe, vnímavá a empatická, dokáže rozproudit i nevalného hosta. Telefonáty do živého vysílání mi občas dost vadí, zejména když se divák snaží povyprávět o svém životopise do 3. kolena, hovoří rozvláčně nebo mimo téma. Naproti tomu otázky z éteru bývají velmi dobré. Poslední, kdo mě velmi zaujal, byla Alžběta Jungrová, fotografka a pravnučka F. Peroutky, která velmi poutavě hovořila o své náročné práci v zemích, které se zmítají ve válečných či politických konfliktech.

Drsná krimoška z prostředí policie, obchodníků s lidmi a drogami a o jejich vzájemném propojení. Každý soupeří s každým, každý proti každému bojuje a osnuje intriky. Děj se sice odehrává v Londýně, ale podsvětí vládnou Albánci a podobné cizokrajné živly. Konec mě nepotěšil, východisko nebylo žádné.

Zdařilý seriál o praktikách Islámského státu a jeho přisluhovačů v Evropě. Ať už jde o nábor mladých chlapců či dívek, nábor a výcvik džihádistů nebo plánování teroristických útoků. Tohle by měli evropským politikům promítat denně před spaním.

Když sleduji tento seriál, uvědomuji si, že tehdejší doba byla přece jenom v něčem krásná a lidé měli k sobě blíž.

Taky skvělý díl. Aneb jak se na vesnici hraje divadlo.

Můj nejoblíbenější díl ze skvělého seriálu Chalupáři. Nejlepší jsou scénky V. Menšíka, jak balí krásnou Alenu Vránovou. A taky zážitky vesnických "buranů" z Prahy. "Sakra dyť je to sejra!"

Trochu zklamání. Životopis Ch. Chaplina mi nepřišel moc zajímavý, přestože ve skutečnosti asi byl. Chyba režiséra nebo scénáristy. V Charlieho ženách, manželkách a přitelkyních jsem též měla hokej. Film jsem shlédla na několik pokusů, naráz jsem nevydržela ani jednou. Třeba Chaplinovo ztvárnění Hitlera mi přišlo ve filmu naprosto nevyužito.