AIMÉE

Tento snímek má co do romantického sladkobolu jen velmi vzdáleně nakročeno. Prostředí svou syrovostí také naznačuje, že se nejedná o červenou knihovnu a naopak s hutným závěrem si člověk uvědomí, že zamilovanost není zcela vše, pokud jsou dva lidé z naprosto jiného těsta a pohybují se v rozdílných duševních dimenzích. Filmu trochu ubližuje pomalý posun vpřed a často se vlekle snaží udržet krok i směr, tudíž nic pro akční povahy. Nicméně obhajobou tak trochu bude především povaha hlavní představitelky Beatrice (mimořádná Isabelle Huppert), jejíž rozklad osobnosti potažmo duše sledujeme. Už zpočátku je evidentní její zádumčivá povaha, k níž bohužel nebyl přiložen návod, který by se tomu suchopárnému prototypu inteligence jménem François náramně hodil. Film je spíše takovým rozborem nepovedené lásky jedné hledající se dívky, která na prahu dospělosti neobstojí se svou psychikou ustát první ránu od života. 60 %.

Nemám slov, nejhezčí 6ti minutový animák k vidění.

Sebevražedná mise jednoho ctižádostivého kiwi, nad kterou se zželí srdce nejednoho empatika. A to i bídné animaci navzdory.

Jednoduché, krátké, a přesto plnohodnotné.

Ačkoli zde hrají tři esa filmového nebe, film se nemůže pochlubit takovým potenciálem, který vyzařuje z traileru s obsaženou výtečnou hudbou Howarda Shora. Ani hercům bych nevytýkala všudypřítomnou suchopárnost, výkon Keiry Knightley je opět neskutečně realistický (ač jsou některé úvodní scény mírně přehnané, slučují se s počátečním stavem představitelky), dále a především v čele snímku stojí Michael Fassbender, jež je svou úlohou také nadmíru přesvědčivý spolu s Viggem Mortensenem, který jakožto Freud trochu sklouzává z popředí do spíše tlumeného koutu. I biograficky je tento příběh do určité míry omšelý a nabídnout může pouze výkony zmíněných herců, protože jakýkoli spád se bohužel vytrácí do ztracena. Naopak výprava, kostýmy nebo práce s kamerou tvoří tu silnější stránku.

Dekadence. Tento snímek je prakticky ve všech směrech plný úpadku. Ať už jde o společnost, která je tu vylíčena a zároveň nijak přikrášlena, dále vztah matky s dcerou, jež má do slušňačky na hony daleko a samozřejmě vyhlídky na život jsou zachycovány velmi realisticky a ta sterilita zdárných zítřků je v mžiku na snadě. Hlavní představitelka opravdu nezažívá pozitivní období dospívání a teprve se to začíná přiostřovat, jakmile se setkává s matčiným novým přítelem. Patnáctiletá Mia, do té doby poflakující se po městě, má nyní rozrůstající problém v podobě rozvíjejících se citů k onomu chlápkovi, kterého ztvárňuje výborný Michael Fassbender. Ačkoli toto nezávislé sociální drama není z těch extra ubíjejících, nicméně zlehka našlápnuto také nemá a rozhodně stojí za vidění.

Příběhem tato konverzačka dokáže upoutat díky proměnlivosti životních cest hlavních hrdinů. Oba jsou sympatičtí, ale nejeden může odhadnout předvídatelnost v podobě jejich společné cesty životem. Zápletka je banální a to neustálé sbližování a vzdalování po nějaké době začíná film mírně dusit. Avšak do poslední třetiny, ve které dochází k "nečekanému" zvratu, tehdy to u mě uhrálo průměrnou laťku.

Mannyho pracovní pohovor... ~~ Kterak šéf ukazuje svou antipřízeň mobilům...

Výkony přítomných, kým mám na mysli G. Rushe, C. Firtha a H.B. Carter nevyjímaje jsou skutečně obdivuhodné. Nejen že do svých rolí vložili vášeň a zapálenost, ale především cit, jímž doslova dýchali za osoby, které byly lidsky opravdové. Geoffrey Rush, z něhož kultivovanost přímo vytéká ze všech jeho pórů (a jeho pirátský neotesanec je ten tam). Decentní hudba Alexandra Desplata vkládá do příběhu naléhavost ovšem s grácií a vykresluje tak hodnověrnost celé této biografické podívané. Film působí velmi celistvě a některé scénky se stávají silnými momenty, do kterých se nevcítí leda tak kamenný jedinec. Silným dojmem se stala scéna, kdy Georgeově rodině promítají jeho korunovaci ze záznamu a následně George sleduje záznam zobrazující Hitlera jakožto nadpozemsky hypnotizujícího řečníka, který je vlastně Georgeovým opakem v mnoha směrech, především co se řečnických kvalit týče (Hitler byl znám svou schopností nejen vzorně (!) artikulovat, ale hlavně kázat i celé hodiny). Colin Firth hraje výborně, jeho přednes je aristokratický i kdyby neměl roli s modrou krví a vůbec to, jak se ztotožnil do role George VI. akorát potvrzuje skutečnost výtečného herce. Tento film není přímo o králi, monarchii nebo o počátečním válečném konfliktu, je především o síle přátelství mezi dvěma lidmi, kteří jsou z opačných pólů ve společenských kruzích, je také o sebedůvěře v sebe samu, o píli, která nese své ovoce, pokud je brána vážně, avšak s drobným nadhledem.

Nejslibnější moment, který jsem měla šanci zaznamenat, byl se závěrečnými titulky; nejen, že určovaly utrum tomuto remaku 'Krásky a zvířete' v moderní košili, ale také jako jediné z celé té překombinovanosti mi připadaly správně navrženy a jejich obrazový dojem skládaných fotografií zdůrazňuje lehkost, jež příběhu zcela jistě chybí. Snímek odkazuje na tužbu jak se vymanit z toho všudypřítomného pozlátka 21. století (konkrétně v New Yorku), bohužel je to všechno přitažené za vlasy a násilně člověku diktuje co je dobré a co špatné, tudíž není možné si film oblíbit, alespoň mně se to nepodařilo. Hlavních úloh se navíc zhostili v mých očích naprosto k sobě nepasující dvojice, ze které nějakou chemii nenacházím snad ani pod lupou, ba některé scénky působí velmi komicky (ač by neměly) a afektovaně. Jediným dobrým článkem byl Neil "Barney Stinson" Harris, jehož výstupy (tady už správně) komické jsou.