AIMÉE

Bohužel hodnocení píši jakožto nepolíbená knižní předlohou (a tudíž obratem svých možností napravuji). [I.část:] začátek vyprávění o životě Jane Eyre započne již za Janeina útlého věku malé osiřelé holčiny, kdy je záměrně rodinou, do níž byla svěřena, aby zde byla vychovávána vzhledem k příbuzenskému vztahu Janeina strýce, který se o ni do své smrti staral. Jane je odvržena s masivní razancí a její zvídavá povaha je chybně (ale žádouce) zaměněna s ďábelskými pakty. Putuje tak do předem určené dívčí internátní školy, aby tu strávila svou adolescenci. V dospělosti je přijata jako guvernantka na Rochersterovo panství, kde se setkává s panem Rochesterem... Pocitově je to velmi dobře vytvořené, úvodní scény v Janeině trýznivých momentech: kamera snímá dospělé zezdola, a malou Jane (logicky) seshora, což dotváří přesně to, jak se cítila a samozřejmě toto bylo cíleno s úmyslem přivázat divákovy oči i mysl hned od počátku děje. Ještě bych tu ráda zmínila hudbu krásnou a dotvářející si dojem. [II.část:] autentičnost kamery je partná i v dalším pokračování 4-dílné série. Napětí některých scén, které je dotvořeno pouhými siluetami za plápolání svíček ukazuje o čem tento příběh vypráví... o něčem nepoznaném, o tajemnu, jež Jane rozkrývá po doušcích. A to díky této rozsáhlé edici, kde si celý filmový štáb dal tu práci, aby především její průběh nejen nenudil, ale také upoutal. Zde dochází k prohloubení vztahu a vzájemných magnetických vln mezi Jane a Rochesterem. [III.část:] v půli tohoto dílu se vše rozsvítí, hraje to barvami, které nešeptávají zvrat, na který člověk čeká od samého počátečního setkání. Všechen ten pozitivismus vykoukne na povrch tak zlehka, aby byl záhy udusán do země. [IV.část:] obavy a zadostiučinění. *** Věřit či nevěřit, tento seriál odstupňovaný čtyřmi částmi jsem vysrkla na jeden zátah (PS. dokonáno jest úderem 01:53 h. a 4-hodinová pouť završena). Veškeré ty vtěsnané anebo košatější výstupy jsem prakticky neměla na výběr než vidět od začátku do konce. Party hlavních rolí, tedy Ruth Wilson a Toby Stephens, budou pro mě asi už navždy Jane a Rochester (na verzi 2011 se stále chystám). Ruth Wilson se vpila do role Jane ohleduplně a s lehkostí, proto působí neskonale věrohodná. Toby Stephens, kruci, ten se umí mračit jen co je pravda, resp. už jen díky těm rozmanitým pohledům, které jsem se snažila rozklíčovat, si zaslouží být oním Rochesterovým zhmotněním. Vyzdvihla bych také skutečnost, že série není nijak zvlášť proložena tučnými kusy sentimentu (!) a klišé - po těch ani památky, proto ji také shledávám jako naprosto vtahující adaptaci, která se věrně drží anglického vkusu.

Toto filmové zpracování je jedním z největších kýčů moderní kinematrografie. Neříkám největší, stále existuje celá řada filmů, které jsou mnohem zbytečnější, neuniká ale ani se zcela zdravou kůží. Opět zaměřené na vztahové výměny názorů mezi trojúhelníkem upír-člověk-vlkodlak, které doslova znásilňují smyslové vnímání racionálního publika. A z mého (asi tentokrát) cynického pohledu jakékoli konverzační estrády Belly, Edwarda a Jacoba iritovaly. Např. to jak neustále váhá, kterému vpadne do náručí, je těžký kalibr i na mě, poněvadž toto už není kvalitní romance, ale ždímání špinového hadru. Další žánr, který se tu měl objevit, měla být akce?! Akční bitka, jež by mohla zamaskovat tu nepovedenou romantiku, přichází až ve 3/4 filmu a ještě ke všemu i zde je to dost zapomenutíhodné, ne-li kompletně povrchní. Scénář je chatrný a postavy tak působí prkenně. Co říci závěrem, bohužel nemám pocit, že by tento film by nějakým posunem kupředu.

Poprvé co Andersonovku hodnotím se 4*. Byť se drží své tragikomické linie, nemá to tu sílu, kterou cítím v jeho pozdějších filmech. Ale jako "prvotina" (nepočítaje předchozí Bottle Rocket) je to výborný odpich a napovídalo to, že se nám tu zrodil další originální režisér. Příběh je rozporuplný, což lze očekávat, postavy i v tomto počinu mají do stereotypu na míle daleko a hudební vnitro je opět delikatesa. Hlavní post byl svěřen Jasonu Schwartzmanovi, jenž se zhostil své role a zároveň debutu s velkým apetitem, tím myslím to, že jeho Max Fischer je tak trochu takovou mladší verzí Forresta "všeho se zúčastnil" Gumpa s černější myslí. Další Andersonův dvorní krasavec Bill Murray, který jako vždy efektivně vytvořil svou postavu a každý jeho atypický hrdina je kapacita. Obsahově mírně chudší, ale jiné -již jmenované- detaily staví i Rushmore do specialit filmového nebe.

"What the hell is going on in this country? This wouldn't have in the old days!" ... "You remember Mussolini?"

Na vlnách podivna, to je přesně ten přídomek, který se hodí použít. Protože toto je do určité míry podivná změť příběhu, který měl raději odpočívat na papíře ve filmařské skříni. Probudit Jacka Sparrowa k životu muselo svádět k realizování, je to koneckonců úspěšná postava, tak proč nenatočit (rozuměj nenapakovat se) sequel. Nepředpokládám, že by Jerry Bruckheimer chodil žebrat z důvodu nedostatku finančních prostředků, jenže si byl vědom síly předchozí trilogie a nemohl či nechtěl notoricky známého korzára uložit k ledu, což býval byl měl. Tato nemastná-neslaná pohádka potěší snad jen zaryté fanoušky. Pár vtipných momentů totiž nespasí tento prázdný skoro epos o velmi nákladné výpravě za pramenem mládí. A nehledě k tomu, že uběhl nějaký ten pátek, Sparrow vyšisoval nejen z hlediska dredaté kštice, ale i humorných dobrodružství.

Průměrná fantasy podívaná za neprůměrný peníz. Informace mluví jasně o kasovním trháku vzhledem k číslům, které vykazují tržby vs. rozpočet a málem se mi protočily panenky, jelikož tento blockbuster totálně minul mé smyslové ústrojí. Bohužel jsem se tou nudou, resp. čekáním na konec téměř ukousala. Existuje více druhů sci-fi a tato patří do překypujících efekty, avšak prázdných co se týče kvalitního námětu, komentáře ke scénáři se raději zdržím, nemělo by to většího významu. Jediné, co mě dokázalo trochu vlákat do děje, byla realizace a projevy duhového mostu nebo sympatické zosobnění Thora alias Chris Hemsworth, který připomíná teleportovaného vikinga.

S pirátem silnic tohoto typu s největší pravděpodobností nebude lidová legrace. Nehne brvou, ani moc ústy, a hasí si to ulicemi. Nicméně já jakožto věčný neřidič bych také ráda vzdala hold tomuto řemeslu, které Ryan "Poker Face" Gosling povýšil v mých očích na umění. Zpět k filmu, raději jsem si nezjišťovala přílišná fakta, snad jen, že hlavní hrdina je řidič (a mé myšlenky tak uvízly v představě o eskortních službách - díky bohu negativně), tudíž jsem mohla přilepeně sledovat noblesní úvodní honičku s výborně padnoucí hudbou. Následný vývoj příběhu měl zásluhu na tom, že jsem byla duchem nepřítomna k okolnímu světu, pouze a jen hltala odvíjející se stopáž. Goslingův bezejmenný řidič není žádné ořezávátko a co nevidět se projevuje jako nepříliš zdatný srandista pokud jde o lidi, kteří by pomýšleli uškodit těm, na kterých řidiči záleží. Co se týče jeho filmového protipólu - sousedka Irene - coby Carey Mulligan, která zaexcelovala již ve snímcích Education a Neopouštěj mě, nemá moc prostoru, ale i tak si jí nejde nevšimnout a naštěstí není typickou krasavicí v nesnázích. Drive je pro mě velmi příjemným překvapením v tomto žánru, takže ty počáteční růžové (!) titulky v pěkňoučké kurzívě považuji jako trefnou ironii, poněvadž film má charakterově do růžové daleko, tento je spíše takové filmové Grand Theft Auto.

Inspirace postavy Briana Sladea Davidem Bowiem je opravdu nepřehlednutelná. Toť na úvod, jelikož mi nějak myšlenky pobíhají kolem mozku a žádná se ne a nechce sloučit v nějaký smysluplný elektrický výboj, jenž by byl příčinou vyvození určitého závěru na tento mišmaš ukazující glam rock v celé své blištivé parádě plné třpytek mihotajících se na tělech pánů tzv. rockerů, pro mne spíše týpků typu fashion victims (neboli oběti módy) té doby. Dokážu si směle i nesměle představit, že musela na sklonku 70. let probíhat stagnace hudebního proudu, zlatá éra hard rocku se pomalu odebírala do věčných lovišť a zkrátka muselo přijít něco nového, co by nejednoho zvedlo ze židle. Což se tak stalo a ještě si nezapomněli namatlat rtěnku a nalepit řasy, vklouzli do zářivých kombinéz a voilà máme tu originální Něco, co tu ještě nebylo s náběhem à la travesty show. Podhoubí toho všeho bylo určitým strartovacím článkem např. pro kapelu Placebo, která přichází pozdravit ve 3/4 filmu. Nicméně celková rozervanost a dychtění po něčem svěžím pohltila tehdejší omladinu nejen tu britskou a nemohu tvrdit, že mě vzala oklikou, ale spíše jen decentně pohladila, takže jsem se mohla vlnit do rytmu, avšak s racionálním možná i sucharským nadhledem.

Odlehčený Woody Allen... sem s ním. Mohlo by se zdát, že jde o Allena se slabším dechem, mě to však nebrání hodnotit vysoko. Už jen proto, že jeho práci, kterou nelze úplně paušalizovat díky variabilitě každého snímku, což se snaží dokázat i u Midnight In Paris, který tak napovídá o Allenových invencích a jeho osobité kouzlo jsem nalezla i tady. Díky exteriérům Paříže nepůsobí přítomní američané se svou americkou popkulturní náturou natolik zkostnatěle, aby ho potopili do sféry průměru. Když k tomu připočteme kvalitní francouzské přikulovače (vyjma paní Bruni-Sarkozyové, excusez-moi) a jejich kvalitní um, vzejde náramně milý, nostalgický a na Woodyho nezvykle pozitivní film. Kvalitní komentář: Radek99 v podstatě říká vše co bych chtěla říci já.

Že by Gilliamův výlet do hlubin narkomanovy duše... To si ani netroufám odhadnout, poněvadž takový slepenec čehosi se mi ale roztéká mezi prsty. Jízda vskutku bohatá na nečekané zážitky, kdy to ryzí dobrodružství probíhá vlastně nitrožilně a v šedých kůrách mozkových. Co mi zabránilo film nehodit do odpadu byli pánové Johnny Depp (ačkoli někdy dost přehrávající - ještě, že ta úvodní scéna byla jen úvodní) a Benicio Del Toro (ačkoli někdy dost přehánějící - na ten vanový dýchánek jakože zapomenu). Jeden poloplešatý, druhý přitloustlý, každopádně oba zduněný na maximum. Plus poslední hvězdičku za parádní hudbu a jednu scénu na chodbě teplého hotelu, díky které jsem se málem padaje ze židle svíjela na podlaze s nezastavitelným záchvatem smíchu... "-That's so ugly, man! -Fuck, truth hurts. -That's, argh! Argh! That's argh! Argh! That's argh! -Argh!?" PS: co to měl k sakru Tobey Maguire na hlavě?!