AIMÉE

Už jen kvůli té nostalgické vzpomínce, kdy jsem coby dvanáctileté nedochůdče vycházejíc z kina obracela oči k obloze s obavami možného útoku emzáků... už jen díky Emmerichově nasazení natáčet velkolepé, katastrofické a ve své době velice nákladné podívané, byť mi velkofilmy s frontami herců a komparzistů delší než Čínská zeď z většiny nic neříkají... už jen proto to u mě má decentní nadprůměr.

Chválit tento "klus dřepmo" do nebes, a tudíž přihodit nějakou tu hvězdičku navíc jen proto, že se tvůrcům povedl závěr, je bohužel pozérsky neslučitelné s mými mravy v hodnocení filmů. A poněvadž s tématikou suicide-bomber se zrovna neztotožňuji, v tomto počinu jsem jí pravděpodobně i odmítla pochopit, byť jde o její parodickou formu. Netvrdím, že je to celé zpackané - některé gagy jsou slušně navržené, nicméně se povětšinou objevují až na samotném konci, což je, jak jsem již zmínila, chabý důvod (nad)hodnotit tento vcelku patetický výplod něčí mysli.

S každým (!) dalším záběrem jsem si říkala, že to nemůže být více vtipné. Mýlila jsem se. Navíc to, jak si herci při střídání přehršle postav na výbornou pohráli s hlasovou intonací, je hodno obdivu. Ježiši - a to jak se do toho celý ansámbl ponořil, s takovou vervou a nasazením, že jsem se kolikrát obávala, aby někomu z nich nepraskla žilka v mozku. Zápletka se scénářem jsou božské, plus všechen ten arzenál narážek a parodických konfrontací by měli Monty Pythonu patentovat. Poněvadž takový bezprostřední unikát a jiné jemu podobné lze spatřit jen vzácně, ale pak to stojí za to. Vše je natolik vydatné, že mít možnost libovolného počtu hvězdiček, v rozdávání bych "netroškařila" pouhými pěti. ... "They must think a sun shines out your arse, sonny!"

Hořkosladký příběh, který je spíše nahořklý, popisuje úsek v životě křehkého Larse, který se vymyká společenským konvencím a je zkrátka jiný. Jeho nesourodá povaha vyústí jednoho dne objevem v podobě nové přítelkyně, která není jen tak ledajaká a jak je vidno Larsovi "umožnila" včlenit se do společenského života, což zapříčinilo to, že vylezl ze své ulity, konkrétně garáže, ve které žije dobrovolně odříznut od dobrosrdečného okolí, které poskytne pomocnou ruku v případě nouze. Až se člověk pozastaví nad tou pohostiností. Jenže toto je hlavně o Larsovi a jeho postupném prozření, že samota mu zcela nepomůže utéci a že poté co si některé dobré duše připustí více k tělu, nemusí jejich dotek nutně "pálit", jak se zpočátku domníval.

Až budu stará paní taky bych ráda takového šoféra! Decentní příběh s úchvatným Morganem Freemanem a úžasnou Jessicou Tandy, kteří vytvořili vyrovnaný filmový tandem. 85%

Příjemná hudba, poctivé záběry kamery, propracovaný a výborný scénář, skvělý herci.

(Ne)očekávaně prazvláštní film. V každém případě tento je opravdu nadprůměrem mezi mysteriózními dramaty, která lze shlédnout. Do posledního puntíku do sebe zapadly oba tzv. alternativní životní cykly probíhající tak výsostně i díky prvotřídnímu námětu. K tomu přísluší specifická téměř až delikátní hudební linie a zcela soukromé soustředění na Jakea Gyllenhaala, poněvadž ten svým magickým přednesem vedl celý příběh, který vláčně doklopýtá do konce, aby tak prokázal smysl povahy svého hrdiny Donnieho Darka. Schizofrenní mysl Donnieho sahá totiž mnohem dál anebo výš než by člověk zpočátku očekával. Ano, prazvláštní ten Donnie Darko byl. -"What happened to your eye?" -"I'm so sorry."

…-„Number 3, step forvard“ –„Hand me the keys, you cocksucker.“ –„In English, please.“ –„Excuse me?“ –„In English.“ –„Hand me the fucking keys, you cocksucker, what a fuck?“ To jest první a poslední komika v tomto neskutečně svižném filmu, kde si nuda vzala dovolenou, spád téměř příkladově žene skrze celým snímkem a konečnou stanicí se vyklube býti až samotný konec. Výtečné herecké výkony orámované nemálo kvalitnějším scénářem, což potvrzuje fakt inteligentního a korektního počinu, čímž by mohl nadiktovat návod jak natočit ukázkový thriller.

Klasika každým coulem protkána veškerými klasickými prvky, jaké šlo v té době použít, od orchestrální hudby po zahrnutí předehry či přestávky a konče naléhavými kamerovými záběry, které tak dokreslují ústřední motiv 'láska a válka'. Film, jenž je nesen na bedrech jedinečné Vivien Leigh a ze značné části Clarka Gablea, jehož Rhett Butler odpovídá způsobilému protihráči pro energickou Scarlett. Avšak ani tady to není dokonalé - pronášené repliky, a to bohužel v drtivé většině vyznívají velmi kostrbatě, někdy až k nepoužití. Naštěstí lesk a charisma a kouzlo herců dělají hotové divy, prakticky měli dar uhladit ty kolikrát nesmyslně poskládané věty. Vyzdvihla bych mimořádné účinkování Hattie McDaniel coby chůvy - z té ženské temperament a horkokrevnost doslova proudí skrze plátno, jakmile se objevuje na scéně. Totéž skládám velkolepým róbám a oblekům, které museli být obzvlášť nákladné, což se v podstatě vyplatilo a příběhu spíše nahrávají oproti některým již zmíněným nedostatkům. Scarlett:"Rhett, Rhett... Rhett, if you go, where shall I go? What shall I do?"" Rhett:"Frankly, my dear, I don't give a damn."

Relativně zvláštní film nebo přinejmenším neobvyklý. Nicméně tím je Sofia Coppola typická, že svou práci dotlačí někdy až na hranice nekonvenčnosti, za což může divákovo srdce zaplesat - jelikož běžných snímků televizní kanály jenom přetékají. Výtečné snímání kamery a vůbec cit každého záběru společně s hudebním doprovodem vykouzlí přesně tu špetku mystična a nádech poetiky, které se z obrazovky valí. A za vidění stojí i díky hereckým výkonům: James Woods je báječně a nečekaně vyzbrojen vážností a bláznivými sklony souběžně. Další na řadě určitě Kirsten Dunst s Katleen Turner, které neméně potvrzují herecká nadání.