Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Drama
  • Animovaný

Recenze (308)

plakát

Warcraft: První střet (2016) 

Nevyvážené. Dívat se na první film o Warcraftu a nebýt seznámen s universem bylo, jako bych někomu, kdo nezná Tolkiena, pustil Návrat krále. Byl jsem zahlcen informacemi, souvislostmi, do toho záběry na velká města, věže a lokace, která hráči určitě poznali, ale já nechápal, o co jde. V půlce už jsem se více méně chytal, ale i tak to bylo velmi zmatené a zkratkovité. Nechápal jsem vztahy mezi některými postavami, mytologii, to, jak funguje magie, jaká je hierarchie mezi čaroději, apod. Je hezké, že tahle fantasy má létající město, ale k čemu to je, když nevím, proč tam hrdinové zavítají a jaký má význam v ději. Celý ten svět na mě působil uměle, a že v rámci fikce takhle nemůže fungovat. Stylizaci chápu, má-li to být věrné hře. Nicméně na mě je to chvílemi až moc papundeklové a barevné. Na druhou stranu je vidět, že film točili lidé, kteří svět mají upřímně rádi a dělali vše pro to, aby potěšili fanoušky. Některé momenty jsou opravdu zábavné, dohromady to dává smysl a oceňuju, že se to dá brát jako samostatný a uzavřený film. Warcraft je průměrná fantasy, kterou dělali lidé, kteří k ní mají vztah a která dostala pořádný rozpočet, aby se na to dalo dívat. Přijde mi, že se tu trochu zapomíná na běžného (neznalého) diváka. Pokud bude ale pokračování, tak se na něj klidně podívám.

plakát

Hrajeme s Alim (2015) (pořad) odpad!

Jsem tolerantní a pokrokový (aspoň jsem si to vždycky myslel), ale jestli tohle je to, co dnes sleduje mladá generace, tak se náš svět řítí do pekel. Nechápu...

plakát

Anabáze (2015) (TV film) 

Moc pěkný dokument/cestopis po stopách legionářů v Rusku. Jednoduché, stručné a poučné. Zajímavé prolínání archivních záběrů se současnou podobou Ruska. Snad to s tím filmem klapne. Moc rád bych to viděl.

plakát

Ulice Cloverfield 10 (2016) 

Neštěstí téhle jednohubky je, že si ji můžete užít jen napoprvé. Napětí, neznalost diváka, dějové zvraty – to vše na 100 % funguje pouze na první dobrou. Není to žádný přelomový film, je to jen jeden bunkr, pár postav, děsivý Goodman a neskutečně sympatická a chytrá Mary Elizabeth Winstead. Ve chvíli, kdy napětím nedýchám a z filmu nemůžu spustit oči, tak fakt nezkoumám logiku, chování postav apod. Je to pecka. Ne každému to sedne, ale já si to užil.

plakát

X-Men: Apokalypsa (2016) 

Když si vzpomenu na první dva filmy (z let 2000 a 2003), tak to byly dějově jednoduché a neokoukané snímky, které baví i dneska. Když se podívám na tenhle, tak moc nevím co říct. Jako jo, pořád je to zábava, pořád se tu něco děje, stále jsou tu oblíbené postavy, hrané kvalitními herci (Fassbender a McAvoy). Do prvních dvou třetin to není špatné, problém nastane, když začne Apokalypsa. To je nuda. Baráky se bortí, Apokalyps je silný, mocný, všemocný až to nudí. Digimaglajz, to věčné prokletí blockbusterů úřaduje i tady. Pořád ta stejná šedivá barva a stejné postupy, a neustále se zvětšující destrukce, který nešokuje, neohromí a nepobaví. Je smutné sledovat Magneta, že se stane zlým – ne proto, že to je jeho přirozený vývoj, ale proto, že to scénárista tak chce, a proto je vymyšlena ta blbá pasáž z Polska, která ho tam má dotlačit. Jako jo, svým způsobem to bylo silné, ale vždyť to je tak laciné! U Magneta – jako u padoucha (sice jen tak půl na půl) jsem vždycky chápal, o co mu jde, z čeho jeho činy vycházejí a co tím směřuje. U Apokalypse tápám, je to tuctový záporák, který je divně namaskovaný, mluví směšně a jeho cíl je – co vlastně? Marně přemýšlím, a nevím, o co mu přesně šlo a co bylo jeho konečným cílem. Proč tam je Weapon X? Proto, že ho diváci chtějí vidět, žádný jiný smysl nemá. Už nemám sílu snažit se pochopit, jak spolu všechny filmy (stará a nová trilogie, Wolverini) souvisejí. Pochybuju, že sám Singer ji má. Ale ať nežeru, zas tak špatný to není. Quicksilver je pořád boží, některé scény jsou zajímavé a pořád se tu něco děje. Jen je to všechno nezáživné a unylé. Únava materiálu.

plakát

Frankenstein (1910) 

Těžko se hodnotí takhle starý film. Z dnešního pohledu je to už dost naivní a v některých chvílích i vyloženě směšné. Snímek zajímavý už jen svým stářím a dobou patinou, než filmařskou zručností a příběhem. Zajímavé bylo, že už tehdy dokázali osekat předlohu, až z ní skoro nic nezbylo.

plakát

Slavné dny (2010) (pořad) 

S každým dalším dílem, mám ten pořad víc a víc rád. Stručně, jasně a přehledně se divákovi vysvětlí historická událost, spolu se souvislostmi, to vše doplněné archivními záběry, fotografiemi a mapami apod. Každých těch 7 - 10 minut jsem přikovaný k obrazovce, a hltám dramaticky velmi dobře vystavěné vyprávění. Vybraný hudební doprovod atmosféricky doplňuje komentář (a ani mi nevadí, že pořád zní ty stejné melodie). Je to ideální pro někoho kdo chce alespoň získat letmé povědomí o události, ale nemá čas nebo chuť číst tlustou knihu. I když si myslím, že mám trochu přehled, tak jsem o spoustě událostí neměl ponětí, a dozvěděl jsem se o nich až ze Slavných dnů. V daném časově omezeném rozsahu si nedokážu představit, jak by to mělo vypadat lépe.

plakát

Hlas pro římského krále (2016) (TV film) 

Je mi sympatická snaha točit podobnou látku. V českém prostředí to ale často dopadne polovičatě, ukázkou je Jan Hus z loňského roku a letošní Hlas pro římského krále. Intriky při získávání hlasů pro Karla jsou zajímavé a potřebovaly by minimálně minisérii. Stopáž jednoho filmu, která má 104 minut je opravdu nešťastná. Na diváka je vychrleno tolik informací, jmen a postav, že zorientovat se, je opravdu náročné. K tomu zrovna nepomáhá přeházený děj a flashbacky. Karel s Janem neustále cestují sem tam, v jednu chvíli jsou v Německu, pak v Čechách, potom zase v Itálii. Čtyři kurfiřti, kterak čekají na svého pátého kolegu, vypadají, že v tom stanu na břehu Rýna sedí snad už měsíc, až jsem si říkal, jestli vůbec chodí na záchod. Na domě, kde měl Karel sen, jsem si mohl prohlédnout plechové okapy, jednoho z pobočníků krále Jana, zase znám z reklamy na kakao. U bojové scény v Itálii jsem měl co dělat, abych se nesmál. Roztřesená kamera, zpomalovačky a rádoby cool hudba z repertoáru nějaké středověké rockové kapely. Tvůrci šli cestou nejmenšího odporu, a než složitě (a nákladně) vymýšlet alespoň trochu zajímavou bojovou scénu, tak si pomohli těmi nejlacinějšími triky. Na facku jsou dialogy, kdy postavy nemluví, ale proklamují, každou informací musí sdělit vážným a dramatickým přednesem, jak kdyby to byla divadelní hra. Nevím, jak se mluvilo ve středověku, ale tohle je k smíchu. Do vývrtky mě pokaždé dostanou kostýmy. Obleky ze 14. století vypadají, jak kdyby je na tom člověku ušili ten den. V českých historických filmech je to furt! Copak nemohou vypadat aspoň trochu obnošeně? Zapojení nadpřirozena v historickém filmu? Nechápu… Kryštof Hádek hraje dobře, ale typově se na roli nehodí, já mu prostě toho Karla nevěřil. Stanislav Majer naopak působil velmi autoritativně a majestátně. Nikdo snad nečeká Hru o trůny, v českých podmínkách a s českými penězi už vůbec ne, ale tenhle výsledek je rozpačitý. Přitom to v některých chvílích je opravdu zajímavé, ale těch scén je málo. Pořádný rozpočet je tady prostě potřeba, nedá se svítit. Nadšení ani velká představivost to nezvrátí.

plakát

Captain America: Občanská válka (2016) 

Výhoda marvelovského univerza je, že člověk už přesně ví, co dostane. Naopak, nevýhodou je, že už začíná docházet k únavě materiálu (pokud tedy mluvím o sobě) a málo co dokáže překvapit a zvednout ze židle. Rozhodně je to jedna z těch lepších marvelovek, zábavnější než třeba takoví Avengers: Age of Ultron. Otázka samozřejmě je, jestli se mi to za měsíc nevykouří z hlavy, tak jako se to povedlo Ultronovi. Nicméně, každá z postav má dostatek prostoru a přitom nevyčnívá, s výjimkou těch dvou hlavních (Kapitán a Iron man). Akce je dost, chvílemi by mohla být přehlednější, ale baví, i tak se ovšem nemůžu ubránit dojmu, že spoustu prvků, nápadů a provedení jsem už viděl v předchozích marvelovkách. A tohle je takový „best of“. Příjemným osvěžením byly humor a nové postavy s ním spojené (Ant-man, Spider-man!). Závěrečná konfrontace a „rozkol“ je zvládnutý mnohem důstojněji, než v směšném Batman v Superman. Asi si to znovu, sám od sebe nepustím, ale můžu říct, že Marvel se pořád drží. Člověk je musí obdivovat.

plakát

Luxus na talíři (2016) (pořad) 

Na první dobrou mi naskakovala slova, jako "To je ale snobárna!". Naštěstí mi pak došlo, že to je docela vtipná parodie, která cílí právě na tuhle reakci. Jen se trochu obávám, že to může fungovat jen první dva tři díly, a pak se to rychle okouká. Nicméně, tohle neuvidíte ani u Pohlreicha, natož u Babici.