Jezinka.Jezinka

Jednoduchý, na hlavu postavený, příběh rámuje vystoupení tanečnice s hezkým tělem, trhanými pohyby a výrazem tak křečovitým, že člověk přemýšlí, zda trpí zácpou nebo nějakou otravou. Dva výtečníci nemají na útratu, neuvěřitelným způsobem okradou přehrávajícího šilhavého mladíka a pak se jeden pokusí okrást druhého, přičemž daný chytrák nepozná svou ženu od vousatého muže (aniž by žena byla vousatá). Druhý z výtečníků vzápětí okrade prvního, aby na konci nakonec zcela nelogicky vrátili peníze onomu šilhavému blbounovi a padli si do náruče. A jak se tak chlapci objímají, předvádí kolem nich své křeče ona urputná tanečnice.

Pešek byl kouzelný kouzelný dědeček. A Heřmánek byl výborný král. V takovémhle balení člověk i to moralizování o tom, jak je důležité se učit, zvládá vcelku bez problémů.

Já to věděla. Už v ráji byl ten pes parsson russell. Musím to říct Alíkovi!

Obdivuju všechny, kdo se dokáží vyjádřit k nepřesnostem stran zbraní, vlajek, uniforem, použitých plnicích per, vzoru na ubruse a přezek na střevících. Jsou to věci, které jsou mimo moje rozlišovací schopnosti, protože moje vědomosti ohledně toho, jak se Ruskem probíjeli bílí, rudí, legionáři, kozáci a kdo ví kdo další, jsou jedna velká černá díra. Vím, kdo byl Kolčak a vím jak vypadal. To, že ve filmu vypadá tak, jako vypadal ve skutečnosti je ohromující. Konstantin Chabenskij byl opravdu dobrá volba, co dobrá, výborná. I když by název filmu sváděl k tomu, že se bude jednat o životopis nebo ryze válečný film, není tomu tak. Film zobrazuje poměrně krátký úsek ze života titulní postavy, zato až do vizuálně působivého konce, mnohovrstevnost války i osobnosti admirála Kolčaka samotného. Rozpolcení mezi povinností vůči rodině a okouzlení novou láskou (Anna, ztvárněná Jelizavetou Bojarskou je opravdu nádherná, dokonce i v naprosto nevzhledné uniformě zdravotní sestry). Silná osobnost Kolčakovy manželky. Paličatý, statečný Vladimír Oskarovič Kappel, kterého jsem obrečela. A vzpomínka na natáčení Vojny a míru, respektive pocta tomuto jinému "válečnému" ruskému filmu, v níž si Fjodor Sergejevič Bondarčuk zahrál svého otce. Nepotřebuji monumenátlní nekonečné bojové scény, abych chápala, že je to film v době války a že válka je skutečnost, která ovlivňuje i chování postav, stejně jako nepotřebuji nekonečné postelové scény plné detailů, abych chápala, že se milostný vztah protagonistů neodehrál v ryze platonické rovině. Když už bych chtěla tomuhle filmu něco vyčítat, tak to, že ve verzi s titulky Češi říkají něco jiného, než co je psáno v titulcích. Češtinu do češtiny opravdu není potřeba překládat, stačilo by to přepsat.

Lodě v různém stádiu rozestavěnosti, lodě na širém moři, lodě v různém stádiu rozkladu při bitvě. Dvorské intriky, podlézavost a mísa pravých perníků. Kostýmy, u nichž váháte, jestli jsou vytvořeny pro film, nebo jestli jsou to šaty, které někde zůstaly ve skříních. Voják, který trpí chorobnou prostořekostí. Náladová, elitářská, ale přesto moudrá carevna. Sebestředný, ale přesto prozíravý rádce carevny. A nad tím vším paličatý, zarputilý a vlastenecký hrdina. Je v tom trocha patosu, ale je to naprosto okouzlující.

"Claud by mouše neublížil!" "Ale teď se chystá zavraždit tisíc vos."

Jeden z těch případů, kdy při konečném rozuzlení má člověk pochopeni pro vraha. Lidi jsou někdy moc.

Záhada španělské truhly je, jak někdo může mít tak velké úložné prostory zcela prázdné.

Princeznu unese zlý padišáh, ta pak ve věži čeká, kdo si pro ni přijde. Kupodivu pro ni nejde zubatá s kosou, ale hrnou se tam stateční či méně stateční ušlechtilí zachránci. Jeden z nich, u kterého pud sebezáchovy převáží nad touhou po samičce, z toho má ujímání. Aby toto ujímání prohloubila, daruje mu jeho chůva zrcadlo, kde se ve smyčce objevuje jeho selhání v boji, zároveň však ona princezna může mluvit s každým, kdo se na tenhle biják přijde podívat. Samozřejmě, tohle se zostuzenému knížeti nelíbí, takže vyhlásí smrt divákům a zákaz vstupu do kina v černé věži. Zákazy jsou od toho, aby byly porušovány. Do průběhu chystaného trestu zasáhne chytrá Hazar, kdo ví odkud vzešlý trojský jelen a spící čest černého knížete. Nikdy jsem nepochopila, kde vzali režiséři myšlenku, že v Mahuleně Bočanové v mužských šatech nikdo nepozná ženu. Černý kníže v ní rozhodně ženu nepoznal, jen začal podléhat emotivním hnutím, která nechápal. Nakonec byl tak rád, že není homosexuál, že se raději urychleně oženil, k čemuž mu zazpíval hezkou písničku o černé věži Karel Černoch.

Je Aladin dobrý film? Ne, není. Je to zábavný film? Ano, ano a ještě jednou ano. Barevný rozjuchaný kýč, tanečky, písničky a všechny barvy, co umíte pojmenovat a pak také ty, co pojmenovat neumíte, doplněno těmi, co jména ani nemají. Exploze barev zastíní klišé v ději, jednoduchá schémata a nelogičnosti. Na konci budete chtít svůj vlastní létající koberec. My už o něj píšeme Ježíškovi, i když cosi mi říká, že to nedopadne. Kdo hodnotí čistě podle intelektuálních kvalit, nechť si dvě hvězdy odmyslí, ale tomu pak koberec tuplem létat nebude!