darkrobyk

Šmírácká kamera odhaluje krach jednoho vztahu, který má jen zdánlivě jednoduché řešení. Světla, stíny, bouře a náhodní obyvatelé. Schodiště propadající se do hlubiny připomíná trávicí trakt. Významné místo mají zvuky, ruchy a hudba. Hudby tu moc není. Jen trochu. Po prvním zablýsknutí a hromu je jasné, že temnota převáží...

Temná metafora ve zdeformovaných kulisách města, kde se snoubí kubismus s expresionismem v jemném oparu dada. Film jsem viděl s hudbou Rainera Viertelboecka (1993). V řadě scén mi připomněla německou industriální skupinu Einstürzende Neubauten - klasické nástroje připomínají hudbu počátku minulého století, do toho prolínají nástroje elektronické a následně rozličné bicí a ruchy. Snímek s řadou významů, a tedy vykládaný různě, je dnes již klasickým dílem německého expresionismu. Doba po skončení války, rozvrácená německá ekonomika, neradostné vyhlídky, manipulace s jedincem....já si ale kromě toho vzpomněl na E.A.Poa (Metoda doktora Téra a profesora Péra). Kulisy, výprava, líčení herců, hudba a skvělý konec. Příběh sám dnes jistě objevný není a jeho zpracování bude asi současného diváka nudit. Za pozornost ale stojí některé detaily, které se staly zřejmě vzorem pro další filmy - stínohra (vraždění) a toporná chůze Cesara připomenou další klasiku - Upír Nosferatu...

Průměrný a značně nevyrovnaný film balancující mezi komedií a fantastikou. V jistých chvílích jsem měl pocit, že se dívám na nějakou odnož Constantine, což zajisté způsobily ty průhledné příšerky z pekla. Na komedii málo vtipné, na horror málo strašidelné. Občas se snímek pěkně rozjel, ale příliš brzy zabrzdil. Jakoby tvůrci nevěděli, pro jakou cílovou skupinu točí. Když je zřejmé, že na město se řítí katastrofa, co za sebou nechá spousty mrtvých, získá film konečně napětí. Jedna hvězda navíc za konec. Na jedno podívání dobré, asi tak....

To se nedá popisovat, to se musí vidět. David Byrne a Brian Eno jsou velikány nejen britské hudby. Talking Heads mě fascinovali kdysi stejně jako dnes. Nezařaditelná hudba, která zapadala jen do nesmírně širokého ranku New Wave, a nápadité videoklipy....přetrvávají dodnes.

,,Bydlela jsem půl roku v jeskyni s brtníkem!" Vedle psa Filipsa patřil Béďa k mým nejoblíbenějším zahraničním postavičkám v dětství (a jistě měl na tom podíl i geniální Bruderův dabing). Dnes mám raději horrory s medvědy (ale kvalitních se jaksi nedostává). Spíše ze zvědavosti jsem se podíval na nové zpracování. Krásná příroda, pěkná animace (Bubovy grimasy neměly chybu) a asi tři momenty, kdy jsem se zasmál. Jinak klasická agitka o lese, který chce zlikvidovat slizký starosta neštící se žádné špíny a obklopující se bezpáteřními řiťolezy (hned mě napadlo, že je to jako u nás, a pak o co je na tom Amerika lépe) a správci parku, co musí projít zatěžkávací zkouškou, aby se hadovi postavil. A nesmí chybět sladkobolná lovestory. Škoda jen, že méďa se chová po většinu času jako naprostý debil...infantilní, ale snesitelné.

Tajemné sídlo, hostina a temně vyzývavý pohled Anny - čachtické paní - Frielové. Pokoj proměňující se v divoký les, jelen a prolnutí snu se skutečností. Při další hostině je něco jinak...

,,A teď tě přefiknu!" ,,Prosím ne, ještě jsem panna!!" ,,Halelujaaaa!!!" Potemnělý příběh manželské nevěry, který zpočátku vypadá na konverzační drama, ale velice rychle se promění ve slušivá jatka. Nu, co také očekávat od národa, kde je zoofilní porno legální, že... Na zvířátka sice nedojde, ale lidská čuňata tu jsou. Příjemná kamera (žádný Parkinson), táhle naříkavá hudba (ne že by se s podobnou jeden nesetkal, ale je tu fajn a spáchal ji Gert Sylvest), nádherná krajina topící se v mlze a příšeří (dojde i na les) a větší než menší množství krve. Ruční kypřič půdy se ukáže jako bezvadná zbraň.... Leje, snáší se soumrak a k opuštěné stopařce se blíží auto. Sveze ji?

Příklad filmu, který vezmete s nadhledem, a nebo pošlete do odpadu... Bavil jsem se snad stejně dobře jako před lety. Klauni zabijáci, Kingovo To a Spielbergův / Hooperův Poltergeist mě navždy přesvědčili, že od klaunů nelze čekat nic dobrého... Vesmírná loď v podobě cirkusového stanu, klauni s dravčími zuby, cukrová vata, popcorn a dva policajti, z nichž jeden je přesně ten typ, kvůli kterému vznikají policajtské vtipy... Zpočátku se zdá, že jedinou smrtí nebohých obyvatel městečka bude zamotání do cukrového kokonu. Jenže, jenže pak najednou ručka s boxerskou rukavicí urazí hlavu, která opustí své tělo, a začne jít do tuhého. Není to řachanda, ale zábava ano. Policejního blba si klaun povodí jako loutku a netuší, že sám se rána nedožije... Z popcornu se vylíhnou hladová děťátka a něco velkého přijde nakonec. Kosmická loď jakoby vypadla z Karlíka a továrny na čokoládu a jeden si pomyslí, jak bylo třeba veškerou výpravu poctivě udělat, když to počítače ještě neuměly (asi). Jistě, člověk by na osmdesátá léta čekal více nahoty a rozkošných rudých gejzírů, ale i tak to jde. A jako hudební doprovod šlapací Killer Klowns od The Dickies.

Předně - obsah hloupě a nešťastně vyzrazuje tajemství houslí, ke kterému se má divák postupně dostat. Jeho odhalení čeká až na konci snímku, jenž pozvolna plyne a skládá se jako mozaika. Kamera snímá nádherné obrazy, často precizně komponované (třeba kuchyně s vědmou nebo klášter) a aranžované. Čarokrásná hudba (pokud nemáte rádi housle, pak vás asi mine) se vine jako zlatá nitka podivuhodným příběhem o nástroji, jehož budoucnost předpověděly karty. Spíše než povídky sledujeme drobné příběhy těch, co se s houslemi dostali do styku. Velmi se mi líbila vášnivá scéna milování se Fredericka s Victorií společně s houslemi a přirozenou nahotou, co nemůže urazit ani největšího puritána. Jinak i český název zbytečně prozrazuje příliš.....

Hlavním motivem snímku jsou ňadra. Hned za nimi je čarokrásná džungle a pak vcelku banální dobrodružný příběh, který má očekávané vyvrcholení, ale neurazí. Tedy pod pojmem masakr jsem si představoval něco úplně jiného.... Pravda, půlka posádky zahyne v letadle, část tak nějak přijde v džungli o život a někdo by snad mohl přežít, takže na šťavnatý masakr moc obětí nezbývá. Čekal jsem pestřejší nabídku amazonské zvířeny, leč zůstalo jen u hadů, piraní, krokodýlů, co si ani neškrtli, a pijavic, které se sice pokoušely naše hrdiny vysát, jenže nakonec byly samy snědeny... Chlapi ve filmu se každou chvíli perou, jedno zda v hospodě či v džungli, ovšem jejich komické zápasy jakoby vypadly z filmů Šimon a Matouš... Ženské osazenstvo snímku je pohledné, tedy až na harém pašeráků, který je přehlídkou kobylích hlav a beček. Naštěstí se svlékají jen ty pohledné. O kanibalský film vpodstatě nejde a nezachrání to ani jedno srdce vytržené z gumové hrudi. Přednosti snímku, jak jsem již zmínil, jsou tedy poněkud jinde...