darkrobyk

Ač se to nezdá, tak většina povídek je originálních, jelikož jsou natočeny podle stejnojmenné comicsové série z 50. let. První povídka Santa  - půvabná Collinsová má nekalý záměr se svým mužem a do toho právě uprchl z vězení masový vrah. Celý příběh běží na pozadí rozhlasových koled, které dávají svým textem poněkud komický rozměr tomu, co se odehrává. Ve druhé povídce Milenka se nejen záletník dočká spravedlivého trestu. Třetí - Hračkář - je s P. Cushingem, který je zde vskutku děsivý. A hlavní motiv? Pomsta ze záhrobí! Povídka Tři přání vychází z prastarých pohádek a legend, které varují před tím, aby si člověk něco přál, jelikož následky budou vždy katastrofální. A pozor - dojde na střeva ve! Ponurá je poslední povídka - Ústav pro nevidomé, kde nový ředitel ústavu, bývalý lampasák, si splete pacienty s vojáky, a proto se rozhodne je řídit jako na vojně. Že se přepočítal, zjistí až pozdě. Stěny s žiletkami byly luxusní. Samozřejmě už po první povídce víte, kde se skupinka hlavních aktérů ocitla, což nijak neubírá na zábavnosti. Spíše pro milovníky starých hororů a sběratele.

Vztahové drama se postupně promění v čistokrevný horor, kde naděje mizí jak pára nad ranním hřbitovem. Už hodně dlouho se v amerických hororech, kde vystupují děti nebo teenageři, objevuje motiv šikany, jako by to byl palčivý problém tamějšího školství - no, asi nejen ve Státech. Každopádně je to už tak trochu klišé, které pomáhá rozvíjet střet mezi postavami. Peter je sice z hlediska učení šikovný, jinak je to však introvert a smolař. Aby ne, když má ještě pošahané rodiče  a jediný, kdo je ochoten mu pomoci, se skrývá ve zdech domu. Pak je tu ještě mladá učitelka, ale ta se až pozdě snaží o nápravu věcí. Film sází na atmosféru, neustálý neklid a pocit ohrožení, kdy není úplně jisté, odkud zlo udeří. Sice jsem tak trochu předvídal, co se skrývá za hlasem, ale rozhodně nebudu tvrdit, že jsem věděl, jak film dopadne, páč možností byla řada a jen po bitvě je každý generál. Chválím absenci laciných lekaček, v což jsem ani nedoufal. Stačily jen neklidná hudba, plíživá kamera a stíny. Napětí tak měly třeba scény, kdy Peter kope mezi dýněmi nebo si rodina pochutnává na polévce. Tedy otec měl výraz psychopata na jedničku a matka za ním příliš nezaostávala. Odhlédnu od toho, co se skrývalo za hlasem a jak s tím bylo nakonec naloženo, protože dvě třetiny byly příjemně mrazivé a konec přinesl spousty mrtvol, tudíž OK. Za mne po delší době spokojenost.

Donald Pleasence vypráví historky z blázince, tedy o čtyřech pacientech a jejich bizarních dobrodružstvích. První povídka Tygr připomene stejnojmennou báseň od W. Blakea. Chlapec se seznámí s imaginárním tygrem, ale jeho rodiče mu kámoše neschvalují. No, měli být shovívavější. V povídce Bicykl se hlavní hrdina dostane pod vlivem tajemného obrazu na starém kole do minulosti. Následky jeho cestování jsou tragické. Povídka Strom připomene příběh z knihy Simone de Beauvoirové Druhé pohlaví, kde popisuje muže, co se zamiloval do stromu a ukájel se v otvoru jeho kmene. Ozdobou povídky je Joan Collinsová. V poslední povídce Oběť dojde na domorodou magii. Jen by mě zajímalo, kde vzal onen mladík, na kterého všechny letěly, ač byl hnusnej jak prdel, jistotu, že vybraná dívka je panna. Ozdobou zde je pro změnu půvabná Kim Novaková. Kdyby došlo na otevřené gore, tak kromě Bicyklu by se divák dočkal řádného masomlejna, leč trhání a porcování postav je mimo kameru. Poslední, byť neúplný záběr rozhodně také potěšil.

Z thajských hororů, potažmo duchařin, nebývám většinou dvakrát odvázaný. Snad i proto mě tentokrát S. Sakdaphisit příjemně překvapil. Mix duchařiny, čarodějnického hororu a motivu panenek je i přes svoji délku napínavý a atmosférický. Diváka lačnícího po rychlé akci asi možná začne nudit střídání časových rovin, kdy se zčásti dívá dvakrát na jedno a to samé, byť většinou z jiného úhlu pohledu. Získává ale při tom další vysvětlující informace tak, aby všechny kousky do sebe na konci zapadly. Uvítal jsem absenci laciných lekaček doprovázených výstřely z děla. Stačí křik havranů, cinkot zvonků, zrychlené bubínky nebo rituální zpěv! Film není brutální z hlediska gore, ale na krev dojde několikrát. Penpak Sirikulová v roli tajemné paní Ratree byla chvílemi tak démonická, že vidět ji jako dítě, dostanu psotník a do rána neusnu. Bouře, vzývání a odrazy v zrcadle. Možný spoiler - šťastný konec nečekejte.

-Kde jsou lidé, tam se vedou války.- Druhá část je divočejší, krvavější a vizuálně opulentnější. Bojovník Dung (půvabná B. Linová) se zmocnil posvátného svitku, jenž mu dává neomezenou moc. Jak ale zjistil jeho kdysi společník a nyní rival, kdo chce získat onu nesmírnou moc, musí se zbavit mužství, tedy nechat se vykastrovat. Tak co by někteří pro moc neudělali, že? Film je tedy opět nejen honbou za svitkem, ale především bojem s Dungem. Souboje jsou skvostné - kromě hadů se vrhají i štíři, nindžové házejí své šurikeny, vzduchem létají stromy i kusy domů. A jeden by nevěřil, jak smrtící můžou být rychle vržené vodní kapky. Létá se hodně, běhá se po vodě i po stéblech trávy, lítají hlavy, trhají se těla na kusy a smrtící roj jehel s nitěmi nemine cíl. Závěr je epický. Mrtvých nepočítaně. Úvahy o válkách a zabíjení se objeví hned několikrát. Snímek především pro žánrové fanoušky, kteří se nebudou divit, jak je možné, že bojovníci létají a házejí po sobě střechy, když je to wuxia... hodnocení ponechávám.

Poměrně dlouhou dobu jde o drama, kdy se lékař pokouší zachránit své budoucí ženě popálený obličej. Komentář obsahuje spoilery. Když dojde k první vraždě, děj se začne rozjíždět. Doktor Rowan si hrůzný čin, kterého byl nucen se dopustit, ospravedlňuje tím, že šlo o prostitutku - kdo by si nevzpomněl na Jacka Rozparovače, jímž byl údajně také lékař, ale jehož pohnutky byly jiné. Jenže zabít nevinnou dívku? Sice se ukáže, že vůbec nevinná není, ale to už se rozjel kolotoč šílenství, jemuž propadá nejen Rowann, ale i jeho přítelkyně Lynn. Ba co víc, ta se stává posedlá vidinou toho, že by opět ztratila tvář, proto je z ní hnací motor nutící jí jít doslova přes mrtvoly. Závěr je exploze smrti, co připomene české snímky Konec agenta W4C nebo Čtyři vraždy stačí, drahoušku, akorát že tady jde legrace stranou. Cushing je v některých scénách (na příklad ve vlaku) doslova démonický, Lloydová naopak svůdně krásná. Povedený kousek pro příznivce starších hororů a sběratelů.

Psychiatrička Louise odjíždí pracovat na venkov poté, co její pacient spáchal po hypnóze sebevraždu. Zde poznává řadu lidí a mezi nimi i nového pacienta, který ji sám vyhledá, Théa. Ten trpí děsivými nočními můrami a žádá ji o hypnózu, která mu od nich dokáže ulevit. Louise však sama bojuje s temnými sny a vidinami. Svět se pro ni, ale i pro diváka, začíná postupně deformovat a bortit, skutečnost se prolíná se sny a nic není takové, jak na první pohled vypadá. Smrt si nabrousí kosu a lidé okolo Louise násilně umírají. Mluví se o tom, který nechce přijmout, kým je. Závěr vše vysvětlí - možný spoiler - Louise stojí na skále, co vypadá jako lebka. Vizuálně skvělé, konečně zase film, který ctí to, že jde o médium obrazové. Důležitou složku představuje pochmurná hudba, co se proměňuje v děsivou kakofonii a bariéru zvuků a ruchů. Nebudu psát, že jde o artový snímek jen proto, že je hůře uchopitelný. Každopádně pro běžného hororového diváka tohle snové podobenství není...

První část trilogie by se klidně mohla jmenovat - Honba za posvátným svitkem. Jednoduchý příběh se utápí v honičkách a soubojích, které jsou velkolepé. Vzduchem nelítají jen bojovníci a hlavy, ale téměř vše předměty počínaje a kusy domů konče. Soupeři užívají energii meče (skoro jako StarWars), vrhají hady nebo využijí včelí roj. V jeden okamžik je tolik postav ve vzduchu, až se divák skoro ztrácí. A dojde nejen na střeva ven, ale i na explozi těla. Osobitý vizuál Harka Tsui je pastvou pro oči stejně jako v trilogii s čínskými duchy. Pro našince by možná neuškodilo zkrácení, ale když to vypadá, že se příliš mluví, přijde na řadu akce. A pod vším tím bojem se skrývají intriky, touha po moci, ale také smysl pro čest a spravedlnost. Kdysi se mi líbilo více, hodnocení však ponechám.

Když je zabit přítel Leigh Lockwoodové, stane se sama podezřelou, jelikož před časem zemřel na lodi za záhadných okolností její manžel. Požádá tedy soukromého detektiva Marka Higbie, aby našel vraha. Ten zjistí, že  už se staly před nějakou dobou tři podobné vraždy - vždy za úplňku, šlo o muže a měli zcela vysátou krev z těla. Když se v další oběti potvrdí pavoučí jed, musí, byť nechce, Mark připustit, že za úmrtími je obří pavouk. Leigha má ještě dvojče - sestru Lauru a Mark zjistí, že v jejich dětství se stalo cosi strašlivého. Vcelku dobrý monsterhoror, kdy pavouka vidíme až na konci podobně, jako je tomu v Čelistech nebo Vetřelci, kdy si jsou tvůrci vědomi, že lidská fantazie je pro horor nejlepší. Ano, pavouk je poplatný době, avšak pro mne pořád lepší než z laciných pixelů. Velmi dobrá hudba pomáhá stupňovat napětí. Vraždy jsou rychlé, smrt okamžitá. Je to film, ale je třeba připomenout, že pavouk nemůže vysát svoji kořist, dokud do ní nevpustí žaludeční šťávy - a natrávení nějakou chvíli trvá. Několik napínavých scén, kdy jedna z nejlepších je Markovo pátrání v rozpadajícím se domě na zpustlé farmě. Poslední záběr divákovi objasní, proč má film v názvu prokletí.

Někdy mi přijde, že zdejší obsahy jsou psány ve chvíli, kdy pisatel/ka už půlku filmu zapomněl/a. Po jaderné katastrofě vznikly ženské skupiny, které udělaly z mužů otroky, z některých oplodňovače a z jiných hračky. Z další tlupy ulovených mužů se podaří utéci dvěma chlapcům. Když vyrostou, svobodí část zajatců a rozhodnou se postavit ženám na odpor. Sice jsem nepochopil, jak žena zvládne v pěstním souboji muže o dvě hlavy většího a jednou tak než ona těžkého, ale je to film. Každopádně jde o to, že i ženské klany mají mezi sebou rivalitu. A když by se zdálo, že se snad dohodnou, stačí jeden blb (zde blbka) a krveprolití vypukne naplno. Místy úsměvné, avšak hlavní protiválečná myšlenka je jasná, což se cení. Trochu nezvyklá je scénická hudba, po většinu času zní heavy metal, ale dobrej, takže OK, rozhodně lepší, než kdyby to bylo dobové disco. Mnohé ženy jsou jak z Playboye (mihne se v jedné scéně) s typickým líčením a účesy 80. let, což se mi líbilo. Oceňuji kameru při akčních scénách, zejména natáčet jedoucí kompars na koních...no, to jistě nebylo snadné. A těch pádů s koňmi bylo rovněž požehnaně. Po formální stránce velmi dobré. Připouštím, že dnes budou spokojeni asi jen skalní fanoušci a sběratelé.