Mefistofelle

To co v posledních letech točí Frantíci jsou často tak úchvatné věci, že předčí momentálně nevýraznou americkou megarchlírnu filmů. Alexandre Aja je zkrátka talent a nebýt jeho a pár dalších, horory by dávno ztratily své kouzlo. Haute Tension je brutální, napínavý, akční i atmosférický a vše je korunováno obstojnými hereci, zejména pak Cécile de France. Vrah, který unesl jednu z dívek, by sice mohl být trochu výraznější, ale to je jen malá piha na kráse. Závěr, ačkoliv mám pocit, že pdodobný už jsem viděla a to ne jednou, je velmi dobře zpracovaný. A naháněčka v lese s velkou kotoučovou pilou mě docela dostala:).

The Legend of Hell House je komorní duchařina, která se mj. zabývá mezilidskými vztahy, které jsou těžce zkoušeny intriky, které na ně zkouší zlý duch obývající jeden opuštěný dům. Nejedná se sice o kdovíjaké děsuplné strašení, ale atmosféra tu funguje dobře, postavy jsou obstojně zahrány, dialogy dávají smysl a i když je jich tam vcelku hodně, nezklouzává to do takového toho pocitu, kdy čekáte až se přestane kecat a začne se něco dít. Samotná zápletka s duchem, který k sobě připoutal duše jiných lidí a je dokonce schopen je ovládat, je zajímavá. A závěr se mi hodně líbil. Až na pár trochu hluchých a zbytečně protahovaných pasáží je to film, který obstojně reprezentuje svůj žánr.

Tommy Hewitt to neměl od narození lehké. Porozen na jatkách, odložen do popelnice, nalezen a adoptován rodinou, která se rozhodně nedá označit za svatou, škaredý, po intelektové stránce zpomalený a navíc mu zavřeli jeho oblíbená jatka, kde tak rád pracoval:). V sequelu se dozvíte vše, co potřebujete vědět o tom, proč vzal Tommy motorovku a začal na povel "šerifa" masakrovat teenagery. Prostředí je prakticky stejné jako v prvním díle a některé brutalitky jsou celkem vychytané. První díl byl lepší skutečně jenom o chlup a proto hodnotím čtyřmi hvězdičkami.

Důstojný remake originálu z roku 1974. Od něj se liší větší mírou brutality a trochu pozměněným dějem. Má to všechno, co si můžeme v slasheru přát: partu lehce vypatlaných teen děcek, magora s motorovkou, krve a usekaných končetin tak akorát, haldu bizarních členů jedné moc "milé" rodinky, správný dějový spád a ucházející závěr. Možná se to jeví jako moc jednoduché a ohrané, ale průměrný slasher to není. Práce s kamerou, kulisy a barevné ladění tomu dávají vážně dobrý náboj a budete se bavit od začátku do konce.

Dvojka je v mých očích co se kvality týče zcela srovnatelná s jedničkou. S výjimkou dvou hlavních mužských protagonistů, které ztvárnili stejní herci, se původní nátura filmu poněkud změnila. Od oživování mrtvol a koček se šílenec West rozhodl, že pro svého kámoše, který truchlí po své mrtvé přítelkyni Meg, vytvoří novou a zcela dokonalou ženu. A než se do toho pustí, tvoří bizarní "umělecká díla" z různě pospojovaných částí lidských těl. Mimochodem, hlavní záporák z prvního dílu, doktor Hill (resp. jeho hlava) se opět vrací a má velké plány:)... A jako nejlepší část filmu bych označila závěr, který byl naprosto bombastický a vážně ujetý v pozitivní slova smyslu:).

Kombinace zombie klasiky s frankensteinovským leitmotivem se vyplatila a Re-Animator se tak stává tím lepším, co v rámci osmdesátkových hororů můžeme najít. Má to dějový spád, akci, dobré dialogy, vtip (ta zombie kočka mě fakt bavila:)) a hlavně - pořádnou porci gore a masakru. Zvlášť musím ocenit speciální efekty, které vypadají na svou dobu velmi obstojně. A nesmím zapomenout na Jeffreyho Combse, který se své role zhostil se víc než dobře a toho šíleného doktůrka jsem mu ani na okamžik neměla problém věřit. Za zmínku také stojí závěrečná scéna se re-animovanými mrtvolami v márnici. Zkkrátka, Re-Animator opravdu stojí za to.

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin.

Z toho, co jsem na hlavních českých stanicích v rámci zpravodajství na výběr mi to zkrátka už vychází tak, že zprávy na ČT jsou jenoznačně nejlepší. Občas se sem tam vyskytne taky nějaká ta blbost nebo pseudoroztomilá/komická zpráva, ale jinak to ujde.

Korea opět válí a nabízí nám další z velmi kvalitních hororů. Velmi dobře fungující lekačky, úžasná atmosféra a více než ucházející závěr tvoří film, který i přes složité dějové obraty upoutá od začátku do konce. Psychologie postav je vcelku uvěřitelná a herecké výkony na úrovni. Oproti jiným asijským filmům podobného ražení je tento o kategorii výš. K dokonalosti zde chybí jen málo.

Pokud si myslíte, že Freddy se spokojí pouze s vyvražděním těch, na které měl primárně spadeno - tedy dětmi rodičů, kteří ho poslali do světa mrtvých-, mýlíte se, protože Freddymu se podle všeho zabíjení teenagerů opravdu zalíbilo:). Čtvrtý díl série je co do kvality srovnatelný s trojkou a to nejen tím, že začíná se stejnými postavami. Freddy se znovu vrací a tentokrát je ještě silnější díky duším děcek, která zabil. Proti zdánlivě neporazitelnému záporákovi postavili tvůrci opět vcelku sympatické hlavní hrdiny a nechybí ani trocha toho morbidního humoru.