Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný

Recenze (632)

plakát

Touha po pomstě (2010) 

Vcelku ucházející exploitation popisující situaci, která by v reálu sice těžko nastala, ale zato nutí k přemýšlení. Hned úvodní část příběhu, kde úchyl ukradne a nakonec umučí šestileté děcko, je docela dechberoucí. Škoda je, že v části, kde se na něm mstí rodiče, už se takové psycho nerozjíždí a to nejen díky nepřesvědčivým představitelům rolí matky a otce zavražděného dítěte. Ono to celkově není kdovíjak brilantně natočené a ani brutalita, se kterou zacházejí se svým zajatcem, vás kdovíjak nevykolejí. Závěr pak sice může být překvapivý a vcelku i originální, ale pořád se nejedná o film, který by mi zůstal v hlavě kdovíjak dlouho.

plakát

Tucker & Dale vs. Zlo (2010) 

Pokud vypadáte tak jako dva hrdinové tohoto filmu, nemůžete očekávat vítězství v kategorii Miss Sympatie. Přeci jen, upocená košile, zarostlej ksicht a umaštěná čepice mohou vyvolat spíš opačný dojem. Někdy se však stane, že partička mladých a atraktivných městských děcek o vás získá dojem ještě mnohem horší - a pak se to může nepěkně zvrhnout. Zkrátka a dobře, studentíci si ze zcela náhodných událostí domyslí, že Tucker a Dale jsou buranští vrazi, kteří si ve své lesní chajdě krájejí na kousky mladé studentské maso. Pravda to sice není, ale to jim nebrání v tom, aby se je nepokusili zlikvidovat, ovšem s tím výsledkem, že sami sebe naráží na kopí nebo skáčou do stroje na řezání dřeva. A Tucker s Dalem se k tomu vždycky nějak nachomýtnou, čímž svou domnělou vinu jen stvrzují. A že je to komedie, tak u toho samozřejmě padá spousta vtipných i méně vtipných hlášek. Za účel to původně mělo parodizovat americké buranské vyvražďovací horory a minimálně v první polovině se to daří pěkně. Škoda jen, že tvůrci moc nevěděli, co s tou polovinou druhou, protože její vývoj už je poněkud křečovitý. Ale účel to splnilo, pobavila jsem se a tleskám Tudykovi a Labinovi, kteří sehráli až překvapivě dynamické buranské duo.

plakát

Útěk ze Sibiře (2010) 

Ačkoliv byl Útěk ze Sibiře proklamován coby děsný trhák, nemohu bohužel souhlasit. Ne, že by to byl špatný nápad, je jen poněkud... přetažený. A to nejen co se týče až příliš dlouhé stopáže. Začátek je hodně slibný a útrapy, které hrdinové zažívají v prostředí gulagu, jsou velmi reálné a syrové. Největší chybou filmu je, že tomuto prostředí nebylo věnováno trochu víc místa. Samotný útěk postupně přestává mít grády a po hodině a půl jsem si pomalu začala říkat kdy už konečně dorazí tam kam chtěli. Filmu ovšem nejde upřít dobrá práce s kamerou a působivé scenérie z míst, kam se věčně hladoví hlavní hrdinové propracovávají.

plakát

Valdemarův odkaz (2010) 

Na můj vkus opravdu slabé. V první chvíli to vypadá na duchařinu ze současnosti, ale vzápětí se to změní na příběh z minulosti domu, který ovšem postrádá jak originalitu, tak spád. Snad druhý díl můj dojem trošku vylepší.

plakát

Živí mrtví (2010) (seriál) 

Zombie seriál? Výborný nápad, který nemohl uniknout mé pozornosti. Zombie apokalypsa se velmi slibně rozjíždí úvodní scénou prvního dílu, kdy se postřelený policista probouzí v nemocnici, která je až podivně tichá. Záhy zjišťuje co se děje a vydává se na cestu za hledáním své rodiny. Postupně se přidá k větší skupince lidí, shledá se opět se svou ženou a synem. Posledí díl končí hromadným útěkem z místa poblíž města, o kterém si všichni až doteď mysleli, že je relativně bezpečné. Tolik stručný obsah, teď resumé. První díl slibuje opravdu hodně a slušně vás navnadí. Zombíci (kteří mimochodem vypadají opravdu suprově a náležitě odporně:)) se rojí jenom sem tam a ve skromném počtu, prostor je dán ponejvíc hlavnímu hrdinovi, přesto ale nechybí napětí a akce. Druhý díl pokračuje v podobném duchu, ovšem oživlých a následně zastřelených mrtvol tentokrát napočítáme víc a děj dostává větší spád. Až doteď to vypadá, že se bude jednat o kulervoucí seriál, který zaručeně musíte zbožňovat. Ale pak přijde třetí díl, který vám trochu zkazí náladu. Snaha o přiblížení hlavních postav, se kterými se náš šerif setká, se nakonec místy zvrhává v nekonečně vykecávání o mezilidských vztazích. Čtvrtý díl zase vytáhnu nahoru to, co třetí díl malinko shodil. Gangsteři, kterým se podaří unést jednoho ze skupiny přeživších, se ke konci dílu ukazují v opravdu dost nezvyklém světle:). Pátý díl - nuda... Šestý - závěrečný - díl zastihne naši skupinku na útěku z jejich dosavadního stanoviště. Dostávají se na místo, které ať vypadá sebelíp, má jednu docela podstatnou chybu a sice, /SPOILER!/ že co nevidět vyletí do vzduchu:). /SPOILER!/ Změna poslednímu dílu docela sedla vzhledem k tomu, že třetí a pátý díl se neukázaly jako moc silné. Dochází k novému oživení děje a zároveň s ním k chytrému utnutí první série, což vás navnadí na další díly, které ještě nevyšly. Celkově hodnotím seriál jako velmi slibný, i když si nedokázal udržet tempo prvních dvou dílů, a na další pokračování se rozhodně těším. A doufám, že když budu měnit hodnocení, bude to směrem nahoru:). Update k druhé sérii: Jsem velmi ráda, že nakonec můžu jít s hvězdičkama nahoru. Walking Dead se od poněkud nejistého oscilování mezi "hodně zombíků, málo kecání" a "hodně kecání, málo zombíků" ustálili někde uprostřed. Tudíž pro akci milující fanoušky toho mají spoustu co nabídnout, ale dají vám zároveň i šanci odpočinout si od celé apokalypsy a seznamovat se s postavami. Mimochodem, některé z nich prodělávají velmi zajímavý vývoj (Shane, Andrea). Na druhé sérii je zkrátka vidět, že tvůrci už mají o seriálu jasnou představu, které se drží. Celkově to působí mnohem více vyváženě a nemůžu říct, že by byl jediný díl, který by se mi vyloženě nelíbil. Oblíbené postavy: Daryl, Dale, Shane, Maggie.

plakát

Antikrist (2009) 

Úchylné filmy, které mají problém s tím, že je někde nechtějí promítat, mě vždycky lákají a tak jsem se na Antikrista docela těšila. Po shlédnutí ale nechápu ty důvody, proč byl film označován za jedno z nejbrutálnějších děl. To, co je zde totiž skutečně brutální, jsou psychické pochody a proměny hlavních postav, fyzické násilí je zde vyjádřeno jenom jako prostředek k vysvětlení těchto psychických stavů. Jako první bych ovšem zmínila naprosto úžasný, emotivní a takřka geniálně natočený prolog, který vám doslova vyrazí dech a výborně vás naladí na depresivní pokračování filmu. Nešťastní rodiče se snaží najít útěchu v lesní chatě, ale místo toho se dočkají postupně narůstajícího šílenství protkaného znepokojovými hororovými scénami. Závěr je přitom skoro tak geniální jako prolog. Lars von Trier opět ukazuje svůj talent, bravo.

plakát

Blood Night (2009) 

Spousta lidí hodnotí tento film poměrně vysokým počtem hvězdiček pro jeho údajnou snahu vzdát hold starším hororovým kouskům. Nechci nikomu brát jeho dojmy, ovšem na mě těch pár narážek na hororové doby minulé zase takový dojem neudělalo - koneckonců podobné snahy už tady byly mnohokrát a mezi nimi i mnohem lépe zpracované. Co se mi na tomhle filmu hodně líbilo byl začátek, který vypráví příběh Mařeny Sekerkové - ale tím ta suprová část zhruba končí. Pak přichází strašně dlouhá a nepředstavitelně NUDNÁ pasáž plná puberťáckýho natřásní, koz, prdelí, chlastání, koz, prdelí, blbých hlášek a... zmínila jsem už kozy a prdele? A pak nejednou šup a bez dalšího varování a postupného napínání se najednou začne vraždit a my se máme jakože bát nebo co. Ne ne, tenhle film si mě absolutně nezískal. Jednu hvězdičku dávám za ten pěkný začátek a druhou za to, že jsem to vůbec byla schopna dokoukat. P. S.: Z mnoha mých komentářů se může zdát, že mám averzi na kozy a prdele. Není to pravda. Jenom nemám ráda, když se na mě tyhle objekty touhy valí z obrazovky každých pět minut a maj zakrejt to, že děj se absolutně neposouvá dopředu. Tolik k tomuto tématu.

plakát

Boxer (2009) 

Téměř všechny filmy o boxu jsou o hrdinech, kteří se z outsiderů stali šampiony. Podmínkou úspěchu přitom je, že hrdina musí být sympatický, musíme mu fandit, zkrátka mu to přát a pak chrochtat blahem když se mu to povede. Podívejte se třeba na Rockyho, kdo by toho dobromyslného pitomečka neměl rád. Ale tady je hlavní hrdina neskutečně protivnej týpek, kterej se při jakémkoliv náznaku neúspěchu nasere a začne urážet všechny okolo, chce to vzdát, ale v příštích dvou minutách se všem omluví a začne na sobě makat. A to se opakuje minimálně dvakrát. A když už jse zmínila toho Rockyho, tenhle film vám ho bude až podezřele připomínat, protože recykluje hned několik scén právě odsud. Pamatujete třeba na to slavné vybíhání schodů s vítězným pokřikem na konci? Můžete dvakrát hádat, zda ho tady uvidíte taky, a pravděpodobně se trefíte hned napoprvý. A dialogy? Škoda slov, přišlo mi to jako kdyby je produkoval nějaký generátor náhodných hecovacích hlášek. Avšak nechci jen hanit, proto zmíním třeba tréningové scény, které nebyly vždy úplně špatné. A dokoukat to šlo, to zas ne že ne... Veskrze si ale myslím, že tenhle film vám rozhodně nedá nic, co už by nebylo možno vidět jinde a v mnohem lepším zpracování.

plakát

Bruno (2009) 

Cohen je komik, který se nebojí být kontroverzní a rozhodně se nedrží při zemi. Pobíhá s nahou prdelí před kamerou, ošáhává chlapy, líbá se s nima a jeden by mu toho gaye opravdu věřil:). Stejně jako jeho první film o Boratovi, je Bruno politicky, sociálně a eticky nekorektní, dělá si nevybíravou srandu nejden z homosexuálů, ale i z povrchního světa showbyznusu, swingers party a hloupé americké zábavy vůbec. Borat byl sice jeho lepším počinem, ale Bruno na něj navazuje více než uspokojivě. A tak mě napadá - jak to Cohen dělá, že mu to prochází? Mám dojem, že kdyby natočil podobnou věc jiný libovolný komik, cenzoři by si na něm smlsli.

plakát

Cabin Fever 2 (2009) 

U Rothovy jedničky jsem byla nerozhodná, zde jsem to měla docela snadné - tudy zkrátka cesta (aspoň teda ta moje) nevede. A to jsem si po shlédnutí suprového animovaného úvodu myslela, že bude líp. Ono se to totiž snaží být zároveň hororové i vtipné, ale tento pokus se zdařil jen napůl, takže výsledek vskutku nic ohromujícího nepřináší. Spíš je to přesně ten typ filmu, který si s kámošema pustíte k pivku a brambůrkům. Zajímavá byla snaha o nějaké ty gore efekty připomínající osmdesátky, ale nudný, předvídatelný děj se spoustou okoukaného klišé to všechno shodil. Takže Eli Roth vs. Ti West - 1:0.