Mefistofelle

Znepokojový, emotivní a skoro až dojemný náhled do světa sekty (nic jiného než sekta Jehovisti nejsou), o které v našem prostředí máme jenom kusé inforamce. Mimořádně reálný příběh o tom, jaké překážky musí mladý člověk překonávat, pakliže je součástí nepřejícího a demagogického prostředí. Hlavní hrdinka, která se musí rozhodnout buď pro svou rodinu, dosavadní způsob života a víru nebo pro mladíka, kterého miluje, to skutečně nemá jednoduché a vám nezbývá než jí fandit, aby našla způsob jak být spokojená.

Robert Rodriquez a Quentin Tarantino - tahle dvojice dnes už skoro automaticky znamená, že vznikne velmi kvalitní film a i v tomto případě je tomu tak. První polovina je čistokrevná road movie. Oba lupiči jsou docela sympaťáci, Geroge Clooney i sám Quentin Tarantino hrají své postavy bravurně a hází vtipné hlášky. I ten pastor a jeho děti mě docela bavili. V momentě, kdy se dostanou přes mexické hranice a zastaví i stripbaru Titty Twister, začíná tak trochu jiný film. Zanedlouho se totiž z obsazenstva baru stávají upíři a začíná čistokrevný béčkový horor. Zatímco první polovina neměla prakticky chybu, ta druhá jich má víc. Hororové scény jsou sice záměrně béčkové a přehnané, ale občas je to tak chaotické, že je těžké se v tom mumraji vyznat. Navíc, tím že hned ze začátku tvůrci nechali zlikvidovat Salmu Hayek i Dannyho Treja v roli upírů, připravili se o potencionálně výrazné záporáky a zůstala jim jenom banda takových nemastných-neslaných zrůdiček. Ale ale i tato druhá polovina je docela zábavná, způsoby likvidace upírů vtipné a nedá se říct, že by filmu dělala výraznou ostudu. Jako celek na to na mě působilo jako dost vydařená multižánrovka, kterou rozhodně doporučuji.

Povídkové horory jsem donedávna moc nemusela, ovšem v poslední době jim začínám přicházet na chuť. Neboť jak řekl uživatel twinpeaks, tahle forma hororu vážně sedí. From a Whisper to a Scream obsahuje 4 povídky, tak si je proberme hezky jednu po druhé. Povídka první: Od začátku velmi slušně se vyvíjející příběh o sériovém vrahovi, kde je po 95% stopáže věnována pozornost jen a pouze jemu. Škoda jen, že konec je takový zmatený. Povídka druhá: Klasická voodoo tématika, ničím výrazná, ale neurazí. Oproti první povídce je zde závěr vyřešen jednoznačně lépe. Povídka třetí: Miluju cokoliv co se odehrává v prostředí kočovných cirkusů. Atmosféra je zde slušná, cirkusové prostředí se podařilo krásně vystihnout, bohužel to ale trochu padá na hloupém chování postav. Povídka čtvrtá: Můj osobní favorit. Roztomilá děcka, která maj v moci trojici dospělých a rozhodně s nimi nemají dobré úmysly, jsou opravdu démonická. ------- Jako celek to na mě působí dobře, ani jedna povídka není výrazně horší než ostatní a i scény s Vincentem Pricem jako vypravěčem jsou docela na úrovni. Jediné, co mi vysloveně vadilo, byl místy dost divný střih. Jinak se ale o podprůměrnou povídkovou sbírku rozhodně nejedná.

Mám ráda prostředí opuštěné zamrzlé přírody kde není lidská noha, tudíž mi v tomto směru kraťas velmi vyhovoval. V tomto případě zmrzlou pustinu obývá chlápek se svým psem. Asi se hodně nudí a navíc je to alkáč, tak tráví své dny tím, že vykrádá přilehlé chaty a po nocích chlastá. Jenže jednou se mu jeho výlet šeredně nevyplatí, protože v jedné z chat narazí na něco, na co by nejradši hned zapomněl. A rozhodně od toho neuteče, protože ono místo ho k sobě nakonec opět přitáhne. SPOILER!: Trochu mi bylo líto toho psa, ten k tomu přišel dost nevinně. A připomnělo mi to trochu jednu scénu v jedné z knih od Stephena Kinga kde je dítě, které skončí zavřené ve staré ledničce a nemůže se dostat ven. Je to jedna z nejhorších smrtí, kterou si umím představit, a už od přečtení té knihy mě ta představa děsí, tudíž i v tomto kraťas udeřil na mou notu. Tma, těsný prostor a pomalá smrt žízní. Fuj.

Neskutečná hovadina, která bohužel zřejmě odpovídá představám většiny české populace o kvalitní zábavě... a to je hodně smutné. Doktoři v seriálu zřejmě neznají 72-hodinové šichty v nemocnici ani neplacené přesčasy a papírování, když mají čas na to, řešit neustále své životy, vztahy a rádobyproblémy. Všem, kteří věří tomu, že takto idealizovaně práce doktorů vypadá i ve skutečnosti, doporučuji minimálne tejdenní exkurzi na JIPku či ARO.

Páni, sama jsem nečekala, že to bude TAKHLE dobré, i když hodnocení leccos napovídalo. Na poli hororů s dětmi je to zatím to nejlepší, co jsem kdy viděla a například oproti tématicky podobnému The Good Son je to minimálně o kategorii výš. Z Esther jde místy doopravdy větší strach než z kdejakého ducha nebo vrahouna. Isabelle Fuhrman si na svůj věk s rolí pohrála bravurně. Strach a napětí je pečlivě budováno po celou dobu, takže oči jsem od toho neodthrla ani na okamžik. A závěr mě velmi příjemně překvapil, protože takovou pointu bych skutečně nečekala. Škoda jen, že do rolí rodičů nebyli obsazeni výraznější a lepší herci, jinak by to byla naprostá paráda.

Nejlepší kingovka převedená na plátno. Kombinace Stanley Kubrick a Jack Nicholson se ukázala jako ten nejlepší nápad. Film má opravdu neuvěřitelnou atmosféru, výborné herecké výkony - Jack Nicholson perlí jako nikdy předtím - a některé scény (krev valící se z výtahu, holčičky na chodbě, scéna s vanou,...) jsou jedny z těch nejlepších hororových scén, jaké můžete v rámci tohoto žánru vidět. Prostředí obrovského hotelu, který má rodina celý pro sebe, vás nenechá ani na chvilku v klidu a pořád budete očekávat co se stane v nejbližším okamžiku. Ani na maličký okamžik jsem se nenudila. Tohle je jeden z těch filmů, které musíte vidět než umřete...

Tenhle seriál se mi hodně líbí a je jen škoda, že jsem si během jednoho dne stihla vyplácat všechny díly, které zatím vyšly:(. Alternativní svět obývaný různými monstry, upíry, vlkodlaky a zombíky je zkrátka parádní. Humor zde prezentovaný je cynický, černý a místy dost přisprostlý (poslední dobou je to docela móda, ale pořád to ještě funguje a dokáže rozesmát, tak co...). Dělá si to srandu nejen z klasických hororů, ale ze života obecně. Animace rozhodně není k zahození - je sice jednoduchá, ale podobný seriál víc nevyžaduje a perfektně k němu sedí. A ty postavy... už jenom zombík, se kterým bydlí hlavní hrdina, je natolik nosná postava, že by si skoro zasloužil vlastní minisérii:).

Když se chci naštvat, pobavit i vážně se zamyslet, je tu Moravec...

Od tohto thrillero-hororu jsem nečekala moc, ale byla jsem příjemně překvapená. A to nejen skvělým výkonem Dylana Walsche v roli ujetého fotra. Jde zejména o to, že ačkoliv se nejedná o nejoriginálnější námět na světě a nic nového nepřináší, nenudila jsem se u toho - což je velmi podstatné. Má to říz, děj je hezky plynulý a k dokonalosti chybí jen málo. Rozhodně tak můžu říci, že v rámci tématu rodinného teroru je to jedna z těch nejlepších věcí. The Stepfather určitě doporučuju.