Maq

Občas také chodím na záchod, takže vím, jaké to je, když člověk cítí Velkou Potřebu. Ale abych se k věci vracel ještě po sedmi letech, páč se mi to prve na plošince nesrovnalo do pěkného preclíku, takovou Potřebu jsem ještě nepoznal.

Zvláštní, originální detektivka. Jsem rád, že mi neušla.

Režisér zvolil metodu, která mi jaksi nesedla, moc mě to nevtáhlo. Myslím, že je to tím, že vsadil na intimitu, a to v dramatu, které je nejen osobní, ale také vrchovatě sociální.

Napřed rupne akvárko, pak Červenáček visí na špagátu drženém Štětináčem, a nakonec se jede vlakem. Jémináku!

Co by zbylo ze slavného Aliena (1979), kdyby se využily pokročilejší trikové možnosti a vypustilo všechno tajemno? Tohle.

Tak především: perská aristokracie má ve zhýralosti tradici, sahající až do předislámských časů. Jeden diplomat mi vyprávěl, jak na recepcích, chráněni diplomatickou imunitou ambasád, se Íránci vždy hbitě zmrskali a šukali jak králíci. Za šáha. --- Od té doby íránská společnost hodně vyspěla, i přes represivní režim. Manýry aristokracie se rozšířily hlavně ve městech. Milióny Íránců jsou vábeny západní antikulturou - pop-music, alkoholem, drogami, promiskuitou, prostitucí... Zakázané ovoce chutná a oni nezřídka nenalézají únosné meze. Popravy nepomáhají. Korupce a pokrytectví je všude, jsme v Orientě! --- Írán je kotel, kde je smícháno mnoho nebezpečných substancí a překotně se vyvíjí. Historická zkušenost říká jasně, že za takové situace nemá konsensuální demokracie mnoho šancí. Pokud by to nebyli ajatoláhové, vládl by nějaký Saddám, Pinochet nebo šáh (ten byl nejmírnější). --- V tomto filmu sledujeme příběhy tří žen, které překračují sexuální (i jiné) normy. V Íránu zákonné, jinde pouze etické. Nechtěl bych být partnerem žádné z nich, i když nejsem muslim. Všechny hrají falešnou hru. --- Autor filmu to zřejmě pojal jako kritiku režimu. Je to pořád stejná písnička: za to, že jsem hovado, můžou jiní, ne já. To je ale ohavná, zhoubná lež. První s ní přišel Marx. Já jsem zažil komunismus, který mi byl bytostně odporný. Volil jsem emigraci, ale trvalo to roky, než se mi podařilo utéct. Musel jsem snad kvůli tomu mezitím dělat dealera nebo veksláka? Oženit se a podvádět svoji ženu (která podvádí mě)? Fetovat, chlastat a šukat bez zábran? Nebo dokonce kolaborovat? Samozřejmě nikoli. Ten režim mi opravdu ublížil, protože mi bránil žít, jak jsem stvořený. Ale nepřinutil mě, abych žil amorálně. Jen ať se žádná kurva nevymlouvá na režim!

Mám už docela plné zuby pohádek, které burana u obrazovky ujišťují, že on má patent na morálku, zatímco velké ryby - politici, právníci, burziáni, a další, v tomto případě lobbisté - jsou amorální vychcani. Z obchodního hlediska tu lež chápu, dobře znám, a za příslušný honorář jsem ochoten ji podpořit. Ale protože jsem na penzi a za peníze už pracovat nebudu a nechci, mohu se s vámi podělit o zkušenost jednoho takového vychcana coby právníka a obchodníka - totiž svou vlastní. Moje praxe mě nad veškerou pochybnost přesvědčila, že nejhorší zvěrstva se vždy vylíhnou v hlavách vrtáků, troubů, nýmandů, prostě amatérů. Členů té "morální" většiny. --- Je to proto, že nemají prakticky žádný morální trénink. Celý jejich život je určován faktory, nad kterými nemají kontrolu. Neřeší etické problémy, protože nemají možnost volby. Plují kam je to zanese, jak jde stádo. To je jejich "morálka". Jakmile začnou myslet, je to propadák, a typicky krutě amorální. --- Možnost volby je rezervována pro lidi silné, zodpovědné a samostatné. Jen tací mívají příležitost zvažovat etický rozměr svých činů. A volí, jak jinak, různě. Vrtáci vůbec nemají šanci to pochopit, neřkuli soudit. Ale co naděláme, filmy se dělají právě pro takové; je jich naprostá většina. --- Film hodnotím celkem příznivě, protože je to dobře udělaná zábava. Nic víc. Není to umělecké dílo, které by se snad nějak vyjadřovalo k etice.

Očekával jsem něco ve stylu Smarzowského, který se jakžtakž pokouší reflektovat realitu (Drogowka, Kler). V tomto ohledu jsem byl rychle usazen na zem, tohle není nic než lunapark. Jedno z těch naprosto nereálných děl, která přesto formují naši realitu. Surově a blbě. --- Je to přecejen trochu jiné, než americká konfekce, tak dám hvězdičku navíc.

Opravdu pěkné. Americké hodnoty i rodinné hodnoty se tady fedrují podle mě tak akorát, neotrávilo mě to. --- Jen si postesknu, že je snadné spáchat umělecké dílo potvrzující názor, který už dávno zvítězil. Opravdový umělec si vybírá témata, která jsou sporná. A velký umělec, ten nám odhaluje témata, na která jsme dosud ani nepomysleli. Co takhle perzekuce kuřáků, osob odmítajících používat mobilní telefony, diskriminace bílých mužů, anebo frontální útok sociálního systému proti rodině?

Život je tak zatraceně těžký, že nechápu, jak jsem ho mohl přežít.