Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 118)

plakát

Americká noční můra (2000) 

Velice pěkně okomentované sestřihy z nejlepších hororů z nejlepších let, které díky projevům oddaných režiséru jen získavají na libosti a dokazují jejich odpůrcům, že nejde jen o vybití zvrhlé fantazie, ale mnohdy také o hlubší význam a výrazný požitek z umění. Docela hezky to bylo zpracované a ač jsem neviděla všechny ty podrobně rozebrané snímky, ráda jsem si tímto dokumentem zpestřila filmový jídelníček.

plakát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Red Dwarf do mé topky už prostě neodmyslitelně patří. Připomíná mi to mé dětství, kdy jsem ještě humoru tolik nerozumněla a právě proto tento seriál sleduji stále dokola, teď když už se můžu tak skvělým způsobem pobavit nad britskou srandou, kterou shledávám jako jednu z nejlepších a stoprocentně se přikláním k tomu, že i když jsou Britové suchaři, Američané jim v sitcomech nesahájí ani po kotníky. Red Dwarf nemá vůbec obdoby a to, co padá každou každičkou epizodu hlavním postavám z pusy má vždy neuvěřitelnou zásluhu na zlepšení mé nálady. I když děj trošičku zhruba tak v sedmé a osmé řadě upadá, v těch prvních jsem fakt dostávala záchvaty smíchu.

plakát

Purpurové řeky (2000) 

Spíše lehčí zklamání. Jisté pasáže byly velmi příjemně zvládnuté, oba herce mám taky ráda, ale pořád se nemohu zbavit toho pocitu z televizního image, které na tom jen škodí. Čekala jsem lepší zážitek a i když byla první hodina pěkně atmosferická, druhá upadala v jejím stínu. Pointa by se dala udělat víc šokujícím způsobem a šla nějak mimo mě.

plakát

The Haunted World of El Superbeasto (2009) 

Zombie, jeden z mých nejneoblíbenějších režisérů, si natočil něco, co absolutně nezapadá do jeho tradičního repertoáru a rozhodl se, že nám raději svou zvrácenost a oblibu pro explicitní záběry ukáže poněkud barevněji a to tak, že vše nakamufluje do animáku pro dospělé. Na jednu stranu jsem mu za to vděčná, nemusela jsem konečně snášet jeho často se vyskytující výběr výrazně nesympatických herců. Musím ale uznat, že to pro mě, jako jedince, který animáky zrovna dvakrát nemusí, bylo docela osvěžující, i když to celou dobu hýřilo sprostými slovy, sexem a nechutností. Na to, že to byla tvroba ze Zombieho továrny, můžu to opatrně pochválit a říct, že animáky mu jdou lépe od ruky, než normální hrané dílo.

plakát

Šílení (2005) 

Zase jednou čumím. Nikdy v životě se mi takto český film nelíbil. Netušila jsem, že se někdy setkám s úkazem, že dám filmu české tvorby plný počet. Obávám se ale, že to bylo poprvé a naposled. Tento snímek nese svůj název velmi zaslouženě a je víc než výstižný díky svému ději, který shledávám víc než osvěžujícím, výborně vtipným, ale i znepokojujícím kvůli 'masovým' sekvencím, které jsem tu, myslím, nebyla jako jediná schopna pochopit. Tyto fragmenty dělaly právě celou vizáž originálnější. Skvadra herců se skvěla uspokojujícími talenty, naštěstí se sáhlo po té lepší porci. Tříska i Liška odvedli výtečnou práci a na to, jak mi je Švankmajer nesympatický a svým proslovem na počátku filmu mi totálně pil krev, i když nedokážu udat konkrétní důvod, za toto dílo mu musím jedině zatleskat, protože už konečně můžu vyslovit název českého filmu, který se mi líbil a vryl do paměti.

plakát

Klub rváčů (1999) 

Chtěla bych podotknout jednu věc, která se týká zdejšího výmyslu, tagů. Jsem nesmírně ráda, že mě to ani na vteřinu nenapadlo a nepodívala se na něj. Jakmile jsem projekci dokončila, hned jsem na něj skočila a hle, bylo to tam. Celá celičká pointa Klubu rváčů, kvůli které se téměř dvě hodiny škrábe divák na hlavě a přemýšlí, jak jí přijít na kloub. Docela blbá vychytávka. Jedno jediné slovo a zkazilo by mi celý film. A teď tedy k němu. Fight Club je neuvěřitelně melancholická, depresivní, ale sakra pravdivá, trefná a k zamyšleníhodná záležitost, u které jsem si byla jistá, že si u mě zaslouží plný počet hvězd. Neskutečné kontexty, co vychází Pittovi z úst. Skličující, jak najednou s takovou sebejistotou v hlase hlavní postavy posloucháme ta pravdivá a odvážná slova, jež by si jen těžko někdo z nás dokázal přiznat nahlas. Fight Club vyslovil nevyslovitelné. Fincher a především Uhls odvedli výbornou práci. Škoda jen, že pointa drasticky narušuje průběh celého děje a kazí tak trošičku dojem. Fight Club je jeden z nejdeprimujících snímků se sofistikovaným záměrem a hutnou náplní špíny, která obklopuje celý svět. Do určitého momentu jsem bouchala pěstí o stůl, jak děsivě je to dokonalé. Bohužel, pointa mi nesedla. Ale na těch pět hvězd to prostě má, za ty neskutečné monology bych odpustila snad vše.

plakát

Příběh žraloka (2004) 

Tohle je jeden ze spousty animáků, který si můžu pustit víc než jednou. Je to občas díky hláškám hlavní postavičky Oscara docela vtipné a děj je jakbysmet víc než slušný. Rozhodně se to nedá nějak srovnávat s Hledá se nemo, ale pro mě je to asi druhý nejlepší animák s podvodní tématikou.

plakát

Grindhouse: Werewolf Women of the S.S. (2007) 

Zombie se se svými vlkodlačími ženami a nácky nezapře. Tento trailer ale rozhodně nebyl natolik dobrý jako třeba Thanksgiving. Je těžké hodnotit tyto dvouminutové počiny.

plakát

Nenávist (2002) 

Naneštěstí pro mě jsem nejprve viděla americký remake, který se mi, musím říct, líbil o kousek více. Taky si troufám říct, že jsem se u americké verze víc bála a myslím, že byl vynikající záměr, aby natočil oba filmy stejný režisér. Tento mě ale nevtáhl do děje natolik, abych byla potřebně napnutá a už jsem zhruba věděla, kde co čekat. Občas se ale vyskytl i nepříjemný moment, kdy mi poskočilo srdce. To ovšem probíhalo spíše u pasáží s malým Japončíkem. Kayako mi v japonské verzi paradoxně vůbec děsivá nepřišla. Jsem ráda, že jsem si splétačku v časových liniích už nemusela tolik uvědomovat, protože bych byla jisto jistě ztracená. Je to docela nešikovně řešené a nemít s Nenávistí žádné předešlé zkušenosti, asi bych musela tuto projekci opakovat. Za mě lepší průměr.

plakát

Sex ve městě (1998) (seriál) 

Uznávám, že to strašlivě zavání feminismem, ale často je to neuěřitelně zábavné a každý díl hýří neskutečnými hláškami ze strany kontroverzní Samanthy. I přesto, že to nejčastěji v posledních dílech kazí většinou jen hlavní hrdinka Carrie, kterou paradoxně ze skupiny dam můžu asi nejméně, stejně je její i scénář osatních plný trefných poznámek, které jen prozrazují to, co se žena neodváží říct nahlas. Proto je to u dam tolik oblíbené. A ač je na čsfd po většině můžu, nedivím se zdejšímu hodnocení. Nedivím se ovšem ani tomu, pokud si berou ony prořeky tolik na srdce, asi bych se k tomuto seriálu jako muž stavila jinak. Za mě ale za pět hvězd.