dubinak

Amer byl pro mě už tak velkým soustem, ale pořád stravitelnější než právě The Strange Colour of Your Body's Tears, což je neuvěřitelně nepřehledná a zmatená art krimi z pohledu kontroverzní režisérské dvojky. Sledovalo se mi to šíleně obtížně, často jsem musela přetáčet, abych pobrala každý výjev a přesto jsem v závěru byla na pochybách, jestli příběh chápu dobře. I když zde není hlavním lákadlem děj, ale vizuál, který mi zanechal akorát tak bolavé oči. Některé "scény" byly ale vážně boží a to například ta s dírou ve stropě. Pro mě byl Amer ale lepší volba.

Originálnější příběh jsem snad ještě nikdy neviděla. Totální halucinace, ale tak strašně k zamyšlení a neskutečná. Kvalitní sedmiminutovka, kterou by měl vidět každý, kdo podlehl artovkám.

Viděla jsem pár dílů, ale zatím hodnotím třemi. Humor je docela funkční, je tu spousta zábavných postav a některé epizody mají docela vtipný příběh. Jeden z mála amerických sitcomů, které mě vyloženě neotravují.

The Damned není nic jiného než čiré satanic béčko, které je výjimečné snad jen jedním jedniným nápadem, a to je to, že nemůžeš zabít démona, aniž by nepřešel do tebe a neposedl tě. V tomto snímku jsou za sebou hezky seřazená snad všechna klišé, které existují a nenabízí téměř nic nového, kromě jedné, již zmíněné věci. Nefunguje ani napětí, ani strach, žádná lekačka, žádné hluboké emoce. Sranda taky nastává s příchodem vedlejší postavy policisty, který se chová tolik rozumně a zodpovědně, až to působí směšně. Tohle mi nedalo fakt nic a přitom jsem se na to docela těšila.

Musím říct, že jsem tuto raritu dost oddalovala. Pořád jsem na ni neměla tu správnou chuť, protože jsem si nebyla jistá, jestli si ji zamiluji nebo ji zavrhnu, což bych nechtěla, už kvůli tomu, jaké odezvy k ní byly a kolik úsilí a peněz musela stát. Nakonec byl Gatsby docela milé, i když rozpačité překvapení. Co tomuto snímku nemůžu vytknout je stoprocentně audiovizuální stránka, kontrasty, dialogy a především herci. Když jsem se do snímku pouštěla, neměla jsem tušení, že bude příběh stát hlavně na nešťastné lásce z minulosti hlavních hrdinů a to mě potom trošku zaskočilo. Neměla jsem zrovna náladu na tak pohádkovou romantiku. Nicméně jsem zápletku přežila bez úhony a díky scénáři DiCapria jsem mohla na nudu zapomenout. Nemůžete se nudit už jen kvůli tomu nádhernému vizuálu. Ovšem žádná růže není bez trní a zhruba v devadesáté minutě nás přestává opouštět ten původní a radostný duch a při scéně s Daisyným manželem jsem měla docela chuť zasahovat do příběhu přinejmenším nespokojeným komentováním, protože mě zaskočilo jednání postav a jejich argumenty mi přišly trochu patetické a nesmyslné. To, že si The Great Gatsby ode mě těch pět hvězd zaslouží, se ukázalo v závěru, kdy jsem byla upřímně velmi smutná z tragického osudu Gatsbyho příběhu.

Tady bylo po chvilce projekce jasně vidět, že si to prostě jen užiju a nic to ve mně nezanechá. Na jednu stranu jsem se nepletla. Na tu druhou jsem zase ráda strávila nějaký čas filmem, kde má hlavní slovo McAvoy, a to v roli invalidy. Z počátku to hýřilo hlavně vtipem, o což se postaral Rory svým hláškováním a zábavnými postřehy. Postupem času humor rapidně opadal a zabočilo se k vážnějším tématům, kdy Rory hledal bydlení pro sebe a svého přítele Michaela. Když ale na scénu přišla blondýnka, která se měla o oba starat, mírně mě to přestalo bavit. Řekla bych, že nic tam nebylo zprostředkované pořádně. Čtyři hvězdy dám ale proto, že mě hlavní dvojka bavila a bavil mě Roryho pohled na svět, i když byl trochu nereálný. Na konci se pak stočilo k depresivnějším scénám a já tak měla možnost být osudem hlavního hrdiny opravdu zklamaná. Nebylo to žádné veledílo, ale pro nenáročné diváky to postačí.

Těžko říct, proč tohle spoustě lidem nesedí. Při první projekci jsem sice taky byla na rozpacích, dala tři hvězdy, ale pořád jsem měla The Innkeepers v hlavě zafixované jako ten zvláštně povedený horor namixovaný s komediálními prvky. Když jsem si to včera po neskutečných dvou a půl letech pustila znovu, nepřestávala jsem se divit, kde bere West tolik nápadů, a přes to, že scénář ke konci působí možná trochu směšně, atmosféra za celý film skoro nepolevuje. Vizuál je naprosto brilantní, lekačky i napětí funguje taktéž dobře. Herci absolutně na místě. Chodí se z jedné řeky do druhé. Dobrá je stránka, jak hororová, tak komediální (scénu s odpadky jsem si pustila už tak pětkrát). Kdyby pointa nepůsobila tak výsměšně a divně, dám klidně pět. Takhle to jsou čtyři silné. Rozhodně stojí za to zkouknout.

Ani na druhý pokus jsem Brazil nedokázala stoprocentně strávit. Je tam toho tak moc, že mě z něj pak i rozbolela hlava. Je neskutečné, kolik toho Gilliam dokázal nacpat do jednoho snímku. Bohužel, nedokážu zážitek z tohoto nevídaného výtvoru popsat. Je to jeden z těch počinů, který by se snad ani komentovat nemusel, protože každé slovo by proti němu působilo směšně a selsky. Edit: Čím častěji mi přítel Brazil pouští, tím víc mu přicházím na chuť a pokaždé objevím nějaký nový detail. Je to navíc srandovní, až když se do toho totálně ponoříte, protože tohle není ten typ snímku, do kterého byste se zamilovali na první pohled. Gilliam mistrně ukazuje svůj smysl pro detail a taky oceňuji skvělý soundtrack, který mi vždycky zvedne náladu. Takže se omlouvám, že jsem to poprvé tak pomluvila.

K tomuto mám jen pár vět. Nenáročný zombie kraťásek, kde diváky určitě bude štvát ženská postava, občasná předvídatelnost a nedotaženost co se týče napětí. Na druhé straně budou rádi za moc pěkné masky a možná nečekaný zvrat na konci. Na stopáž, která má i s titulkami dvacet minut by se rozhodně dalo vymyslet něco zajímavějšího, ale světe div se, najde se tam i nějaká ta erotická scéna.

O dost zmatenější než první díl, za to sympatičtější, brutálnější a chytřejší. Kde jednička ve scénáři chybovala, tam dvojka dala záplatu a chybovala někde jinde. Celé je to vážně hodně akční, už si to docela těžko vybavuji, jak se vše sehrálo tak rychle. Pár scén bylo opravdu dobrých, pár opravdu zcestných. Tím, že se film odehrává ve městě je víc prostoru na akci a na krutá jatka. Postavy mohly být řešené trochu lépe. Nemůžu říct, že by mě otravovaly, ale vyloženě chytré taky nebyly. The Purge: Anarchy je totální chaos plný zvratů (myslím to vážně, poměr zvratů na jeden film tady dost přesahuje), vůbec nestíháte valit oči. Alternativní konečná scéna je pak taky docela dobrým překvapením. Ale v prázdném sále jsme si to s kamarádkou docela užili a ty prachy za to vlastní hlasité komentování stály. Když jsem dala prvnímu dílu tři hvězdy, je mou povinností dát druhému čtyři.