dubinak

Myšleno to bylo velice pěkně, ale tohle zpracování jde totálně mimo mě. Polovina němých scén přebarvených na červeno a kamera divnější než jméno herce, který sehrál thajského Patroviče, mi nestačí k tomu, abych tento výlev považovala za nějak velké objevné umění. Určitě ale souhlasím, že je v tomto případě diskutabilnost na místě a tragicky mě to až tolik neotravovalo. I když jsem spoléhala na to, že se mi toto dílo dostane pod kůži, sofistikovanost Refnovi tentokrát vážně chyběla a suverénně to za sebe zařazuji mezi ty nanicovatější snímky, které si jen hrají na objev příštího filmového světa. Převládá spíše zklamání.

Ach Kubricku. Rozhodně nesouhlasím s tím, že je to Tvůj nejlepší film. Mého favorita jsi mi už dávno předvedl Mechanickým pomerančem. Nicméně dokážu toto Tvé dílo řádně ocenit. Ve všech směrech. Výborní herci, hudba, vizuál, myšlenka i obsahový význam. Jsi borec, detailista a šílený pedant. Každá scéna je jedinečná, jinak barevná, jinak myšlená, jinak vyznívající. Hrozně jsem si užívala Cruisovu noční výpravu se vším všudy. Kubrick umí pohladit, dojmout i šokovat a klidně všechno v jedné jediné scéně. Strašně se mi zamlouvá jeho mentalita a myšlenkové postupy. Avšak i Eyes Wide Shut mi nesedlo úplně ve všem. Na to, jak to má dlouhou stopáž, v závěru už jsem ani nevěděla, co jsem vlastně sledovala. Byl v tom nějaký účel a gradace chyběla snad schválně? Na mě to bylo dějově maličko prázdné, avšak neskutečně brilantně propracované. Kubrick ale ani jinak tvořit neuměl.

Na první zhlédnutí to byl jeden velkej bordel. Strašně moc postav, jména úplně mimo můj repertoár, vůbec jsem se v tom nevyznala a Ritchie mi pěkně zavařil hlavu, až jsem chvilkami přestala dávat pozor, protože už jsem byla v ději téměř ztracená. Fakt jsem se divila, kde se tady bere ta červená barva. Na druhé zhlédnutí už to bylo o něco lepší, začala jsem víc vnímat hlášky a vtipné projevy a víc se mi to vrylo pod kůži. Není to ale příliš můj styl a pět hvězd bych tomu nedala, ani kdyby mě chtěli dát sežrat prasatům.

Byzantiu teda říkám moderní upířina. Na jednu stranu jsem si od toho nic neslibovala, vlastně se mi do toho ani moc nechtělo, dokonce by se dalo říct, že jsem si tento snímek sehnala jen kvůli mému oblíbenci Calebovi, protože jsem si ho v něm nechtěla nechat ujít. Na druhou stranu jsem celé dvě hodiny dokázala udržet pozornost a díky skvělým hereckým výkonům a krásnému vizuálu jsem dostala osvěžující, atmosferickou, temnou, avšak podle mého názoru trochu moc přehranou, patetickou podívanou. Za velký mínus tu považuji hlavně časté a zbytečně dlouhé flashbacky, jež mám ráda jen v omezené míře a zajímavém podání. Celkově děj občas upadá v nelogičnosti a nepořádku a zkrátka absolutně postrádá gradaci. Jordan měl na to, přenést upíří okruh někam jinam, bohužel se to nepovedlo.

Pardon, já tomu musím po druhé projekci ubrat. Atmosféru Wan umí navodit za každou cenu a ani v tomto snímku tomu není jinak. Bohužel, příběh je dost debilní, tlačí se dost na pilu a v jednu chvíli to prostě už začne kazit dojem. Digitální efekty taky nic moc. Wan to zase valí minutu za minutou, téměř nenechá vydechnout a má pořád plné zásobníky tehdy ještě ne moc přesvědčivého, ba laciného strašení, kdy je všechno v divákových očích nakonec jedna velká paranoia ze strany hlavního hrdiny. Wan v této době ještě neměl své nynější brilantní duchařiny tak docela pod palcem, ale na lehký rozjezd to v tomto odvětví určitě stačí. Pointa sice taky mohla být vysvětlována trošičku déle, ale flashbacky byly překvapivě dost obstojné a magicky lahodné. Moc mi to jinak nesedlo.

Skvělý herec ve špatném filmu, který mě za celou dobu marně tahal do děje. Bylo to úplně prachobyčejně podané, takže divák ani nemá šanci být ze zpracování nějak nadšen. Naneštěstí je to velká nuda, která se se svoji tehdy ještě zpola šokující pointou sesunula v dnešní době do těch nudnějších a ohraných mysteriózních snímků, kde vážně panuje jen ten výborný herecký výkon a všechno ostatní je tak nějak nepovedené. Nemělo to prostě šťávu. Bez Johnnyho by to bylo ztracené.

Ty dvě tomu dát musím, už jen kvůli tomu, že se tento snímek podílel na určité velké části mého dětství, jinak bych to klidně moc ráda poslala do koše.

Fassbender odvádí v poslední době výbornou práci a není náhodou, že jsem si ho nedávno zařadila do topky, načež mi tímto jeho výkonem ukázal, co jsem chtěla vidět (obrazně řečeno ). Shame nabízí svoji vizualizací i pragmatismem jakousi bílou prázdnotu, která je na jednu stranu velice depresivní, ale na druhou absolutně absurdní co se týče významového obsahu, jinak se už v tomto světe přec není čemu divit, že si režiséři berou do rukou ta nejcitlivější témata a zachází při nich až do těch nejsprostších a nejintimnějších koutů, kde už už fakt máte chuť si vygooglovat, jestli Fassbender nedělá i do porna. Tleskám za jeho odhodlanost a obětavost a tleskám i McQueenovi, který se nebojí film točit pořádně za studena a divákovi svým nelítostným a tvrdým způsobem pohledu na komplexní problém pořádně zamrazit obrazovku.

Za mě tři slabší hvězdy, z toho důvodu, že mi to přišlo strašně odfláknuté. Tarantinova tvorba se sice pozná, ale dialogům tu schází jeho klasická precizní vybroušenost a výběr herců, respektive hereček není nějak vábný. Ani jedna z nich mi nepřirostla k srdci a Kurta taky osobně moc nemusím. Děj je prostě jedna velká prosťárna a až ta auto honička přinesla své ovoce, i když bych tu konečnou revenge klidně vystřihla a nepouštěla bych se tolik do násilných, afektovaných scén, které shledávám strašně nepřirozenými. Moji pozornost si to ale už jen kvůli jménu režiséra udrželo.

Nechápu.