Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (2 137)

plakát

Pod vodou (2020) 

To do kina člověk hned chodí rád, když odchází z kvalitního hororu s pěkně naprogramovanými zrůdkami. V podstatě jen co dosednete na zadek, už začíná akce a nepoleví v podstatě do poslední minuty. Takhle by to mohlo být častěji, žádné zbytečné omáčky, kecy o ničem, a přesto, že si Eubank neodpustil typickou americkou background story hlavní hrdinky, nebylo to otravné a sotva to postřehnete. Po dlouhé době jsem i uvítala neseznamovat se tolik s postavami a prostě se opřít do té akce a vychutnat si kvalitní vizuální i zvukové efekty a vypracované prostředí ponorky a podvodního světa. Na pět hvězd to asi zase úplně není, ale vlastně můžu jen chválit, protože to jelo od začátku do konce a atmosféra se dala krájet. Tady prostě uvíznout nechcete.

plakát

Na nože (2019) 

Příjemně záhadná novodobá variace na příběh alá Agatha Christie. Herecké obsazení zvolené bravůrně, škoda, že ve mně Daniel Craig pořád nějak nechtěně evokoval Jamese Bonda, ale alespoň to vyvažoval silným přízvukem. Toni Collette a její paničkovská postava byla k popukání a obecně každý herec zvládl svojí úlohu naprosto svědomitě a přesvědčivě. Byla to celkově naprosto vybroušená jízda, a to ať už po vizuální stránce nebo po té dějové. Sice dlouho máte pocit, jako že pointu víte, ale zdaleka tomu tak není. Sledovat to mě prostě hrozně bavilo a ač stopáž byla lehce delší, odkrývat postupně nápovědy byla zkrátka zábava,

plakát

Maják (2019) 

Velmi osobité přivítání s novou filmovou sezonou. Naprosto unikátní nedivácký surový kousek z originální dílny Roberta Eggerse, který se nebojí s obrazem pořádně zaexperimentovat a vyvolat v divákovi ty nejdivnější pocity. Na svědomí to tu má taky hlavně herecký koncert v sestavě Pattinson-Dafoe, které bych si nikdy v takovýchto rolích nedokázala představit a zároveň už bych si v nich nedokázala představit nikoho jiného. Výjimečný počin, který mě nenudil snad ani na vteřinu, protože mě zkrátka bavilo sledovat už jen to, kam se teď třeba pohne kamera, nebo jaký výraz který herec udělá. Žánry tu Eggers kombinuje naprosto neskutečně, takže jste jako na emocionální horské dráze, stejně tak, jako vytváří autentičnost zdejších exteriérů a interiérů (bouřlivé moře, pištivá meluzína, hukot majáku, vrzaní dřevených prken, mohutný déšť narážející do střechy) Jednu chvíli úplně cítíte, jak vám mrznou promočené prsty na nohou, ve druhé zase jak se vám žaludek zahřívá kořalkou. Už jen příběhem se The Lighthouse vryje do paměti a jeho zpracování a zdejší herecké výkony tuto dobu budou ještě prodlužovat. Výborně zde funguje humor, ale i hororová stránka a taky perfektně vybraný soundtrack. Pro mě pětihvězdí po všech stránkách bez debat.

plakát

Nezdolná Kimmy Schmidt (2015) (seriál) 

1. série: Přesto, že se tento seriál může zdát jako úplně debilní, praštěný a bez smyslu, naopak je tento sitcom pro znalé a inteligentní diváky, kteří se orientují v americké kultuře a politice. Scénář je napsaný naprosto úžasně a geniálně, ale až časem a postupem epizod dívák pozná, že je mířený hlavně satiricky, ironicky, politicky nekorektně a sociálně-kriticky. Už jen to, jak jsou zdejší postavy naprostými alegoriemi na odporné lidské vlastnosti, se kterými se setkáváme všude a každý den. Často vypouštějí z úst to, co se nikdy neříká a nemělo by se říkat nahlas. Obzvláště se tu poukazuje na rasismus, nadřazenost bílé rasy, vztahy Američanů s původními obyvateli, sílu médiií, alkoholismus, užívání drog a spoustu dalších společenských tabu, o kterých se moc nemluví. Tina Fey je prostě geniální tvůrkyně, která nebude asi nikdy patřičně doceněná a lidem, kteří se rozhodnou Kimmy sledovat jen pro zábavu a nebudou číst mezi řádky a poslouchat skryté narážky, unikne podstata celé této tvorby. 2. série: Nejslabší série celého seriálu. Opravdu dost pokulhává humor, a ač se soustředí nejvíce asi na postavu Tita, bohužel to nestačí a scénář má hodně hluchá místa a některé epizody opravdu nudí. To ale není důvod, proč bych to s tímhle seriálem měla vzdát, protože další série slibují hodně. Ve 3. sérii: se z Kimmy stává vysokoškolačka a k tomu feministka, proto tu máme hodně dílů o ženské síle, nerovnosti žen, ženách jako objektech, ale taky o virálním šíření příspěvků na internetu, církvi a spousty dalších ožehavých témat. Sice kvalitou dílů asi nedosáhne na první sérii, ale pořád je to hodně kvalitní záležitost, co se humoru týče a nepřestává mě to bavit. 4. série začíná přitvrzovat, co se společenské kritiky týče a dává na odiv problematiku spojenou s hnutím #metoo, pracovní morálkou a korupcí a nakonec dává i jedinečnou příležitost podívat se na díl, který ukazuje, kam by osud Kimmy směřoval, kdyby se v patnácti letech rozhodla nenastoupit do reverendovy dodávky. Kvalitativně hodně podobné první a třetí sérii. Je mi hodně líto, že Kimmy končí, ale myslím, že konec zvládli tvůrci zapracovat elegantně, dojemně, ale zároveň i šťastně a nechali nás rozloučit se s Kimmy opravdu oduševněle a příjemně. Ač je to už dlouho, co jsem tento seriál dokoukala, často si na něj vzpomínám a myslím, že není vyloučeno, že si ho někdy sjedu zase od začátku.

plakát

Nezdolná Kimmy Schmidt - Série 4 (2018) (série) 

4. série začíná přitvrzovat, co se společenské kritiky týče a dává na odiv problematiku spojenou s hnutím #metoo, pracovní morálkou a korupcí a nakonec dává i jedinečnou příležitost podívat se na díl, který ukazuje, kam by osud Kimmy směřoval, kdyby se v patnácti letech rozhodla nenastoupit do reverendovy dodávky. Kvalitativně hodně podobné první a třetí sérii. Je mi hodně líto, že Kimmy končí, ale myslím, že konec zvládli tvůrci zapracovat elegantně, dojemně, ale zároveň i šťastně a nechali nás rozloučit se s Kimmy opravdu oduševněle a příjemně. Ač je to už dlouho, co jsem tento seriál dokoukala, často si na něj vzpomínám a myslím, že není vyloučeno, že si ho někdy sjedu zase od začátku.

plakát

Nezdolná Kimmy Schmidt - Série 3 (2017) (série) 

Ve 3. sérii: se z Kimmy stává vysokoškolačka a k tomu feministka, proto tu máme hodně dílů o ženské síle, nerovnosti žen, ženách jako objektech, ale taky o virálním šíření příspěvků na internetu, církvi a spousty dalších ožehavých témat. Sice kvalitou dílů asi nedosáhne na první sérii, ale pořád je to hodně kvalitní záležitost, co se humoru týče a nepřestává mě to bavit.

plakát

Nezdolná Kimmy Schmidt - Série 2 (2016) (série) 

2. série: Nejhloupoučtější, ale na druhou stranu nejupřímnější humor velí právě v druhé sérii. Spousta alegorie na nejhorší a nejvíc nevyslovitelné vlastnosti člověka. Geniální věc. Tenhle seriál se prostě musí bedlivě poslouchat.

plakát

Nezdolná Kimmy Schmidt - Série 1 (2015) (série) 

1. série: Přesto, že se tento seriál může zdát jako úplně debilní, praštěný a bez smyslu, naopak je tento sitcom pro znalé a inteligentní diváky, kteří se orientují v americké kultuře a politice. Scénář je napsaný naprosto úžasně a geniálně, ale až časem a postupem epizod dívák pozná, že je mířený hlavně satiricky, ironicky, politicky nekorektně a sociálně-kriticky. Už jen to, jak jsou zdejší postavy naprostými alegoriemi na odporné lidské vlastnosti, se kterými se setkáváme všude a každý den. Často vypouštějí z úst to, co se nikdy neříká a nemělo by se říkat nahlas. Obzvláště se tu poukazuje na rasismus, nadřazenost bílé rasy, vztahy Američanů s původními obyvateli, sílu médiií, alkoholismus, užívání drog a spoustu dalších společenských tabu, o kterých se moc nemluví. Tina Fey je prostě geniální tvůrkyně, která nebude asi nikdy patřičně doceněná a lidem, kteří se rozhodnou Kimmy sledovat jen pro zábavu a nebudou číst mezi řádky a poslouchat skryté narážky, unikne podstata celé této tvorby.

plakát

Vidím tě (2019) 

Tohle byl zezačátku vlastně docela nářez. Člověk vůbec neví, co se na něj chystá, ale veškeré to počáteční napětí slibuje, že by to mohlo být možná i originální a taky že jo. Já mám docela ráda, když se v hororech trochu mění subžánry a zvlášť když je to povedené a funkční, snadněji se mi tyto kousky udrží v paměti. I See You se nejdřív jeví jako nějaká zvláštní duchařina nebo cosi nadpřirozeného a za pomocí fakt nepříjemné a strašidelné podkresové hudby nahání husí kůži. Obzvlášť doporučuji sledovat v noci. Šílenou psychickou újmu mi tu na pár dní ale způsobilo taky momentální vzezření Helen Hunt, která vypadá jako kdyby se už rozpadala v rakvi a tím na mě přicházela každým dalším pohledem na ní nepříjemná úzkost až zhnusení. Postupně se příběh začíná vyjasňovat a několikrát trochu poobrátí kartu, takže o překvapení tu taky není nouze. Hrozně mi to chvílemi připomínalo jeden horor, který tu nechci spoilovat, protože bych trochu prozradila jeden twist, ale jinak je I See You hodně slušným a originálním béčkovým počinem, který jsme objevili fakt úplnou náhodou, šli do něj bezhlavě a byli s ním spokojení. Takhle to má bejt.

plakát

Dva papežové (2019) 

Já a církev, to nejde dohromady, proto mě překvapuje, že se mi do projekce tohoto snímku opravdu chtělo a hlavně mě i bavil a nakonec i potěšil natolik, abych mu ty čtyři hvězdy dopřála. Zajímavé oduševnělé dialogové drama, které mě vzdělalo v oblasti papežských vatikánských voleb a obecně ve zdejších vztazích. Dlouho jsem neviděla tak úžasné interiéry a přes to, že jsem zrovna minulý rok ve Vatikánu a následně v Sixtinské kapli byla, pohled na ní mezi stovkami lidí, kteří se na sebe mačkají, není úplně terno. Tady máte možnost si všechno krásně prohlédnout zevnitř a špičková obrazová kvalita Netflixu se zde opravdu hodila. Herci byli naprosto brilantní, taktéž vyobrazení kontroverzního a dojemného vztahu jejich postav. Celkově je to úžasná filmařina a vždycky mě hrozně zajímá, jak v těchto prostorách vůbec dovolili někomu natáčet. A přesto, že tentokrát má tady v komentářích verbal v něčem point, což nechápu, že přiznávám, tak nějak jsem to sežrala i s navijákem.