dubinak

Tenhle seriál jsem vždycky od srdce nesnášela. Hlavně proto, že se opakuje ten samý 'humor' dokolečka dokola, postavy jsou z většiny extrémně nesympatické a v některých dílech běží nahraný smích za každým slovem, a proto mi tento sitcom způsobil vždy akorát bolehlav. Chabý a zbytečný počin.

Dostala jsem úplně přesně to, co jsem čekala, že dostanu. Přesně na optimální čtyřhvězdí jsem celou stopáž myslela. McQueen je znám svými sympatiemi k Fassbenderovi a ani v tomto případě ho o roli neoželil. Samozřejmě, stejně jako zbytek herecké skupiny hrál precizně a k mému štěstí se výtečně vytáhla i moje oblíbenkyně Sarah Paulson. Potěšil i Paul Dano. 12 Years A Slave je režisérsky a scénáristicky naprosto bezchybný kousek s krásnými detaily. Sází na emoce, ale ne tak moc, aby divák u obrazovky řval brekem. Takže bych krátce řekla asi tohle: ,Jsem ráda, že jsem ho viděla, ale mám spoustu stejných zážitků z jiných, podobných snímků.' Na úkor toho, že jsem měla totožně před očima, jak snímek bude asi probíhat, mě ani v nejmenším nic nepřekvapilo. A taky mě trošku mrzelo, že Brad Pitt dostal tak malou roličku.

Kostka má v sobě jednu ohromnou chybu a tou je výběr herců. Vážně, stupidnější výkon než u černošského policajta jsem snad ještě neviděla. Ostatně, on nebyl jediný, který mi tu vadil. Většina postav a dialogů není žádným balzámem na duši. Nicméně, čtyři hvězdy dám docela ráda, protože mě to upoutalo s přehledem a na zadku jsem vydržela sedět fakt celou stopáž ani nekontrolovat čas a hltala jsem zvraty a zápletky plnými doušky. Mělo to své mouchy, ale já se bavila.

Když jsem viděla tento snímek ještě jako poměrně malá holka, měla jsem z něj tedy mnohem intenzivnější a nadšenější zážitek. Na druhý pokus jsem překvapivě docela zklamaná. Co pochválím jsou rozhodně masky, temná atmosféra, výtečně zvolení herci a soundtrack. Co zkritizuji je jednoznačně patetické a trošku trapné chování postav, a to i na to, že se jedná o 15. století a taky trochu nejasný příběh, na který se tu v podstatě zapomíná a to v tomto případě skutečně není dobře. Občas jsem si přitom docela ráda vzpomněla na parodické Drákuloviny, na které jsem při projekci dostala znovu chuť.

Jednička nám nenabídla téměř nic, dvojka nám nabídla téměř všechno. Brutální zábava, vtipné hlášky, fajn masky, dobrý příběh a ještě lepší finální bitva. Tleskám za všechny vtipné scény, protože fungovaly bez výjimek výborně (hlavně scéna u autobusu a scéna s nacistickým doktorem). Litovala jsem jen chudáka Kristoffera Jonera, který si tam nekváknul jediné slovo, za to roli měl k podělání divnou. Jsem prostě moc moc ráda, že se do toho Norové pustili až s takovou vervou a měli velkou snahu vyhrabat první díl z toho sněhového hnoje. Bravo.

Byla jsem skoro připravená na totožné hodnocení jako u Braindead, ale s velkým překvapením jsem asi tak do třičtvrtě filmu přemýšlela pouze o dvou hvězdách. Bohužel, nadměrná trapnost mě víc a víc otravovala. Zpočátku mě příliš natahované a nevtipné scény, které doplňovala uši trhající, nehodící se hudba dokonce donutily ujet okem chvilkami k tabletu. Bavit mě to trochu začalo až tak v padesáté minutě, kdy se akce konečně začala odehrávat v jiných prostorách. Námět taky vcelku těšil, ale všechno ostatní jsem snášela se zaťatými zuby. O trojhvězdí mě přesvědčilo až konečné ''odhalení'' a finální gradace. Jinak jsem z Bad Taste vážně docela smutná.

De Behandeling je fantasticky temný belgický thriller, který si s přehledem dokázal udržet moji pozornost po celou svoji dlouhou stopáž a dokázal mě tak upoutat na židli, až mi zdřevnatěl zadek. Už jen kvůli námětu je tento film nedostatkovým zbožím, i když to zní asi trochu divně. Ovšem příběh dokázal Herbots vybrousit natolik, že, i když jsem se v jednu chvíli totálně ztrácela, a to jak v ději, tak v postavách, stoprocetně bez úhony jsem o pár scén později vybruslila a pochopila vše dokonale. Když mám mluvit přímo o tématu, bylo to hodně ostré, o tom žádná.Těžko najít horší záběry, než které jsou v tomto snímku. Ovšem, když se přenesu přes tu kupu perverzity, byl to neskutečný zážitek a tím lepší z toho mám pocit, že ho poskytla právě Belgie.

O tento Derricksonův počin jsem neměla vůbec obavy a zařadila jsem ho do seznamu svých must-see, na které si ráda zajdu do kina. Je to přece Derrickson. Spoléhala jsem spíše na to, že to bude něco na způsob V moci ďábla, nebo třeba Sinisteru. Když se datum mé projekce začal blížit a já si stihla přečíst pár zdejších komentářů a checknout hodnocení, obavy se přece jen mírně objevily. No, při promítání už jsem jen doufala, že se stane kouzlo a nějak se vysvětlí abnormálně divně podaný příběh policisty v podání výborného Erica Bany. Možná, že kdyby se Derrickson rozhodl točit čisté krimi, rozhodně by neudělal chybu. V tomto případě je nám nabídnuto pár mrazivých lekaček, originálních kamerových záznamů a spousta nevysvětlených satanistických úkazů. Jakmile se asi v druhé polovině filmu stáčelo už jen k hororovému žánru, začal to být lehčí průser a zcela jsem nepochopila, kam Derrickson směřuje, nebo kam se snaží směřovat, ač mu to příliš nejde. Deliver Us from Evil není úplně špatným hororem a ani špatnou kriminálkou, ovšem, když je snaha tyto dva žánry spojit, nefunguje to tak, jak by mělo. V momentě, kdy nastal čas vymítání jsem byla těžce na rozpacích a ani po něm jsem se nedozvěděla to, co jsem chtěla od začátku vědět. Co je tam hlavní pointou? Nevím. Za mě hodně nevyužitý scénář.

Tento animák divákům nabízí ne moc dobré řemeslné zpracování, ale za to dobrý příběh se spoustou pěkných zvratů a rozuzlení. Grafika stála za zlámanou grešli, ale celý děj je plný zábavných postav a taky hlášek. Navíc není to animák jen pro děti, ale i pro dospělé, protože obsahuje hodně drzého humoru, který se zamluví širší vrstvě. Víc než tři bych tomu asi nedala, ale palec nahoru si zaslouží vychvalovaná scéna se zpívajícím kozlem.

Docela pěkně vyústění příběhu s pointou, kterou jsem totálně nečekala. Australani se vždycky s něčím nenápadně vyloupnou a vždycky to stojí za to. A i na mě lekačka zapůsobila s přehledem. Dlouho jsem se takhle neotřásla po celém těle. Šok.